Jeřábek lesní – zapomenutý druh lovné zvěře
Jeřábek lesní je palearktický druh, jehož areál výskytu sahá od východní Francie po Japonsko a na jihu zasahuje po severní Itálii. Ve střední a západní Evropě je jeho výskyt ostrůvkovitý, vázaný především na vyšší polohy. V posledních desetiletích minulého století došlo ve střední a západní Evropě k významnému zmenšení plochy areálu výskytu jeřábka. Přesto se počet hnízdících párů odhaduje na 2,5 milionu kusů a populační trend v posledních 30 letech je označován za mírně stoupající. Úbytek jeřábků ve střední a západní Evropě byl totiž kompenzován nárůstem jejich početnosti v hlavní oblasti výskytu – v Rusku.
U nás je jeřábek lesní rozšířen pouze v několika oblastech (vyskytuje se na 11-13 % území ČR), především na Šumavě, v Novohradských horách, Blanském lese, Jeseníkách, Beskydách a Žďárských vrších (viz mapka). Jak je zřejmé z výsledků ornitologických výzkumů, jsou stavy jeřábka lesního dlouhodobě setrvalé, s mírnou tendencí zvyšování početnosti. Tomu odpovídají také publikované odhady početnosti. V 50. letech minulého století to bylo 250-500 hnízdních párů, v 70. letech 800-1600 hnízdních párů a na počátku nového tisíciletí se odhad zastavil na 900-1800 párech. Na tomto místě je třeba připomenout, že díky velmi skrytému způsobu života a nenápadným životním projevům jeřábka je i pro odborníky velmi obtížné získat údaje o jeho hnízdní hustotě. Proto předpokládáme, že data o početnosti jeřábka mohou být zatížena značnou chybou – jsou podhodnocena. Každopádně však můžeme konstatovat, že jeřábek lesní je z trojice tzv. „lesních kurů“ (kromě něho tetřev a tetřívek) u nás nejhojnější.
NENÁPADNÝ OBYVATEL LESA
I když byl jeřábek po celá staletí lovným druhem, naše vědomosti o jeho biologii a ekologii tomu rozhodně neodpovídají. V myslivecké literatuře je – s výjimkou kuchařek – článků o jeřábkovi jako šafránu. V minulém století o něho zájem zcela opadl díky zastavení lovu. Pravidelně se tak s ním setkávají jen myslivečtí hospodáři – při vyplňování kolonek mysliveckého výkazu.
V čem tkví současný nezájem myslivců o tento druh? Jistě na tom stavu má určitý podíl skutečnost, že jeřábek lesní nemá stanovou dobu lovu a je tedy celoročně hájen. Neméně podstatná je skutečnost, že jde o druh, který je svým chováním mimořádně nenápadný a obtížně pozorovatelný. Většina z nás zjistí přítomnost jeřábků v honitbě pouze při jejich vyplašení, kdy prudce vzlétají z hustého porostu s hlasitými údery křídel do větví, aniž bychom je zahlédli. Také hlas, jímž se kohoutci ozývají v toku, je velmi slabý. Připomíná hlas králíčka obecného nebo šoupálka dlouhoprstého, a je pro většinu z nás „neslyšitelný“. Jedinými spolehlivými znaky přítomnosti jeřábků v honitbě zůstávají drobné stopy v blátě lesních cest, typická popeliště, nebo hromádky trusu charakteristického tvaru a velikosti pod stromy, kde ptáci opakovaně hřadují.
POZNATKY Z BIOLOGIE
Abychom byli při vyhledávání jeřábka úspěšní, musíme znát alespoň jeho základní nároky na biotop, potravní nabídku a samozřejmě se dokonale seznámili s jeho biologií. Většina z nás určitě ví, jak jeřábek vypadá a jak se liší zbarvením kohoutek od slepičky. Můžeme se dočíst, že tok probíhá nejčastěji od druhé poloviny března, že kohoutek toká na zemi nebo na větvích nízko nad zemí, že se při toku ozývá typickým pískáním, spouští křídla a střídavě vztyčuje ocasní pera a drobnou chocholku na temeni hlavy a že slepička mu odpovídá a vyzývá ho k páření, které probíhá na zemi. Víme, že hnízdo bývá velmi dobře ukryté ve spleti trav, kořenů a větví a že úplnou snůšku tvoří 6-10 vajec. Víme též, že kuřátka jsou schopna okamžitě po oschnutí následovat slepičku, po čtyřech dnech se pokouší létat a v 10 dnech hřadují a že je provázejí oba rodiče. V myslivecké literatuře se také uvádí, že jeřábci jsou monogamní.
V uplynulých letech se u nás několik ornitologů velmi intenzivně věnovalo výzkumu různých aspektů biologie jeřábka a výsledky jejich práce přinesly řadu nových poznatků. Díky telemetrii víme, že velikost hnízdního okrsku jeřábka se na Šumavě pohybuje v rozmezí od 18 do 40 ha a že početnost teritoriálních kohoutků může kolísat od 2,5 do 5,5 ks/km2. To vše jsou velmi důležité informace, které umožňují zpřesňování odhadu počtu hnízdících párů a především dávají základní představu o využití vhodných biotopů.
Telemetrická sledování a také etologické studie ukázaly, že ani s monogamií jeřábka to není tak jednoduché. Páry vytvořené v období toku se totiž na podzim rozpadají a dosud není zřejmé, zda se stejní jedinci spojí v pár také pro následující hnízdní období.
Podzimní rozpad rodinných hejnek provází tvorba domovských okrsků. Kohoutek vymezuje hranice obsazeného okrsku stejným pískáním jako při jarním toku, doprovázeném zvláštním hřmotným letem. Nejčastěji se s těmito projevy setkáme na přelomu září a října.
Analýzy obsahu trusu ukázaly, že základním zdrojem potravy jeřábků jsou především pupeny listnatých dřevin (buk, jeřáb, bříza, jíva), ale i smrku a kromě dřevin též borůvky, květy listnáčů (bříza, olše, líska) a různé plody (jalovec, borůvka, brusinka). V létě se jeřábci živí také různým hmyzem, pavouky, plži i žížalami. V potravě kuřat převládá živočišná složka.
Zajímavé výsledky přineslo studium hlasových projevů. Ukázalo se, že existují popsatelné rozdíly v pískání kohoutků jednotlivých poddruhů jeřábka (celkem jich ornitologové rozlišují 11).
Dlouholetá pozorování ukazují, jak náročný je jeřábek na kvalitu životního prostředí. Předpokladem jeho trvalého výskytu jsou rozsáhlé, věkově rozvrstvené, prosvětlené porosty smrčin s dostatečným množstvím vtroušených listnáčů (tab. 1).
NA LOV JEŘÁBKA JEDINĚ DO ZAHRANIČÍ
Ve srovnání s tetřevem či tetřívkem je budoucnost jeřábka poněkud příznivější. Odhady ornitologů tak mohou u někoho budit naději, že by se někdy v budoucnu mohl jeřábek lesní vrátit na seznamu lovných druhů. Myslím, že tyto úvahy je třeba ihned odmítnout. Víme, jak citlivě reaguje jeřábek na změny biotopu způsobené necitlivou těžbou, jak těžko se přizpůsobuje narůstající celoroční turistice. Také díky jeho nízkému reprodukčnímu potenciálu, ovlivněnému přirozenou mortalitou a predací kuřat, je nárůst početnosti příliš pozvolný na to, abychom mohli uvažovat o jeho lovu. Ti z nás, kteří chtějí prožít kouzlo lovu jeřábka, mohou svoji touhu realizovat tam, kde je lov povolen. Možností je celá řada, počínaje podzimním lovem vábením na Slovensku či v Polsku, lovem se psem ve Skandinávii či jarním lovem vábením v Rusku. Našim jeřábkům jistě prospěje zařazení do kategorie druhů zranitelných v Červeném seznamu ČR.
Autor pracuje v Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně.