Žíkovská obora
Ing. Dalibor Pačes
V přírodním parku Horní Berounka severně od obce Olešná v okrese Rokycany najdeme jednu z našich nejmladších obor. Rozkládá se v okolí bývalého dvora Žíkov, podle něhož dostala název. Koncem 90. let minulého století postavila oboru k chovu daňčí, mufloní a jelení zvěře soukromá společnost, která v ní současně vykonává právo myslivosti.
STŘÍPKY Z HISTORIE
O skutečnosti, že na místě dnešní obory kdysi dávno obora zřejmě již stála, svědčí četné místní názvy jako Na oboře, U vrat apod. Souvislost mezi někdejší oborou a okolními majetky bychom patrně mohli hledat v historii nedaleko stojící zříceniny gotického hradu Libštejn, založeném okolo r. 1356 Oldřichem Tistou z Hedčan. Nejvýznamnějším držitelem panství byl však Albrecht z Kolowrat. Koncem 16. století byl hrad již pustý a jeho zkázu urychlilo poboření švédskými vojsky v dobách třicetileté války. V současné době jej připomíná především mohutná zřícenina, tvořící krajinnou dominantu.
VZNIK OBORY A JEJÍ PŘÍRODNÍ PODMÍNKY
Zřizovatelem, držitelem i uživatelem Žíkovské obory je společnost Žíkovská obora, s. r. o., kterou zastupují společníci JUDr. Josef Sinkule a Jiří Blažek. Druhý ze jmenovaných zastává funkci oborníka. Výstavbě obory předcházelo vypracování odborné studie a hodnocení záměru postavit oboru, což její zakladatelé zadali společnosti z Mariánských Lázní. Stavba obory o výměře 177 ha byla dokončena v r. 1999, v němž současně došlo i k jejímu uznání orgánem státní správy myslivosti k chovu daňčí a mufloní zvěře.
Žíkovská obora má protáhlý tvar, její východní a střední část tvoří souvislý komplex lesů. Plochý reliéf je rozbrázděn četnými roklinami, nadmořská výška se pohybuje od 270 do 432 m. Podél západní hranice v délce přibližně 2 km protéká řeka Berounka, do jejíž nivy spadají pozvolné, místy skalnaté svahy. Jižní hranici tvoří údolíčko Žabího potoka, který zásobuje vodou dva rybníky (větší u Velkého pole a menší Pstruhový) a vlévá se do Berounky.
Většinu plochy obory pokrývají lesní porosty (151 ha), v nichž převažují jehličnany (70 %) nad listnáči. V jehličnatých porostech je nejčastější dřevinou smrk. V posledních letech však dostává při zalesňování na mnoha lokalitách přednost borovice. Listnáče zastupují převážně dub a buk, vtroušeně též lípa. Břehy vodotečí a rybníků lemují olše. Na celkem 26 ha zemědělské půdy se rozprostírají louky oseté vojtěškou, jetelem a pastevními směskami. Tyto pozemky obhospodařuje společnost Žíkovská obora ve své režii.
Žíkovská obora, s. r. o., vykonává právo myslivosti též ve vlastní volné honitbě o výměře 1000 ha, která se rozkládá v bezprostředním okolí obory.
VYBAVENÍ OBORY A PÉČE O ZVĚŘ
Oborní oplocení v délce 8 km tvoří speciální pozinkované oborní pletivo o výšce 200 cm. Vrchní a spodní vodící drát o tloušťce 3,5 mm je ocelový, který při nazvednutí plotu (nejčastěji divočáky) zajišťuje jeho vrácení do téměř původní polohy. Světlost ok v horních dvou třetinách plotu je 15x15 cm, v dolní třetině 10x15 cm. Pletivo je zavěšené na betonových „vinařských sloupcích“.
Od hlavní vstupní brány vede 2 km dlouhá asfaltová cesta ke správní budově, postupně rekonstruované z původní hospodářské usedlosti. Správní budova slouží v případě potřeby k ubytování loveckých hostů.
Obora je vybavena dvěma odchytovými zařízeními, jedním velkým seníkem a pěti krmelišti. K lovu je možné využít 10 krytých a 15 otevřených pozorovatelen.
Vzhledem k intenzivně obhospodařovaným loukám a pastvinám je úživnost prostředí obory velmi dobrá. S přikrmováním senem a senáží se začíná až po spasení přirozené pastvy. Část luk se seká v časném létě tak, aby včas obrostly a zvěř měla na podzim čerstvou pastvu. Od podzimu předkládá oborník zvěři jadrná krmiva (ječmen a oves). Zvěř velmi ráda přijímá mrkev a jablka z místních třídíren. V oboře se nepoužívají průmyslově vyráběné krmné směsi, doplňkem stravy jsou pouze medicinální lizy. Během zimního období se provádějí prořezávky a těžba zejména borovic tak, aby zvěř měla průběžně přístup k ohryzu.
Majitelé obory navázali spolupráci se Středním odborným učilištěm lesnickým a zemědělským v Rokycanech. Spolupráce se ukázala jako oboustranně prospěšná: žáci pod vedením pedagogického dozoru absolvují část praktické výuky myslivosti a zároveň významně pomáhají při péči o zvěř a při pracích spojených s údržbou obory.
ZVĚŘ V OBOŘE A JEJÍ LOV
Nejpočetnějším druhem je v Žíkovské oboře daňčí zvěř. Při dokončení oplocení pozemků začleněných do obory zůstalo uvnitř kolem 15 kusů daňčí zvěře místní populace, která je však velmi průměrné kvality. Během prvních dvou let existence obory bylo postupně dovezeno 30 daněl, 10 špičáků a čtyři vařečkáři maďarského původu z obory Stanoviště u Mariánských Lázní, šest daněl, tři špičáci a dva vařečkáři z chovu u Pardubic a několik daněl z obory Dvojhradí u Teplic. Dosud nejsilnější trofej osmiletého daňka, uloveného v loňském roce, má hodnotu 218,50 b. CIC.
Mufloni jsou z pohledu významu a početnosti zvěře na druhém místě. Pocházejí z agrowaldských obor u Rožmberka nad Vltavou (tři muflonky, dvě muflončata a dvouletý beran), z obory Hájek u Karlových Varů (čtyři muflonky a dvouletý beran) a také z volné honitby města Plzně, polesí Druzdová (dva dvouletí berani, čtyři muflonky). Mufloni se drží v členitějších částech obory odděleně od ostatní zvěře. O kvalitě nakoupené zvěře svědčí toulce sedmiletého berana, uloveného v r. 2005, jimž bylo naměřeno 225,40 b. CIC.
Jako poslední byla do obory v r. 2001 vysazena jelení zvěř. Je karpatského typu a pochází převážně z bývalé obory Interlovu ve Třech Sekerách. Vloni se majitelům podařilo dovézt z Rakouska čtyřletého jelena, jehož předci mají původ v Rumunsku. Třetí paroží tohoto jelena, které muselo být před transportem z bezpečnostních důvodů uřezáno, má členitost nepravidelného osmnácteráka a pozoruhodnou hmotnost 11,8 kg. Ze sanitárního odstřelu po říji v r. 2006 pochází silná trofej nadějného, sedmiletého jelena (195,25 b. CIC).
Na hlavní oboru navazuje malá obůrka pro divočáky o výměře 7 ha.
S ohledem na krátkou existenci obory se lov zatím zaměřuje zejména na přísnou selekci, popř. sanitární odstřel. Přesto je o lov velký zájem. Převážně tuzemští, ale i zahraniční lovci z Kanady, Spojených států, Rakouska, Norska, Polska a jiných států přijíždějí většinou lovit jeden druh zvěře. Když poznají prostředí obory a druhovou skladbu zvěře, často projeví přání v lovu pokračovat. Loví se na čekané i na šoulačce, hosty doprovází oborník. Téměř veškerá zvěřina se prodává, pouze malá část slouží potřebám majitelů.
VÝHLED DO BUDOUCNOSTI
Chod obory a její ekonomika jsou založeny na komerční bázi. Velkou výhodou pro hospodaření v oboře i ve volné honitbě je vlastnictví většiny pozemků. Vyplývá z toho nejen dostupnost potřebného objemného a jadrného krmiva, ale také menší komplikace při řešení škod působených zvěří.
Jak potvrdil oborník, poplatkoví lovci mají největší zájem o silné jelení trofeje. Tímto směrem se bude ubírat zaměření obory v příštích letech. Čas ukáže, zda spolupůsobení prostředí, výživy a genetického potenciálu zvěře přinese kýžené výsledky.
V přírodním parku Horní Berounka severně od obce Olešná v okrese Rokycany najdeme jednu z našich nejmladších obor. Rozkládá se v okolí bývalého dvora Žíkov, podle něhož dostala název. Koncem 90. let minulého století postavila oboru k chovu daňčí, mufloní a jelení zvěře soukromá společnost, která v ní současně vykonává právo myslivosti.
STŘÍPKY Z HISTORIE
O skutečnosti, že na místě dnešní obory kdysi dávno obora zřejmě již stála, svědčí četné místní názvy jako Na oboře, U vrat apod. Souvislost mezi někdejší oborou a okolními majetky bychom patrně mohli hledat v historii nedaleko stojící zříceniny gotického hradu Libštejn, založeném okolo r. 1356 Oldřichem Tistou z Hedčan. Nejvýznamnějším držitelem panství byl však Albrecht z Kolowrat. Koncem 16. století byl hrad již pustý a jeho zkázu urychlilo poboření švédskými vojsky v dobách třicetileté války. V současné době jej připomíná především mohutná zřícenina, tvořící krajinnou dominantu.
VZNIK OBORY A JEJÍ PŘÍRODNÍ PODMÍNKY
Zřizovatelem, držitelem i uživatelem Žíkovské obory je společnost Žíkovská obora, s. r. o., kterou zastupují společníci JUDr. Josef Sinkule a Jiří Blažek. Druhý ze jmenovaných zastává funkci oborníka. Výstavbě obory předcházelo vypracování odborné studie a hodnocení záměru postavit oboru, což její zakladatelé zadali společnosti z Mariánských Lázní. Stavba obory o výměře 177 ha byla dokončena v r. 1999, v němž současně došlo i k jejímu uznání orgánem státní správy myslivosti k chovu daňčí a mufloní zvěře.
Žíkovská obora má protáhlý tvar, její východní a střední část tvoří souvislý komplex lesů. Plochý reliéf je rozbrázděn četnými roklinami, nadmořská výška se pohybuje od 270 do 432 m. Podél západní hranice v délce přibližně 2 km protéká řeka Berounka, do jejíž nivy spadají pozvolné, místy skalnaté svahy. Jižní hranici tvoří údolíčko Žabího potoka, který zásobuje vodou dva rybníky (větší u Velkého pole a menší Pstruhový) a vlévá se do Berounky.
Většinu plochy obory pokrývají lesní porosty (151 ha), v nichž převažují jehličnany (70 %) nad listnáči. V jehličnatých porostech je nejčastější dřevinou smrk. V posledních letech však dostává při zalesňování na mnoha lokalitách přednost borovice. Listnáče zastupují převážně dub a buk, vtroušeně též lípa. Břehy vodotečí a rybníků lemují olše. Na celkem 26 ha zemědělské půdy se rozprostírají louky oseté vojtěškou, jetelem a pastevními směskami. Tyto pozemky obhospodařuje společnost Žíkovská obora ve své režii.
Žíkovská obora, s. r. o., vykonává právo myslivosti též ve vlastní volné honitbě o výměře 1000 ha, která se rozkládá v bezprostředním okolí obory.
VYBAVENÍ OBORY A PÉČE O ZVĚŘ
Oborní oplocení v délce 8 km tvoří speciální pozinkované oborní pletivo o výšce 200 cm. Vrchní a spodní vodící drát o tloušťce 3,5 mm je ocelový, který při nazvednutí plotu (nejčastěji divočáky) zajišťuje jeho vrácení do téměř původní polohy. Světlost ok v horních dvou třetinách plotu je 15x15 cm, v dolní třetině 10x15 cm. Pletivo je zavěšené na betonových „vinařských sloupcích“.
Od hlavní vstupní brány vede 2 km dlouhá asfaltová cesta ke správní budově, postupně rekonstruované z původní hospodářské usedlosti. Správní budova slouží v případě potřeby k ubytování loveckých hostů.
Obora je vybavena dvěma odchytovými zařízeními, jedním velkým seníkem a pěti krmelišti. K lovu je možné využít 10 krytých a 15 otevřených pozorovatelen.
Vzhledem k intenzivně obhospodařovaným loukám a pastvinám je úživnost prostředí obory velmi dobrá. S přikrmováním senem a senáží se začíná až po spasení přirozené pastvy. Část luk se seká v časném létě tak, aby včas obrostly a zvěř měla na podzim čerstvou pastvu. Od podzimu předkládá oborník zvěři jadrná krmiva (ječmen a oves). Zvěř velmi ráda přijímá mrkev a jablka z místních třídíren. V oboře se nepoužívají průmyslově vyráběné krmné směsi, doplňkem stravy jsou pouze medicinální lizy. Během zimního období se provádějí prořezávky a těžba zejména borovic tak, aby zvěř měla průběžně přístup k ohryzu.
Majitelé obory navázali spolupráci se Středním odborným učilištěm lesnickým a zemědělským v Rokycanech. Spolupráce se ukázala jako oboustranně prospěšná: žáci pod vedením pedagogického dozoru absolvují část praktické výuky myslivosti a zároveň významně pomáhají při péči o zvěř a při pracích spojených s údržbou obory.
ZVĚŘ V OBOŘE A JEJÍ LOV
Nejpočetnějším druhem je v Žíkovské oboře daňčí zvěř. Při dokončení oplocení pozemků začleněných do obory zůstalo uvnitř kolem 15 kusů daňčí zvěře místní populace, která je však velmi průměrné kvality. Během prvních dvou let existence obory bylo postupně dovezeno 30 daněl, 10 špičáků a čtyři vařečkáři maďarského původu z obory Stanoviště u Mariánských Lázní, šest daněl, tři špičáci a dva vařečkáři z chovu u Pardubic a několik daněl z obory Dvojhradí u Teplic. Dosud nejsilnější trofej osmiletého daňka, uloveného v loňském roce, má hodnotu 218,50 b. CIC.
Mufloni jsou z pohledu významu a početnosti zvěře na druhém místě. Pocházejí z agrowaldských obor u Rožmberka nad Vltavou (tři muflonky, dvě muflončata a dvouletý beran), z obory Hájek u Karlových Varů (čtyři muflonky a dvouletý beran) a také z volné honitby města Plzně, polesí Druzdová (dva dvouletí berani, čtyři muflonky). Mufloni se drží v členitějších částech obory odděleně od ostatní zvěře. O kvalitě nakoupené zvěře svědčí toulce sedmiletého berana, uloveného v r. 2005, jimž bylo naměřeno 225,40 b. CIC.
Jako poslední byla do obory v r. 2001 vysazena jelení zvěř. Je karpatského typu a pochází převážně z bývalé obory Interlovu ve Třech Sekerách. Vloni se majitelům podařilo dovézt z Rakouska čtyřletého jelena, jehož předci mají původ v Rumunsku. Třetí paroží tohoto jelena, které muselo být před transportem z bezpečnostních důvodů uřezáno, má členitost nepravidelného osmnácteráka a pozoruhodnou hmotnost 11,8 kg. Ze sanitárního odstřelu po říji v r. 2006 pochází silná trofej nadějného, sedmiletého jelena (195,25 b. CIC).
Na hlavní oboru navazuje malá obůrka pro divočáky o výměře 7 ha.
S ohledem na krátkou existenci obory se lov zatím zaměřuje zejména na přísnou selekci, popř. sanitární odstřel. Přesto je o lov velký zájem. Převážně tuzemští, ale i zahraniční lovci z Kanady, Spojených států, Rakouska, Norska, Polska a jiných států přijíždějí většinou lovit jeden druh zvěře. Když poznají prostředí obory a druhovou skladbu zvěře, často projeví přání v lovu pokračovat. Loví se na čekané i na šoulačce, hosty doprovází oborník. Téměř veškerá zvěřina se prodává, pouze malá část slouží potřebám majitelů.
VÝHLED DO BUDOUCNOSTI
Chod obory a její ekonomika jsou založeny na komerční bázi. Velkou výhodou pro hospodaření v oboře i ve volné honitbě je vlastnictví většiny pozemků. Vyplývá z toho nejen dostupnost potřebného objemného a jadrného krmiva, ale také menší komplikace při řešení škod působených zvěří.
Jak potvrdil oborník, poplatkoví lovci mají největší zájem o silné jelení trofeje. Tímto směrem se bude ubírat zaměření obory v příštích letech. Čas ukáže, zda spolupůsobení prostředí, výživy a genetického potenciálu zvěře přinese kýžené výsledky.