Když méně znamená více
První mediální vlaštovka přilétla v souvislosti s podpisem smlouvy mezi ČMMJ a Hnutím DUHA o spolupráci v boji proti pytlákům rysů. Druhá se týkala také rysů, ale byla již zcela jiné povahy: jen málokdo nezaznamenal informaci, že si ČMMJ stěžuje u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na poslední díl večerníčku Madla a Ťap, v němž člověk oblečený do hubertusu, s kloboukem na hlavě a loveckou zbraní střílí na hrdiny zmíněného pořadu pro děti. Zatímco k pozitivnímu vyznění první „PR akce“ nelze mít připomínky (pokud se nebudeme zabývat tím, jak bude ve skutečnosti realizována spolupráce mezi myslivci a ochránci přírody z Hnutí DUHA), v případě druhé je efekt pro myslivost a myslivce značně diskutabilní.
Jistě by se dalo polemizovat o scénáři zmíněného večerníčku či o tom, jaký vliv na psychiku dítěte má zobrazení střelby na rysa a psa. To však nyní ponechme stranou. Zajímavé by bylo zjistit, zda si tým jednatele ČMMJ uvědomil, na jak tenký led se pouští rozesláním své tiskové zprávy do médií. V dnešní době, kdy je velmi obtížné prosadit do celostátních novin či televize jakoukoliv zprávu o myslivcích (kromě informace o postřelení na honu či jiném neštěstí) a většina novinářů má o myslivosti v souvislostech jen velmi mlhavé znalosti, přičemž někteří jsou apriori proti ní, lze označit reakci ČMMJ na večerníček za přinejmenším netaktickou. Lidově se tomu říká „naběhnout si na vidle“. Bylo jen otázkou času, kdy se zprávy chopí novináři rozhodně nemající myslivost v lásce a využijí svých možností k tomu, aby si z myslivců udělali alespoň legraci. Ať byla tisková zpráva myšlena jakkoliv dobře, v tomto případě by si měli na sekretariátě ČMMJ vzít ponaučení z přísloví „méně znamená někdy více.“
Podobně neobratně jako v případě Madly a Ťapa se zachoval ing. Kostečka několik týdnů předtím, kdy se rozhodl mazat na internetových stránkách ČMMJ diskusní přípěvky, „které nebyly na zvolené téma“ (Jak se vám líbí nové internetové stránky ČMMJ?). K argumentu, že stránky provozuje ČMMJ a může si na nich dělat, co chce, nelze nic namítnout. Odhlédneme-li od faktu, že vedení ČMMJ nebylo schopno za více než půlroční existenci stránek vypsat více témat, stojí však za pozornost otázka přístupu jednatele k mazání příspěvků. Ze stránek ČMMJ totiž zmizely pouze ty příspěvky, v nichž jejich autoři kritizovali či komentovali některé poměry v ČMMJ. Podobného jevu jsme byli svědky v minulosti na webu časopisu Myslivost, patřícího ČMMJ. V současné době je na webu Myslivosti vypsáno několik témat, přičemž reakce návštěvníků se leckdy naprosto odchylují od zvoleného tématu, ale mazány nejsou.
Nemám v úmyslu spekulovat, zda stahování určitých příspěvků ze stránek ČMMJ bylo náhodné či úmyslné. Spíše jde o to, aby se příslušní činovníci ČMMJ domluvili, zda chtějí na stránkách své organizace zachovat internetovou diskusi se všemi jejími klady i zápory. Polovičaté řešení totiž neexistuje, což se záhy potvrdilo tím, že autoři smazaných příspěvků vesele diskutovali znovu pod stejným tématem jako předtím. Pokud se vedení ČMMJ rozhodne pokračovat v „mazání“, bude patrně muset jednateli nebo jinému zaměstnanci sekretariátu vyhradit několik hodin týdně k tomu, aby hlídal, zda na stránkách organizace (a též Myslivosti) nediskutují nepoctivci nerespektující zvolené téma.
Ing. David Vaca, Ph.D.