1. mezinárodní konference věnována rodu Cervus

Mgr. Jarmila Krojerová, Ph.D., a mgr. Miroslava Barančeková, Ph.D.

Ve dnech 14.–17. září 2007 se v malebném italském městečku Fiera di Primiero uskutečnila první mezinárodní konference zaměřená na rod Cervus (jelen – pozn. red.). I když šlo v pořadí o první ročník konference, setkalo se na ní široké spektrum vědců z mnoha oborů, jejichž společným objektem zájmu je rod Cervus. Většina příspěvků se týkala zejména jelena lesního (Cervus elaphus) a siky japonského (Cervus nippon). K exotičtějším druhům patřili např. sambar indický (Cervus unicolor) nebo jelen barasinga (Cervus duvauceli).

Účastníci konference pocházeli nejen z Evropy, odkud jich byla většina, ale také z Indie, Kanady, USA a Jižní Ameriky. Za ČR se konference zúčastnili kromě autorek tohoto příspěvku pracovníci Správy národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava mgr. Pavel Šustr, Ph.D., a ing. Adam Jirsa. Celkově se ve Fiera di Primiero setkalo přibližně 150 registrovaných účastníků.
Pořadateli konference byli vědci z Parco Naturale Paneveggio – Pale di San Martino a Univerzity v Sieně spolu se zástupci autonomní provincie Trento a tamní myslivecké organizace. Mezi členy vědecké komise se objevila zvučná jména mezinárodně uznávaných odborníků na jelenovité – např. prof. Juan Carranza, prof. Tim H. Clutton-Brock nebo prof. Rory Putman. Na úroveň konference a pohostinnost můžeme pět jen samou chválu. Pro tamní region představovala možnost přivítat vědeckou komunitu z různých části světa velkou událost. Organizátoři se postarali i o kulturní program pro účastníky, což nebývá zvykem. V průběhu konference jsme měli možnost zúčastnit se koncertu a navštívit zajímavou výstavu věnovanou jelení zvěři.

ODBORNÝ PROGRAM KONFERENCE A ČESKÁ ÚČAST
Odborný program probíhal od pátku do pondělí v jediném velkém sálu, takže jsme byli zbaveni těžkého rozhodování, kam a na kterou přednášku se jít podívat, jak tomu bývá na větších vědeckých setkáních. V případě úzce specializované konference však nebyl problém s tím, že by některá přednáška nezaujala. Naopak všechny příspěvky byly pro další směrování výzkumu zástupců rodu Cervus velmi podnětné.
V průběhu konference bylo předneseno osm plenárních přednášek: Evoluční vztahy a historie komplexu jelena lesního (prof. Adrian Lister, Velká Británie), Vliv lovu a počasí na ekologicko-evoluční změny u jelena lesního (dr. Tim H. Coulson, Velká Británie), Druhy a poddruhy: nová klasifikace jelena lesního na základě adaptivních rozdílů jako biologicky i evolučně podstatného kriteria (prof. Valerius Geist, Kanada), Rozšíření, početnost a management jelena lesního v Itálii (dr. Silvano Toso a kol., Itálie), Ochrana a management jelena ve střední Asii (dr. Olga Pereladova, Rusko), Strategie pro management a ochranu zástupců rodu Cervus (zástupkyně IUCN dr. Susana González, Uruguay), Jelen lesní a sika ve Velké Británii: současné problémy jejich managementu (prof. Rory Putman, Velká Británie) a Člověk jako evoluční faktor pro velké savce: případ jelena lesního (prof. Günther B. Hartl, Německo). Jak je vidět, otázka racionálního managementu jelení zvěře zůstává problémem číslo jedna nejen u nás.
Na plenární přednášky navázalo celkem 30 přednášek, které byly doplněny více než 40 postery. Příspěvky obsáhly všechny hlavní tématické okruhy. Pojednávaly o fylogenezi a evoluci rodu Cervus a genetické variabilitě populací v různých částech světa (šest příspěvků), o morfologii a fyziologii (11 příspěvků), o managementu, ochraně a s tím spojené problematice introdukce a reintrodukce (19 příspěvků) a o různých aspektech ekologie jelenovitých (38 příspěvků). Dva příspěvky z ČR připravil kolektiv autorů z Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně, v. v. i.: Genetický původ siky japonského v ČR určený na základě mitochondriálního genu pro cytochrom b (Barančeková, Vallo, Krojerová, Koubek) a Genetická variabilita populací siky japonského a jelena lesního v ČR určená na základě mitochondriální DNA (Krojerová, Vallo, Barančeková, Koubek).
Nejvíce příspěvků především ve formě posterů bylo tradičně věnováno různým ekologickým otázkám, které se ve větší či menší míře týkaly managementu zvěře. Několik plenárních přednášek i dalších příspěvků (včetně našich) prezentovalo nové poznatky získané pomocí nejmodernějších molekulárně-genetických metod. Je patrné, že tyto otázky jsou velice aktuální a doposud ne zcela jednoznačně zodpovězené. Stojí za to zmínit alespoň jednu, která se týká ČR: jde o soužití a možnost křížení jelena lesního a siky japonského, které představuje celoevropský problém. Ve výzkumu začlenění (introgrese) genů nepůvodního (allochtonního) siky japonského do genofondu původního (autochtonního) jelena lesního jsou patrně nejdál ve Velké Británii. Proto byla velkým přínosem přednáška prof. Putmana, z níž jsme se dozvěděli nejen o tom, že na mnoha místech Velké Británie již žijí hybridní populace těchto dvou druhů, ale také o rozdílech v managementu jelení zvěře v Anglii a Skotsku a o vlivu těchto různých přístupů na hybridizaci i velikost škod působených oběma druhy v zemědělství a lesnictví.

SYMPOSIUM O MANAGEMENTU JELENA LESNÍHO
Neděle byla věnována symposiu o managementu jelena lesního a s tím souvisejícímu problematickému určování kondice zvěře, její populační hustoty a využívání prostředí, které jsou důležitými faktory pro správný myslivecký i ochranářský management. Kromě registrovaných účastníků se symposia zúčastnilo i velké množství místních myslivců, kteří, což možná není v našich podmínkách příliš obvyklé, velice úzce spolupracují s tamní vědeckou komunitou. Jejich společným zájmem je především racionální management zvěře.
Stále více využívaným zdrojem potřebných informací se ukazuje být telemetrie za použití GPS, která již téměř zcela nahradila klasickou radiotelemetrii. Ekologická data se zpracovávají pomocí nejmodernějších počítačových programů a stále častěji jsou prezentovány zajímavé syntézy založené na dlouholetém výzkumu. Ty přinášejí nový náhled na otázku jak správně hospodařit se zvěří.

EXKURZE DO NÁRODNÍHO PARKU
V rámci konference byla zejména pro zahraniční účastníky zorganizována exkurze do národního parku Paneveggio – Pale di San Martino. Rozlohou 197 km2 patří k relativně malým národním parkům (jen pro představu: NP Šumava, největší národní park v ČR, má výměru 690 km2). Překvapením pro nás bylo poměrně velké množství pasoucího se hovězího dobytka, kvůli němuž jsou alpínské louky pokryty hustou sítí chodníčků. Eroze půdy, kterou dobytek způsobuje, však nepředstavuje pro vedení parku vážnější problém.
V průběhu exkurze jsme měli možnost obdivovat nejen krásy přírody, ale navštívit i velmi dobře zařízené informační centrum, které je zajímavé jak pro dospělé, tak pro nejmenší návštěvníky. Příchozí se v něm mohou dozvědět vše o fauně, flóře i geologii území parku a získají též informace o probíhajících výzkumných projektech. Vše je přehledně graficky znázorněno na panelech a doplněno množstvím přírodních artefaktů. Vystaveny jsou nejen preparovaní živočichové, ale též např. semena různých rostlin, kůra a listy stromů, kameny atd. Návštěvníci mohou zhlédnout zajímavé videosekvence ze života fauny žijící v parku. Je vidět, že na osvětu je kladen velký důraz.
Kromě informačního centra jsme měli možnost navštívit jedno z odchytových zařízení používaných při označování jelení zvěře GPS obojky a též jelení oboru. Jelen lesní je díky úspěšnému reintrodukčnímu programu v současné době trvalou součástí fauny parku.

CO JE PŘÍNOSEM ÚZCE SPECIALIZOVANÝCH KONFERENCÍ
Na rozdíl od velkých konferencí vládla ve Fiera di Primiero velice přátelská až rodinná atmosféra, kterou si všichni pochvalovali. Pro mladé účastníky byla konference obrovskou příležitostí setkat se s osobnostmi, jejichž jména dosud znali jen z literatury. Navazování kontaktů, příp. zajímavé mezinárodní spolupráce je velikým přínosem menších a úzce specializovaných konferencí. Druhá mezinárodní konference věnována rodu Cervus by se měla konat za tři nebo čtyři roky. Zájem o její uspořádání projevily Indie a Portugalsko.
Sborník abstraktů z konference je k dispozici na Ústavu biologie obratlovců AV ČR, v. v. i., Květná 8, 603 65 Brno.

Autorky působí v Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně.