Parazitární zatížení tetřívka obecného (Tetrao tetrix) v Krušných horách
Z prací zabývajících se studiem tetřívka obecného na severní polokouli Eurasie vyplývá, že početnost tetřevovitých ptáků podléhá cyklickým fluktuacím. Cykly populací tetřívka většinou trvají pět až devět (Cattadori et al., 2000). Jako jednu z příčin cyklů v populaci tetřívků se udává negativní vliv parazitů (Dobson a Hudson, 1992; Hudson et al., 1992b).
Autoři některých prací (např. Schei et al., 2001) prokázali, že značná část populace tetřevovitých uhyne vzhledem k oslabené tělesné kondici během zimy. Ptáci nejvíce napadení parazity jsou již na počátku zimy tělesně oslabení, což jim snižuje šanci na přežití. Strategie přežití tetřívků v tomto klimaticky nepříznivém období s nedostatkem potravy totiž spočívá v minimalizaci aktivity a využívání tukových zásob shromážděných v období vykrmování na podzim.
V ČR se studiem parazitů tetřívků zabývalo velice málo autorů (Baruš, Groschaft 1965; Zajíček, Páv 1972; Rosický a kol. 1974). Naše práce vznikla s cílem vyplnit mezeru v poznatcích o endoparazitech zažívacího traktu tetřívka obecného v ČR mezi 70. lety minulého století a současností a navíc shromáždit a vyhodnotit materiál z unikátních podmínkek imisních oblastí, konkrétně Krušných hor.
V ČR byl naposledy povolen odstřel tetřívků v r. 1995, současný klesající trend v počtech tetřívků v ČR nenaznačuje, že by byl jejich odstřel znovu povolen (Málková et. al. 2000). Také proto jsme sledovali zatížení tetřívků parazity pouze koprologickými metodami (vyšetřováním trusu). Sledovaná oblast se rozkládala ve vrcholové parovině mostecké a teplické části Krušných hor, kde je populace tetřívka poměrně vysoká a víceméně stabilní.
PARAZITÉ TETŘÍVKA V KRUŠNÝCH HORÁCH
V r. 2002 byla bezmála polovina vyšetřených vzorků trusu tetřívků nalezených ve sledované oblasti Krušných hor parazitologicky pozitivních, přičemž šlo zejména o tasemnice Hymenolepis sp., jejichž vajíčka byla přítomna ve 28 % vzorcích trusu. Napadení tetřívků tímto parazitem se projevilo především na jaře, kdy tato vajíčka byla ve většině (84 %) vyšetřených vzorků, s průměrným počtem 1075 kusů (0-9000) v 1g trusu. Autoři Belleau & Léonard (1991) uvádějí jako nejčastější tasemnice tetřívků také tasemnice rodu Hymenolepis, které však nejsou pro hostitele příliš nebezpečné.
Dále byla ve čtvrtině vzorků trusu tetřívků v Krušných horách nalezena vajíčka nebo preinfekční larvy vlasovek Trichostrongylus tenuis v průměrném počtu 11 (0-53) kusů v 1g trusu. Tato hlístice byla dominantní především v letním období. Škrkavka Ascaridia compar, zjištěná u 3,4 % vzorků trusu v průměrném počtu 11,6 (0-28) vajíček v 1g trusu, byla společně s Trichostrongylus tenuis nalézána v trusu tetřívků pouze na podzim. V zimě byla nalézána pouze vajíčka Trichostrongylus tenuis.
Infekce kokcidiemi (Eimeria lyruri) u krušnohorských tetřívků byla v r. 2002 zjištěna pouze jedenkrát na jaře, a to ve velmi nízkém počtu (35 oocyst v 1g trusu), avšak v následujícím roce (především od května do července) byla již intenzita infekce velmi vysoká (0-9432 oocyst v 1g trusu). Celková promořenost tímto parazitem tak vzrostla z 1,1 % na 28,5 %.
V r. 2003 bylo parazitologicky pozitivních celkem 45,6 % vyšetřených vzorků tetřívčího trusu. Nejčastěji se vyskytujícím parazitem byla v tomto roce výše zmíněn kokcidie Eimeria lyruri, v 11 % vzorků jsme zachytili vajíčka tasemnice Hymenolepis sp. (s 3-25795 kusy v 1g trusu). Vajíčka hlístic Aonchotheca caudinflata a Trichostrongylus tenuis byla v trusu tetřívků přítomna pouze v březnu a dubnu (4,9 % Trichostrongylus tenuis a 3,7 % Aonchotheca caudinflata) s velmi slabou průměrnou intenzitou infekce 7, resp. 5,3 vajíček v 1g trusu.
JAK HODNOTIT ZÍSKANÉ VÝSLEDKY?
Z předchozího textu vyplývá, že tetřívci v Krušných horách jsou napadáni malým počtem parazitárních druhů, pouze maximálně dvěma druhy parazitů v jednom vzorku trusu. Jde o parazity, jejichž životnímu cyklu vyhovuje typ prostředí, v němž tetřívci žijí (otevřené plochy typu typu imisních holin apod.). Složení helmintofauny se výrazně mění v závislosti na ročním období, resp. na změnách složení potravy hostitele. Jak již bylo zmíněno, nejvíce vajíček parazitů bylo v trusu tetřívků zjištěno na jaře. V té době se častěji v potravě tetřívka objevuje hmyz, který je mezihostitelem zjištěných tasemnic. Také autoři Höglund a kol. (1992) udávají duben až červen jako část roku, kdy paraziti napadají tetřívky nejčastěji. Absence motolic a vrtejšů u sledovaných tetřívků způsobuje skutečnost, že tetřívci tyto mezihostitele nekonzumují. Ve vzorcích trusu tetřívka z Krušných hor se vyskytují jednak paraziti s přímým vývojovým cyklem (bez mezihostitele), jako je většina hlístic; nebo helminti s mezihostiteli, kteří tvoří součást potravy tetřívků (např. hmyz), což jsou právě tasemnice Hymenolepis sp.
Potrava tetřívka obecného je převážně rostlinná, hlavní složkou jsou části rostlin, dřevin i bylin, různé bobule, plody, semena, pupeny, jehnědy, nevyvinuté šištičky, výhonky, listy atd. Živočišnou potravu – nejvíce brouky a mravence, tetřívci sbírají ve větší míře jen na jaře. Tetřívčí kuřátka o hmotnosti do 100 g se živí téměř výhradně živočišnou potravou – hmyzem, hlavně mravenci a drobnými brouky, ale též pavouky, a teprve později převládají v jejich potravě různé plody (jahody, maliny, borůvky, brusinky, jalovec atd.), semena i vegetativní části rostlin. V potravě dospělých ptáků je jen málo živočichů (měkkýši, pavouci, různý hmyz). Ti byli zjištěni pouze v 10 % zkoumaných volat a žaludků, váhově jen asi 1 %; větší podíl byl u samic než u samců (Málková et al., 2000).
Důležitou roli v životě ptáků hrají také ektoparaziti, např. péřoví roztoči, vysoce specializovaní ektoparaziti, kteří jsou různě adaptovaní pro osidlování určitých částí těla hostitele. Na všech uhynulých kusech, popř. na nalezeném peří tetřívka uloveného jeho predátorem, byli nalezeni zápeřníci (2-13 roztočů na 1g peří), konkrétně Pterolichus obtusus (Astigmata: Pterolichidae).
PREDÁTOR POMÁHÁ TETŘÍVKŮM
Hlavním predátorem tetřívka obecného v našich podmínkách je liška obecná a kuny, kromě nichž hrají svou roli i prase divoké, jestřáb lesní a krkavcovití. Někteří autoři se domnívají, že dlouhodobá orální vakcinace lišek proti vzteklině vedla k nadměrnému růstu jejich početnosti, a tím pravděpodobně i ke zvýšenému predačnímu tlaku na tetřívka (Bejček et al. 1998). K doložení této skutečnosti však u nás neexistuje dostatek podkladů. Je zajímavé, že v 70. letech minulého století, kdy v některých oblastech došlo k redukci liščí populace kvůli onemocnění prašivinou, se na těchto místech zvýšila početnost tetřívka (Šťastný, Bejček, 1997). Je nasnadě, že lišky a jiní predátoři přednostně likvidují nemocné a jinak oslabené jedince. Přiměřená predace tak může vést k ozdravění populace i z hlediska šíření parazitóz. Odstraněním jedinců zamořujících prostředí infekčními stádii parazitů se omezí nákaza dalších, dosud zdravých jedinců. Také zahraniční autoři (např. Hudson et al., 1992a) podporují teorii, že predátoři, především liška obecná, přispívají k vytvoření populace tetřívků bez parazitů. Predátoři odstraňují velkou část parazitární populace a mají relativně malý vliv na populaci hostitele. Tím populace hostitele uniká regulačnímu tlaku parazitů.
Autoři působí na katedře zoologie a rybářství Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU v Praze1, resp. katedře ekologie Fakulty lesnické a environmentální ČZU v Praze2.
Citovaná literatura je uložena u autorů.