Memoriál Benedikta Gierszewského v Polsku

Miroslav Gora

Ve dnech 2.–5. listopadu 2007 se ve státních lesích v okolí polského města Kluczbork, ležícího v opolském vojvodství 140 km na východ od Wroclawi, uskutečnil druhý ročník soutěže barvářů – memoriálu pojmenovaného na počest katolického kněze Benedikta Gierszewského, zakládajícího člena a prvního předsedy polského klubu barvářů. Farář Gierszewský byl mimo duchovní službu nejen aktivním sportovcem a horolezcem, ale především myslivcem a chovatelem barvářů.

Memoriálu se zúčastnilo devět barvářů – pět z Polska a po dvou ze Slovenska a ČR. Naše barvy hájil bavorský barvář Cezar z Novodomských bažin Radka Hasenöhrla a hannoverský barvář Aram Sterlitz Alt ing. Zdeňka Havlíčka. Na memoriálu posuzovali výkony psů kromě domácích rozhodčích také rozhodčí ze Slovenska, ČR a Itálie.
Státní lesy Kluczbork se rozkládají na ploše 19 000 ha a jsou velmi bohaté na zvěř. Důkazem toho je výřad, docílený během prvního soutěžního dne: 14 kusů jelení zvěře, 16 divočáků, tři kusy srnčí a jeden kus daňčí zvěře. Při intenzivním lovu v tak silně zazvěřené honitbě se zvyšuje pravděpodobnost, že dojde k méně úspěšnému zásahu a k postřelení zvěře. V tom momentu nastává chvíle pro práci barvářů. Podle polských zákonů se při práci psů na „přirozených postřelech“ nesmí zadávat pořadí, aby rivalita soutěžících nezavdala příčinu k porušení zákona na ochranu zvířat proti týraní. Jestliže pes postřelenou zvěř dosleduje a staví, je třeba ji neprodleně dostřelit.
Během tří dnů lovů se barváři zúčastnili 16 dosledů. V devíti případech byla dosledovaná zvěř těžce postřelená nebo již zhaslá. Většinou šlo o jelení zvěř nebo o divočáky. Při čtyřech dosledech došli barváři k vývrhu. Stalo se to tehdy, když zvěř postřelená v jedné leči odběhla a v další leči byla jiným lovcem dostřelena a po ulovení vyvržena. Ve třech případech rozhodčí uznali zvěř jako „nedosledovatelnou“.
Jeden příklad za všechny: Náš hannoverský barvář Aram byl vůdcem ing. Havlíčkem nasazen ráno na stopu postřeleného jelena, stáří stopy 19 hodin. Na nástřelu bylo hodně barvy, které neubývalo ani na stopě, takže zpočátku se zdálo, že dosled bude jednoduchý. Po 500 metrech se však barva začala ztrácet. Po dvou kilometrech, kdy se již barva neobjevovala, byl na stopu nasazen náš druhý barvář Cezar, jehož vedl Radek Hasenöhrl. Po dalším kilometru dosledu ukázal Cezar kapku barvy a potvrdil, že sleduje správnou stopu. Ta poté vedla korytem potoka. Zjištění otisků spárků všech čtyř běhů jelena nebylo pro prognózu dosledu příliš povzbuzující. Po dalších 300 metrech se jelen náhle zvedl ze zálehu a prudce odbíhal. V tom okamžiku za ním byl vypuštěn i druhý barvář. Za hlásícími psy postupovali vůdci spolu s rozhodčími. „Cesta“ vedla dva kilometry lesem a dále přes široké pole s porostem řepky do navazujícího lesního komplexu. Po půlhodině se oba psi vrátili. Jelen musel být postřelen jen velmi lehce, když jej nezastavili ani dva barváři.
Všichni barváři měli možnost pracovat na přirozené stopě postřelené zvěře, a jak to v takových případech bývá, záleží hodně na štěstí. Toho se první den memoriálu dostalo pouze slovenské dvojici – bavorskému barváři Burymu Minčol, vedenému Karolem Smrekem. Bury vypracoval stopu dlouhou 3,5 kilometru a starou pět hodin. Dosledovaný divočák však byl zhaslý, a to stačilo jen na III. cenu. Ostatní barváři však „nebodovali“ – dosledovali zhaslou zvěř po stopě kratší než jeden kilometr.
Druhý den lovilo v okolních lesích asi 200 převážně zahraničních lovců. Pravděpodobnost postřelení zvěře tedy byla vysoká. Na dosledu se dařilo druhému slovenskému barváři Cezarovi spod Čertovej baně, kterého vedl Juraj Šabo. Cezar vypracoval stopu starou šest hodin v délce 1100 m, došel k teplému loži a zvedl těžce postřeleného divočáka. Za „vlažnější“ štvaní a stavění dostal z obou disciplín známku 2 a umístil se ve II. ceně. Slovenská výprava již téměř oslavovala vítězství, když se za tmy vrátil z úspěšného dosledu  Cezar z Novodomských bažin s Radkem Hasenöhrlem. „Náš“ Cezar dosledoval divočáka po stopě dlouhé dva kilometry. Poté byl vypuštěn ke štvaní. V úseku dalších dvou kilometrů během jedné hodiny, než se vůdci a rozhodčímu podařilo jej dostihnout, divočáka třikrát stavěl. Při posledním stavění byl divočák dostřelen. Za bezchybnou práci získal Cezar plný počet bodů a umístil se v I. ceně!
Druhý ročník memoriálu Benedikta Gierszewského ukázal nedocenitelnou práci barvářů při dosledech postřelené zvěře. Věřím, že kredit barvářů tím v očích mnoha myslivců značně stoupl. Poděkování za uspořádání soutěže patří všem polským kolegům. Budeme se těšit na další podobná setkání.