Myslivost u Lesního závodu Kladská
Na západě naší republiky, v trojúhelníku tvořeném známými lázeňskými městy Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně, se rozkládá poněkud zapomenuté hornaté a lesnaté území – Slavkovský les. Oblast vyznačující se pestrou přírodou lesnicky a myslivecky obhospodařuje jeden z pěti přímo řízených lesních závodů s. p. Lesy České republiky – Lesní závod Kladská. V tomto článku se podíváme do jeho honiteb.
CÍSAŘSKÉ LESY OD HISTORIE PO SOUČASNOST
LZ Kladská i příslušný lesní hospodářský celek dostaly jméno po obci Kladská, ležící v nadmořské výšce 814 m přibližně 8 km severozápadně od Mariánských Lázní, v centru Slavkovského, dříve Císařského lesa. Historie Slavkovského lesa spadá hluboko do středověku.
Na konci 12. století daroval tamní lesy vladyka Hroznata premonstrátskému klášteru v Teplé, který v nich hospodařil téměř šest století. Po připojení Chebska k Českému království na počátku 14. století vyhradil král lesy potřebám těžby rud (především cínu) ve slavkovských dolech. Tomuto účelu bylo podřízeno veškeré hospodaření v lesích, které byly od konce 18. století nazývány císařskými nebo také montánními. Tímto způsobem se lesy využívaly po celý středověk až do poloviny 19. století, kdy byla rezervace lesů pro potřeby dolů zrušena.
C. K. montánní správa v Horním Slavkově lesy postupně rozprodávala, až se vytvořila majetková struktura, která platila až do r. 1945. Velkou část císařských lesů (přibližně 6000 ha) koupil v r. 1873 rakouský kníže Otto Friedrich Schönburg–Waldenburg, další části získali Metternichové z Kynžvartu, Nosticové ze Sokolova a Beaufortové z Bečova. Část majetku zakoupilo také město Loket a některé další obce.
Během druhé světové války měla v lesích v okolí Kladské stanoviště německá armáda. Po r. 1945 došlo ke konfiskaci většiny soukromých majetků a k vylidnění oblasti v důsledku odsunu obyvatelstva německé národnosti. Na rozsáhlém území vznikl vojenský újezd a v lesích hospodařil s. p. Vojenské lesy a statky. Vojenský újezd byl zrušen k 1. 1. 1959 a celá oblast byla začleněna pod správu Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství (MZVLH). O lesy se staraly různé hospodářské subjekty řízené ministerstvem, naposledy do r. 1991 Agrokombinát Sokolov.
V letech 1991-1992 vznikl s. p. Lesy Kladská se sídlem v Kynžvartu, který byl v rámci transformace lesního hospodářství k 1. 1. 1993 začleněn jako samostatný LZ do s. p. Lesy České republiky.
MYSLIVOST A HONITBY
V historických pramenech se první zmínky o myslivosti v někdejším Císařském lese objevují na konci 14. století, kdy bylo v lesích povoleno lovit medvědy, divočáky, rysy, kuny, lišky a omezeně i veverky. Na konci 16. století byla naopak vydána instrukce, která zakázala měšťanům, horníkům a dělníkům lovit zvěř a nařídila chránit zvěř jelení a černou v jejich stávaništích. Další zmínky o druhovém zastoupení zvěře v Císařském lese pocházejí z poloviny 19. století, kdy se v okolí Kladské uvádí výskyt jelení, srnčí a zaječí zvěře, ale též tetřevů, tetřívků, jeřábků, sluk, bekasín a divokých kachen. Velké šelmy byly vyhubeny již v první polovině 18. století.
Ve druhé polovině 19. století došlo v souvislosti s rozprodáváním montánních lesů k novému přístupu v chovu a lovu zvěře, vždy závislém na přístupu nového vlastníka. Konkrétně v honitbách velkostatku hraběte Schönburg-Waldenburga byly v r. 1906 vykazovány vysoké stavy jelení i srnčí zvěře (300, resp. 250 ks). Důvod byl prostý – majitel byl vášnivý myslivec. Kromě spárkaté zvěře žili v jeho honitbách v dobrých stavech též tetřevi a tetřívci.
V poválečném období došlo k významnému nárůstu stavů spárkaté zvěře, především jelení. Poté, co přešel celý hospodářský celek pod správu MZVLH, postupně vznikla jediná vyhrazená honitba o výměře přibližně 26 000 ha, která tvořila většinu území Oblasti chovu jelení zvěře Slavkovský les. Kromě chovu zvěře ve volné honitbě mělo ministerstvo zájem také o oborní chov zvěře. V lednu 1964 proto podal tehdejší národní podnik Sdružené zemědělské a lesní závody Lázně Kynžvart žádost o zřízení obory v severozápadním okraji Slavkovského lesa. Stavba obory o výměře 470 ha, určené k chovu mufloní a daňčí zvěře, byla dokončena v r. 1965. Samostatný článek o oboře Studánka byla zveřejněn ve Světě myslivosti č. 6/2004.
Jak je patrné, myslivost hrála na území dnešního LZ Kladská významnou roli nejen za dob Schönburgů-Waldenburgů, ale také po druhé světové válce. Hlavním cílem novodobého mysliveckého hospodaření bylo chovat dostatečné množství trofejové zvěře k uspokojení potřeb loveckých hostů. Lovy trofejové zvěře měly výhradně reprezentativní charakter. Kmenové jelení stavy zvěře ve volné honitbě byly do r. 1991 ve výši 380 ks, daňčí 50 ks, mufloní 200 ks, srnčí 400 ks a černé 300 ks, v oboře Studánka mufloní 260 ks a daňčí 70 ks. Skutečné stavy, zejména ve volné honitbě, však byly mnohem vyšší. Od počátku 70. let se navíc ve Slavkovském lese začal objevovat sika japonský, který se do oblasti šířil z Plzeňska. Celkové stavy spárkaté zvěře tudíž rychle narůstaly a zvěř působila stále významnější škody jak na zemědělských kulturách, tak na lesních porostech. V polovině 80. let již byla situace neúnosná a přistoupilo se k výraznější redukci zvěře.
Po r. 1991 došlo k potlačení dosavadní role myslivosti a prioritu získalo lesní hospodářství s cílem pěstovat zdravý les při úměrných stavech zvěře. Bylo přehodnoceno zařazení jednotlivých druhů zvěře do jakostních tříd a upravily se normované stavy. Začalo systematické snižování početnosti zvěře, zvláště nepůvodních druhů (sika, muflon a daněk).
Při tvorbě honiteb v r. 1993 zanikla původní velká honitba a na území LZ Kladská vznikly čtyři volné režijní honitby, uznané podle aktuální pozemkové držby: Kladská (13 348 ha), Starý Dvůr (2077 ha), Krudum (2958 ha) a Lobzy (1988 ha). Na celkové výměře 20 371 ha bylo normováno 122 ks jelení zvěře, 238 ks mufloní zvěře, 99 ks daňčí zvěře, 461 ks srnčí zvěře a 74 ks černé zvěře. Ve správě LZ Kladská nadále zůstala obora Studánka (470 ha, kmenový stav 260 ks mufloní a 70 ks daňčí zvěře). V 90. letech pokračovalo ve volných honitbách snižování stavů spárkaté zvěře, jejíž skutečné stavy byly stále vyšší než normované. U všech druhů, kromě siky japonského, se podařilo stavy zredukovat. U zvěře mufloní a daňčí došlo v souladu se zpracovanou optimalizací chovu zvěře na území ČR ke zrušení normovaných stavů. K jejich chovu byla vyhrazena pouze obora Studánka.
V r. 2003 byly honitby LZ Kladská uváděny do souladu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, přičemž jejich počet a celkovou výměru ovlivnily rovněž změny ve vlastnictví některých pozemků. Od tohoto roku má LZ Kladská uznány tři volné režijní honitby: Kladskou (13 466 ha), Starý Dvůr (1977 ha) a Lobzy (2754 ha). Pozemky, na nichž byla uznána někdejší honitba Krudum, byly předány městu Loket. Celková výměra honiteb LZ tak poklesla na 18 197 ha, přičemž 13 096 ha tvoří lesní půda, 4816 ha zemědělské plochy a 285 ha ostatní plochy. V honitbách je normováno 141 ks jelení, 188 ks srnčí a 90 ks černé zvěře.
Režijní honitbou zůstala též obora Studánka, jejíž výměra se téměř nezměnila (464 ha) a též normované stavy chované zvěře zůstaly na skoro stejné úrovni jako v předchozím mysliveckém období (muflon 260 ks, daněk 90 ks).
Území LZ Kladská je rozděleno na čtyři polesí a celkem 20 lesních úseků. Každé polesí vytváří v rámci své působnosti též myslivecké úseky o průměrné výměře 500 ha. V jednotlivých mysliveckých úsecích vykonávají právo myslivosti nebo doprovázejí lovecké hosty konkrétní zaměstnanci LZ. Sleduje se tím dodržení bezpečnosti při lovu a zvýšení možnosti úspěšného lovu.
PŘÍRODNÍ PODMÍNKY A ZVĚŘ V HONITBÁCH LZ KLADSKÁ
Slavkovský les, na jehož území se honitby LZ Kladská rozkládají, je nevysoké pohoří spadající do Karlovarské vrchoviny a tvořící její západní část o rozloze 640 km2. Jde o klimaticky chladnou oblast s rozmezím nadmořských výšek 440-983 m (vrchol Lesného).
Lesnatost území dosahuje 63 %, přičemž v dřevinné skladbě jednoznačně převládají jehličnany – 93% (z toho smrk 85 %, borovice 5 %, modřín 1 %, ostatní 2%) nad listnáči – 7 % (buk 1,5 %, bříza 2,5 %, olše 1,5 %, ostatní 1,5 %).
Reliéf terénu oblasti je převážně plochý s mírně zvlněnou náhorní plošinou s nevýraznými hřbety a vrcholy. Prudké svahy jsou pouze na jihu a na západě. Území je protkáno četnými drobnými a krátkými vodotečemi převážně velkého spádu.
Ve volných honitbách LZ Kladská v současnosti žije jelen lesní, sika japonský, daněk evropský, muflon, srnec obecný a prase divoké, z drobné zvěře zajíc polní, králík divoký, různé druhy kachen, holub hřivnáč, sluka lesní a další běžní obyvatelé naší přírody. K vzácným druhům patří kdysi hojně rozšířený tetřev hlušec, tetřívek obecný či rys ostrovid.
Jelení zvěř
Jelení zvěř je původním obyvatelem Slavkovského lesa. Vyskytuje se ve všech honitbách LZ Kladská, v uplynulém desetiletí se ročně lovilo v průměru 330 ks. Největší výřady byly v letech 1984-93: průměrně 470 ks. Podle statistiky LZ se letech 1954-2005 ulovilo celkem 240 medailových jelenů. Jedna trofej byla zlatá, 39 stříbrných a 200 bronzových. Nejsilnější trofeje: 210,78 b. CIC (rok ulovení 2001, věk jelena 9 let, šestnácterák), 207,63 b. CIC (1979, 12 let, šestnácterák), 207,54 b. CIC (1990, 9 let, čtrnácterák). Současná trofejová kvalita je průměrná.
Mufloní zvěř
Mufloni se do honiteb ve Slavkovském lese dostali v r. 1957, kdy bylo dovezeno a vypuštěno několik kusů z honitby Chvalov (okr. Ústí nad Labem) a z LZ Litoměřice. Část zvěře byla posléze odchycena, část zůstala ve volnosti. Odchycená zvěř byla umístěna do aklimatizační obůrky a v r. 1965 vypuštěna do nově postavené obory Studánka. V dalších letech LZ Kladská do obory vysadil zvěř z honiteb LZ Litoměřice (1967), MS Záhorovice (okr. Uherské Hradiště) a Lázeňských lesů Františkovy Lázně (1969) a ze Zaječin (1974). Celkem šlo o 72 ks zvěře. V oboře je chována dodnes.
Chov mufloní zvěře ve volných honitbách byl zrušen v r. 2003 tím, že pro ni již nebyly stanoveny normované stavy. Její současné skutečné stavy jsou zanedbatelné, v posledních letech se ve volnosti loví kolem 30 ks.
V letech 1965-2005 bylo v honitbách LZ Kladská uloveno 216 medailových beranů (68 zlatých, 73 stříbrných a 75 bronzových trofejí). Všechny významné trofeje pocházejí z obory Studánka. Nejsilnější toulce – 243,95 b. CIC – nosil muflon, který byl nalezen uhynulý v r. 1990. Další významné trofeje: 228,85 b. CIC (1992, 8 let), 226,60 b. CIC (1980, 7 let), 225,30 b. CIC (2001, 11 let).
Daňčí zvěř
V případě daňčí zvěře se původně uvažovalo pouze o jejím chovu v oboře Studánka, kam bylo v r. 1965 dovezeno a vypuštěno celkem 94 ks (40 daňků, 36 daněl a 18 daňčat) z obory Lány. Vlivem občasných úniků z obory došlo k založení nepříliš početné populace ve volnosti. Stejně jako v případě muflonů však nejsou od r. 1993 pro daňčí zvěř ve volných honitbách stanoveny normované stavy. V letech 1994-2003 se ve volnosti ročně lovilo do 20 ks této zvěře. Trofejová kvalita je slabá, silní lopatáči pocházejí pouze z obory Studánka (v letech 1980-2005 celkem 53 medailových trofejí: 6 zlatých, 19 stříbrných a 28 bronzových). Nejsilnější trofeje: 192,76 b. CIC (rok ulovení 2000, věk daňka 9 let), 184,41 b. CIC (2000, 11 let), 183,60 b. CIC (1994, 9 let).
Sika japonský
„Přistěhovalcem“, který se do Slavkovského lesa dostal jako poslední, je sika japonský. První kus byl uloven v r. 1963, od té doby stavy i odstřel neustále stoupají. V posledních letech se loví průměrně kolem 160 ks ročně a zvěř je rozšířena po celém Slavkovském lese. Redukci zatím nepomáhá ani několikaletý intenzivní lovecký tlak. Od r. 1980 do současnosti bylo uloveno 23 medailových jelenů (7 zlatých, 4 stříbrné, 12 bronzových). Nejsilnější trofeje: 263,40 b. CIC (rok ulovení 1999, věk jelena 6 let), 262,20 b. CIC (1998, 5 let), 260,70 b. CIC (1999, 5 let).
Srnčí a černá zvěř
Původními druhy zvěře v honitbách LZ Kladská jsou srnec obecný a prase divoké.
V případě srnčí zvěře jsou současné stavy na únosné výši, ročně se ve všech volných honitbách loví průměrně kolem 130 ks. Trofejová kvalita je slabá, v letech 1980-2005 byli uloveni pouze dva srnci s bronzovou medailí: 112,05 b. CIC (rok ulovení 1991, věk srnce 6 let) a 108,68 b. CIC (1992, 6 let).
Stavy černé zvěře v poválečném období narůstaly stejně jako v celé ČR. Nejvíce divočáků se lovilo v dekádě 1984-93 (ročně v průměru 360 ks). V uplynulých letech představuje roční úlovek přibližně 200 ks. U zvěře černé nebyly získány bodově významné trofeje.
PÉČE O ZVĚŘ
Volné honitby LZ Kladská situované do centrální části Slavkovského lesa lze z pohledu úživnosti charakterizovat jako chudé. Nejvyšší polohy pokrývají převážně smrkové monokultury bez keřového patra. Bylinné patro tvoří hlavně trávy – třtiny, biky, ostřice, kostřavy aj., z bylin brusnicovité, starček, svízele, šťavel aj. Kdysi však bylo prostředí honiteb úživnější. Z historických pramenů vyplývá, že druhovou skladbu lesních porostů v 10. století tvořily jehličnany ze 75 % a listnáče z 25 %. K přeměně druhové skladby lesních porostů, která s sebou přinesla zásadní přeměnu keřového a bylinného patra, došlo v 16. a 17. století v souvislosti s intenzivní těžbou rud. Úživnost je vyšší ve středních a nižších polohách, kde ji pozitivně ovlivňuje významnější podíl listnáčů a přítomné je i keřové patro tvořené bezem červeným a černým, vrbami atd. V bylinném patře se vyskytuje maliník, ostružiník, vrbka, vrbovka a další byliny, zvyšuje se i zastoupení kulturních trav.
Z celkové výměry 18 000 ha tvoří téměř 5000 ha (26 %) zemědělské plochy, které zvěř navštěvuje a pase se na nich. Veškerá zemědělská půda v honitbách LZ Kladská byla v uplynulých 15 letech zatravněna a pronajata zemědělským subjektům, které tyto plochy využívají k chovu skotu. Na několika místech došlo na pastvinách k intenzivní sukcesi měkkých náletových dřevin a bolševníku velkolepého, čímž zvěř získala další přirozené zdroje potravy.
Zastoupení plodonosných dřevin v honitbách Slavkovského lesa je poměrně nízké. V lesních porostech se nejčastěji vyskytují buk a jeřáb, občas dub a jírovec. Ke zvýšení úživnosti místy přispívají ovocné aleje okolo silnic a zbytky výsadeb ovocných dřevin v katastrech zaniklých obcí. LZ v posledních letech věnuje velkou pozornost výsadbě plodonosných dřevin na vhodných plochách.
LZ Kladská se snaží v průběhu vegetačního období zlepšit úživnost prostředí honiteb zpestřením potravní nabídky zvěře obhospodařováním zvěřních políček (celkem 60 ha) a lesních luk (40 ha). Na políčkách se pěstují převážně lusko-obilní směsi, oves, žito a kapusta, na loukách jetelotravní směsi.
V zimním období je zvěř přikrmována u 20 krmných zařízení, v nichž je jí předkládáno seno, senáž, siláž, jadrná krmiva (oves, žaludy) a dužnatá krmiva (řepa, kedlubny, jablka). Zvěř má k dispozici celoročně sůl a v příslušném období též antiparazitární přípravky a vitaminominerální doplňky. Sezóna zimního přikrmování začíná v říjnu po skončení jelení říje. Zvěř dostává výše uvedená krmiva do konce roku, od ledna do března se jí předkládá pouze objemné krmivo. Od měsíce března je součástí krmné dávky opět dužnaté krmivo. S přikrmováním se končí s přechodem zvěře na zelenou pastvu. Používaný systém přikrmování zvěře vychází z jejích přirozených potřeb a přináší minimalizaci škod na lesních porostech. Ke snížení zimních škod pomáhá i přezimovací obůrka o výměře 8 ha, v níž ročně přezimuje 20-30 ks převážně holé jelení zvěře. Ředitelství LZ uvažuje o případném vybudování další obůrky.
Péče o zvěř v oboře Studánka je zajišťována způsobem standardním pro oborní chovy.
LOV ZVĚŘE V HONITBÁCH LZ KLADSKÁ
LZ Kladská organizuje ve svých režijních honitbách poplatkové lovy ročně pro přibližně 250 hostů, kteří se zajímají především o trofejovou zvěř. Kromě ní jsou pro lovce velkým lákadlem atraktivní přírodní podmínky, dobře vybudované zázemí a dodržování mysliveckých tradic ze strany spolehlivého mysliveckého personálu (přibližně 50 osob). Nelze opomenout, že LZ disponuje devítičlenným trubačským souborem, složeným ze zaměstnanců.
Průběrný odstřel holé zvěře, příp. trofejové zvěře v I. věkové třídě, provádí výhradně personál. V lovecké sezóně se průměrně uloví 1000 ks všech druhů spárkaté zvěře, což představuje produkci přibližně 25 tun zvěřiny. K jejímu uskladnění slouží dvě sběrná místa provozovaná v režii LZ. Plán lovu se sestavuje podle výsledků sčítání, aktuální koncentrace zvěře a poškozování lesních kultur. Zvěř se loví jak individuálně, tak na naháňkách.
LZ vydává zásady průběrného odstřelu pro jelení zvěř, která je hlavním předmětem chovatelského zájmu. Spolu s ní se pozornost věnuje také zvěři srnčí a černé jako druhům ve Slavkovském lese původním. Jak již bylo uvedeno, opačně je tomu v případě daňčí a mufloní zvěře a siky japonského, k nimž se ve volných honitbách přistupuje jako ke zvěři nepůvodní s důrazem na nutnost její absolutní redukce.
Principy hospodaření se zvěří se LZ snaží prosazovat ve spolupráci se státní správou myslivosti a Správou CHKO Slavkovský les též u vlastníků a nájemců sousedních honiteb. Ne vždy se však setkává s plným pochopením.
OCHRANA PŘÍRODY
Celé území LZ Kladská spadá do CHKO Slavkovský les, která byla vyhlášena v r. 1974 a je naší jedinou CHKO, jež má kromě ochrany přírody a krajiny přímo ve výnosu zakotvenou ochranu zázemí lázní. Přírodně nejcennější je centrální část CHKO tvořená rozsáhlým lesním komplexem s řadou rašelinišť od malých až po několikasethektarová. Nejzachovalejší rašeliniště pojmenovaná Kladské rašeliny mají statut národní přírodní rezervace. Na tento komplex navazuje botanicky a přírodovědně unikátní část oblasti – hadcový hřbet, který pokrývá síť šesti zvláště chráněných území.
Ve Slavkovském lese žije mnoho vzácných rostlinných a živočišných druhů vázaných jak na rašeliniště a mokřady, tak na jehličnaté lesy a hadcové podloží. Z fauny lze jmenovat např. luňáka červeného i hnědého, čápa černého, ledňáčka říčního, tetřívka obecného, tetřeva hlušce, vydru říční či rysa ostrovida. Celkem 3450 ha lesní půdy ve správě LZ Kladská spadá do sítě Natura 2000.
LZ Kladská při mysliveckém hospodaření plně akceptuje požadavky CHKO Slavkovský les na snížení celkového stavu zvěře, postupnou absolutní redukci nepůvodních druhů, přemístění krmných zařízení z maloplošných chráněných území atd. V honitbách spadajících do CHKO je rovněž cílem postupně nalézt vyvážený stav mezi ochranou přírody a myslivostí.
ZÁMEČEK Z VÝSTAVY
Symbolem LZ Kladská je stejnojmenná rázovitá osada, která je současně nejvýznamnější mysliveckou památkou Slavkovského lesa. Založil ji Otto Schönburg-Waldenburg poté, co zakoupil za 600 000 zlatých již zmíněných 6000 ha lesní půdy z bývalého tzv. Císařského lesa. Kníže byl vášnivým myslivcem a myslivosti podřizoval veškerou svou hospodářskou činnost.
Dominantou osady dodnes zůstal dřevěný lovecký zámeček a okolní velké sruby. Zámeček zakoupil majitel panství v r. 1875 na vídeňské výstavě staveb alpského stylu, dal ho rozebrat a převézt na Kladskou. Tam ho postavili dělníci ze Švýcarska a přistavěli i potřebné zázemí. Komplex budov ve stylu horských chat tvořil a stále tvoří lovecký zámeček, v němž bylo sídlo knížete, rentovní úřad, fořtovna, dva sruby pro úřednictvo, hostinec U tokajícího tetřeva, stavení pro kočího a hospodářský dvůr u zámečku. Okolí bylo upraveno do podoby parku, takže celé místo vyhlíželo velmi příjemně a lákalo četné návštěvníky.
Klid, panenská příroda, aromatický vzduch z okolních jehličnatých lesů a téměř horská poloha – to vše činilo z Kladské oblíbené výletní místo. Knížecí zaměstnanci – myslivci, lesníci a čeleď – nosili pestré oblečení ve švýcarském stylu a každý večer bylo možné na louce před loveckým zámečkem krmit tlupu jelení zvěře, která byla tak krotká, že přicházela do těsné blízkosti návštěvníků. V době jelení říje přijíždělo na Kladskou mnoho vysoce postavených hostů, kteří chtěli sledovat jelení říji a slyšet troubení jelenů.
Poslední majitel panství Kladská – princ Sigismund Schönburg-Waldenburg – byl po svých předcích rovněž velkým milovníkem přírody a chovu zvěře. Nedbal na vysoké škody, jež zvěř působila v jeho lesích, a pyšnil se tím, že Kladská je druhým největším jelením revírem v Čechách, hned po černínských honitbách v Krkonoších. Princ Sigismund zemřel bezdětný 11. 11. 1936 a podle svého přání byl pochován nedaleko loveckého zámečku. Hrobka byla v průběhu času dvakrát otevřena, a to vždy vojáky: poprvé americkými a podruhé českými. Žádné poklady v ní nebyly nalezeny, potvrdilo se však, že v hrobce odpočívá nabalzamovaný princ, obutý do zelených bačkor. Místo princova posledního odpočinku bylo patřičně upraveno, poblíž hrobky byl vztyčen dřevěný kříž.
LČR jsou vlastníkem všech budov postavených knížetem Schönburgem-Waldenburgem a osadu Kladská s jejími pamětihodnostmi pečlivě udržují v podobě, v níž byla založena před 130 lety. V současné době v ní žije přibližně 60 stálých obyvatel, převážně zaměstnanců LZ. Z loveckého zámečku je dnes hotel, hostinec U tokajícího tetřeva je stále hostinec, avšak již pouze U tetřeva.
Kladská musí svou atmosférou učarovat každému návštěvníkovi, ať přijede v létě, či v zimě. Kdo má čas, jistě neodolá prohlídce okolí. Přímo z osady vede naučná stezka kolem Kladského rybníka, jehož hladina je vidět od loveckého zámečku. Na trase dlouhé 1,3 km se návštěvník na několika zastávkách seznámí s historií, flórou a faunou Slavkovského lesa. Myslivce přijíždějící lovit samozřejmě čekají další zážitky.
Autor je referent pro myslivost na LZ Kladská.