Šance pro tetřívky v Jizerských horách
Jizerské hory jsou domovem tetřívka od nepaměti, ale teprve imisní a kůrovcová kalamita a následné odlesnění rozsáhlých ploch v 80. letech 20. století vytvořily podmínky pro nebývalý rozvoj jeho populace. S postupným zarůstáním hor novými smrkovými mlazinami se však stav tetřívků opět snižuje. Aby tetřívek z Jizerek nevymizel, byla v této oblasti, jako první v ČR, vyhlášena v r. 2006 oblast chovu tetřívka obecného, pojmenovaná zcela logicky – Jizerská.
POČETNOST TETŘÍVKA V JIZERSKÝCH HORÁCH
Ve vyšších polohách Jizerských hor se tetřívek v minulosti vyskytoval pravidelně pouze na rašeliništích náhorní plošiny. Později, se změnou hospodaření v lesích a především v souvislosti s výsadbou smrkových monokultur, se jeho rozšíření měnilo. Již na konci 17. století byl zaznamenán výskyt na pasekách a holinách mimo rašeliniště (Seiny 1989). Z té doby však nejsou k dispozici odhady jeho početnosti. Početnost a případný populační trend můžeme pouze odhadovat z počtu úlovků v některých letech od poloviny 19. století: 1856 – 38 kusů, 1881 – 21 kusů, 1907 – 58 kusů, 1912 – 18 kusů, 1907-1912 – v průměru 38 kusů/rok, 1912-1924 – v průměru 9 kusů/rok a 1950-1955 – v průměru jeden kus/rok.
Odstřel tetřívků tedy kulminoval na počátku 20. století. Dochované dobové fotografie jizerských mysliveckých mládenců s tetřívčím tatrčkem za kloboukem naznačují, že tetřívek byl v tomto období běžným úlovkem. Do 50. let 20. století tetřívek osidloval také otevřené biotopy v podhůří Jizerských hor (např. Královka, Horní Maxov).
Zjišťováním početnosti tetřívka v ČSR se v letech 1970-1978 podrobně zabývali Hanuš, Bouchner a Fišer (1979). V okresech Jablonec n. N. a Liberec bylo v této době evidováno pouhých 30 tetřívků s podílem 0,45 % celkové početnosti druhu v tehdejší ČSR. Nejvyšší početnost v ČSR vykazovaly okresy Karlovy Vary (15,2 % podílu populace, celkem 1102 kusů) a Prachatice (12,5 %, 908 kusů). Bez zajímavosti není např. výskyt v tehdejším
Jihomoravském kraji (celkem 282 kusů na Jihlavsku a Žďársku) a ve Východočeském kraji (53 tetřívků v okrese Chrudim). Pro celou ČSR autoři uvádějí celkem 7258 kusů (pro rok 1977). Již tehdy se poukazovalo – přes celkový úbytek početních stavů a zmenšování areálu rozšíření v ČSR – na vzestup početnosti populace tetřívka v Krušných horách v souvislosti se zásadními změnami biotopů spojenými s odumřením smrkových lesů.
Také v Jizerských horách došlo v důsledku oslabení smrkových porostů imisemi a následnými hmyzími kalamitami od 80. let 20. století k masivnímu odlesnění náhorní plošiny. Na kalamitních plochách vznikla pro tetřívka rozsáhlá nabídka vhodných biotopů s dostatkem potravy i krytu. Od 80. let bylo zaznamenáváno zvyšování jeho stavů. Podobně tetřívek reagoval na následky gradace bekyně mnišky v letech 1917-1921. Tehdy se na odlesněných plochách značně rozšířili tetřívci i v místech, kde před kalamitou nežili (Komárek 1952). Jakmile se kalamitní holiny zalesnily a nové smrkové kultury se zapojily, početnost tetřívků klesala a ptáci postupně vymizeli. Podobný scénář se pravděpodobně opakujed v Jizerských horách..
Na Lesní správě Jablonec n. N. (Lesy České republiky, s. p.) je od r. 1990 pravidelně sledován vývoj populace tetřívka v jihovýchodní části Jizerských hor na modelové ploše o velikosti přibližně 2400 ha. Početnost tetřívků zde v letech 1990-1994 postupně stoupala (o 56 %) a v r. 1994 kulminovala (46 tokajících kohoutků a 21 slepiček, graf 1). V následujících letech začaly stavy klesat a pod hranici výchozího počtu z roku 1990 se dostaly v letech 1997-1998. Od r. 2000 je pozorován další úbytek. Pokles v porovnání s maximem činí až 59 %. Od r. 2004 se početnost relativně ustálila (celkem 33-36 jedinců). V porovnání s výchozím rokem je však nižší. Z uvedených trendů vyplývá, že vlivem radikálních změn biotopů se početnost začala zvyšovat již před r. 1990.
BIOTOP JIZERSKOHORSKÉHO TETŘÍVKA
Biotopy tetřívků v Jizerských horách ze rozdělit do tří základních skupin.
První, jakousi „historickou“ skupinu představují četná rašeliniště náhorní plošiny. Jde o rozsáhlejší podmáčené a zrašelinělé plochy, které jsou často vroubeny porosty borovice kleče s příměsí prosychajících výstavků smrku. V posledním desetiletí se však rašeliniště stala oblíbenými cíli turistů, a zejména z tohoto důvodu dnes již tetřívkovi celoročně nevyhovují. Menší rašelinné lokality ptáci využívají pouze jako zimní stanoviště. Sněhem zapadlé porosty kosodřeviny tvoří přirozené komůrky, podobné dýchánkům, a jsou též zdrojem přístupné potravy (pupeny kleče, jehličí smrku, úlomky trav, borůvčí; Dostál 2001).
Druhou skupinou jsou již zmíněné v minulosti odlesněné kalamitní plochy. Husté smrkové mlaziny však nejsou pro tetřívka atraktivní. Porosty třtiny chloupkaté v porostních mezerách navíc od počátku léta komplikují tetřívkům orientaci i vyhledávání potravy.
Zapojováním mlazin dochází k preferenci skupiny třetí, v dnešní době i z hlediska toku nejběžnější. Jedná se o nezalesněné okraje komunikací, průseky i břehy vodotečí. Tetřívci zde mají přehled po okolí. Druhově bohatší spektrum rostlin i drobných živočichů ve vegetačním období rozšiřuje potravní nabídku.
POTRAVA A OBDOBÍ TOKU
Potravou tetřívka obecného se detailně zabývala Málková (1996), která svá šetření prováděla v imisních oblastech Krušných hor. Jako dominantní složku potravy v této oblasti uvádí větvičky a jehnědy břízy bradavičnaté, listy a větvičky brusnice borůvky i listy trav. Analýza trávicích traktů dále prokázala, že v jarní potravě hrají významnou roli narašené pupeny dřevin.
Pravidelný makroskopický rozbor zimního trusu tetřívků z Jizerských hor však odpovídá jiné skladbě potravy. V trusu jsou sice také běžně zastoupeny letorosty borůvky, úlomky trav, zbytky smrkového jehličí a pupenů borovice kleče, ale březové jehnědy nebyly zjištěny. Migrace ptáků za potravou vně modelové oblasti je vzácná a bříza se v Jizerkách téměř nevyskytuje. Je zřejmé, že se část jizerskohorské tetřívčí populace bez břízy obejde. Náhradou jsou pupeny smrku a kleče, ale např. i jeřábu ptačího či buku.
Tok v Jizerských horách začíná v první dekádě dubna. Tokající kohoutci se soustřeďují na travnaté plochy, které jsou jako první bez sněhové pokrývky. Tok je nepravidelný, přerušovaný, kohoutci se ozývají i před polednem. Oblíbená tokaniště jednotlivých kohoutků se do 14 dnů postupně stabilizují a zprvu rozptýlení ptáci tak „posilují“ společná tokaniště. Ani náhlá změna počasí (sněhové i dešťové srážky, kroupy) neovlivní průběh toku. Tok vrcholí na přelomu dubna a května. Není však vzácností pozorovat tokající kohoutky až v druhé polovině června. Běžný je i podzimní tok mladých kohoutků v době jelení říje.
KLIDOVÉ PODMÍNKY JSOU LIMITUJÍCÍ
Není příliš složité vyhodnotit, co ovlivnilo rychlý nárůst, následný úbytek i současnou stagnaci stavů tetřívka v Jizerských horách. Počátkem 90. let minulého století skončila hlavní vlna masivního zalesňování náhorní plošiny. Na kalamitních plochách byl klid, turistický ruch se omezoval převážně na bohatou síť komunikací. Tento pro tetřívka příznivý stav však netrval dlouho. Smrkové kultury po celých horách rychle odrostly a přechodný biotop – imisní holiny – téměř zmizel. Nejlepší hromadná tokaniště postupně zarostla hustými smrkovými mlazinami a ptáci se rozptýlili na přehledné komunikace i průseky. A také v horách chybí klid. Několikaměsíční úprava tras lyžařské magistrály (přes 100 km) zvyšuje návštěvnost v oblasti, přičemž v druhé polovině dubna se lyžaři ze dne na den přeorientují na horská kola. Díky kolům je ještě urychlována schopnost turistů dostat se na náhorní plošinu brzy po rozednění. V posledních letech se na světlinách navíc rozrůstá brusnice borůvka a v době sběru plodů dochází na celých horách doslova k invazi sběračů (Dostál 2001).
AKTIVITY NA PODPORU TETŘÍVKA
Ornitologové, lesníci i ochránci přírody si začali postupně uvědomovat vážnost situace a hledali způsob, jak jizerskohorskému tetřívkovi pomoci. Možnost ochrany tradičních přirozených stanovišť na rašeliništích jejich celoročním znepřístupněním není reálná. Všechna horská vrchoviště jsou přístupna po značených cestách a celoročně se těší značnému zájmu turistů.
Podpora tetřívka je dnes kodifikována na třech úrovních:
1. po dvouletých přípravách byl v r. 2003 na LS Jablonec n. N. schválen nový hospodářský plán. V rámci kategorizace lesů v něm byla vyčleněna ve třech lesních odděleních (přibližně 60 ha) subkategorie 32 h – lesy zvláštního určení, v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření. Konkrétně jde o plochy pro přímou podporu zvyšování početnosti tetřívka. Cílenými zásahy, které byly zahájeny v r. 2004, bude na těchto plochách postupně vytvořen velmi rozvolněný porost smrku s příměsí jeřábu, břízy a olše lepkavé. Pro přehlednost je v jádrové části postupně vyklízena a pálena tlející dřevní hmota z těžebních zbytků. Předpokládá se i pravidelné kosení s úklidem biomasy. Na kosených plochách postupně dojde k sukcesi „cennějších“ druhů rostlin, vázajících na sebe hmyz a sloužící tetřívku i jako potrava (např. květy suchopýru apod.). Dostatek živočišných bílkovin je klíčový pro počáteční vývoj kuřat. Proto jsou podporována a rozšiřována mraveniště. Šetrně budou prohloubeny současné tůňky jako zdroj vod i potravy (hmyz apod.). Travní kryt bude místy narušen na minerál a doplněn hrubším pískem, který je nezbytný pro trávení. Ptáci se také rádi popelí.
Na lokalitě byly postaveny kryté posedy, sloužící k pozorování i ochraně populace. Všechny lesnické činnosti musí zohledňovat potřeby ptáků (doba toku, hnízdění, vyvádění kuřat, zimoviště apod.).
2. Nařízením vlády ČR č. 605 ze dne 27. 10. 2004 byla na ploše 11 674 ha v rámci soustavy NATURA 2000 vyhlášena Ptačí oblast Jizerské hory. Předmětem ochrany je kromě horské sovičky sýce rousného populace tetřívka obecného. Je potěšitelné, že mnohá navržená opatření jizerskohorských lesníků se promítla přímo do plánu péče o zmíněnou ptačí oblast.
3. V červnu 2006 rozhodl Krajský úřad Libereckého kraje o vymezení Oblasti chovu tetřívka obecného Jizerská. Tímto aktem se završuje pětiletá snaha ornitologů, lesníků i ochránců přírody o podporu jizerskohorského tetřívka. Oblast chovu zahrnuje celkem 22 115 ha náhorní plošiny Jizerských hor v 16 honitbách, jejichž držitelem jsou LČR.
Celoroční aktivní ochrana a podpora druhu spočívá ve využití všech zákonných ustanovení lovu, zejména § 2, odst. 2 prováděcí vyhlášky č. 245/2002 Sb. k zákonu č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Konkrétně jde o celoroční odstřel prasete divokého bez omezení věku a pohlaví, dále kuny lesní, kuny skalní a jezevce lesního. Všechny uvedené druhy představují predátory na zemi hnízdícího a zpravidla i nocujícího tetřívka. Dále je nutné přizpůsobit a usměrnit všechny myslivecké a lesnické aktivity v období od 1. 4. do 15. 5. běžného roku s cílem zajistit maximální klid v okolí tokanišť. Vzhledem k nadmořským výškám i časovému rozpětí nejsou významně omezeny jarní pěstební práce ani myslivost.
Schválený plán činnosti oblasti chovu na rok 2007 počítá m.j. s vyhodnocením zimní a jarní potravy tetřívka, vytipováním vhodných klidových zón, posouzení vlivu predátorů na populaci atd. Již v r. 2006 se podařilo vyloučit některé hromadné sportovní akce situované do těsné blízkosti tokanišť. Podle potřeby se uvažuje o vyhlášení přechodně chráněných ploch, podle § 13, odst. 1 zákona ČNR č. 114 /1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, na významných tradičních a zároveň nejvíce ohrožených tokaništích a hnízdištích. Nezastupitelná je také účinná propagace nutnosti zachovat populaci tetřívka a jeho biotopů mezi veřejností i osvětová činnost mezi myslivci, lesníky i ochránci přírody, směřující k získání podpory pro ochranu tetřívka v celé oblasti chovu.
Na základě zjišťování početnosti populace tetřívka Českou společností ornitologickou bylo v r. 2000 v celých Jizerských horách evidováno 77 kohoutků a 29 slepiček a v r. 2001 93 kohoutků a 34 slepiček. Pro rok 2005 Správa Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory uvádí celkem 96 jedinců. Uživatelé honiteb vykázali k 31. 3. 2006 stav 118 tetřívků. Početnost v celé ČR je přibližně 1200 jedinců. V současné době tedy Jizerské hory osídluje 8-12 % celorepublikové populace, a oblast patří tedy k celostátně významným územím tohoto druhu.
Za kritickou početnost tetřívčí populace považuje poradní sbor oblasti chovu 100 jedinců. V případě poklesu pod tuto hranici musí poradní sbor navrhnout taková opatření, která budou směřovat k opětovnému zvýšení populace.
I když Oblast chovu tetřívka Jizerská byla vymezena na základě návrhu držitele honiteb, lesníci si dobře uvědomují, že má-li dojít k naplnění jejích cílů, musí být její myslivecký rámec rozšířen také o hledisko ochranářské, ornitologické i čistě politické. Proto je schválený návrh statutu oblasti společným dílem pracovníků KÚ Libereckého kraje, Správy CHKO Jizerské hory, ČSO i zástupců LČR. Největším problémem se nakonec ukázalo vypracování žádosti i potřebné dokumentace.
Prioritním cílem podpory a ochrany jizerskohorského tetřívka zůstává udržení a obnova jeho biotopů, zachování klidu a udržení, či spíše zvýšení početnosti jeho populace. I když je to s přihlédnutím k vývoji místní horské krajiny úkol nesmírně náročný, legislativních nástrojů ke splnění cílů je dostatek. Nyní půjde jen o to důsledně a zodpovědně je využít. Zodpovědně vůči EU, přírodě i tetřívkovi samému.
Autor pracuje na Krajském inspektorátu LČR v Liberci.