Napomohou doporučená opatření Ministerstva zemědělství ČR redukci početních stavů spárkaté zvěře?
Jiří Černý
Každé opatření, ať doporučené nebo závazné, může být úspěšné jen tehdy, bude-li smysluplné a nalezne pochopení u těch, kteří jej mají provádět. Jedno ani druhé doporučená opatření, jejichž vydáním MZe sleduje snížení početních stavů spárkaté zvěře v našich honitbách (Svět myslivosti č. 12/2007), nesplňují.
Protože jsem na konci I. pololetí r. 2007 odešel do důchodu, nejsem již bezprostředně informován o dění v myslivosti. O doporučených opatřeních MZe jsem se dočetl stejně jako mnoho dalších myslivců v prosincových vydáních obou našich mysliveckých časopisů. Coby bývalého úředníka státní správy myslivosti se mě ptali přátelé z řad myslivců na názor týkající se realizovatelnosti těchto opatření.
Především mě překvapilo, že MZe tentokrát neoslovuje uživatele, ale držitele honiteb a vlastníky honebních pozemků. Je to snad i pochopitelné, neboť různé žádosti ze strany MZe k redukci početních stavů spárkaté zvěře nechávaly myslivce v klidu. Podívejme se jen na diskusní fóra na internetových stránkách časopisu Myslivost, příp. ČMMJ, jaký je většinový názor diskutujících, včetně přístupu k redukci černé zvěře pomocí výjimek ze zakázaných způsobů lovu. Nelze se divit, že MZe hledá pomoc u vlastníků honebních pozemků a držitelů honiteb, kteří jsou samozřejmě též vlastníky těchto pozemků.
Za druhé jsem byl překvapen rozdílným rozsahem doporučených opatření prezentovaných v tisku. Doporučuji porovnat opatření uvedená časopisu Myslivost č. 12/2007 v prohlášení MZe, pod které se podepsal tiskový mluvčí MZe Petr Vorlíček, a opatření podepsané ing. et. ing. Jiřím Dobiášem.
Největší překvapení ve mně však vyvolal fakt, že uvedená opatření platí „... až do odvolání, nejdéle však do 31. 3. 2008.“ Pokud bych měl vzít uvedené datum vážně, což se mi při nejlepší vůli nedaří, musím konstatovat, že navrhovaná opatření jsou de facto nerealizovatelná. Jestli to pracovníci MZe mysleli s redukcí početních stavů spárkaté zvěře vážně, tak když doporučení zasílali pracovníkům krajských úřadů a žádali je o postoupení pověřeným obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, mohli tyto úředníky rovnou požádat o rozeslání na všechny obecní úřady, aby se to včas dozvěděli držitelé honiteb a vlastníci honebních pozemků. Jenže tak vážně to asi myšleno nebylo. Připomeňme, že doba lovu většiny druhů spárkaté zvěře končí posledním prosincovým dnem. Jsem si jist, že úředníci státní správy myslivosti vyřízení žádostí o lov podle § 36 odst. 5 zákona o myslivosti nezdržují, ale určitě by bylo zajímavé posoudit, kolik takových žádostí v rámci ČR obdrželi v době od zveřejnění navrhovaných opatření MZe do konce doby lovu.
Ještě hůř vidím situaci při uplatnění požadavku lovu spárkaté zvěře podle § 39 zákona o myslivosti. Vzhledem k tomu, že povolení nebo uložení opatření k lovu spárkaté podléhá správnímu řízení a správní orgán je povinen zjistit skutečný stav věci (plnění plánu lovu, výskyt zvěře v honitbě apod.) a určit okruh účastníků řízení, včetně zaslání oznámení o zahájení řízení ve věci účastníkům řízení, je jistě i neodborníkům na správní řízení jasné, že rozhodnutí o lovu nešlo do konce roku splnit. Totiž pokud by byly ve výroku rozhodnutí uvedeny takové počty zvěře, které by měly mít výrazný vliv na redukci stavů spárkaté zvěře. Jinými slovy – připadá mi, že doporučená opatření byla jen zoufalým výkřikem do tmy.
Vezmeme-li v úvahu, že po přečtení doporučených opatření zbývaly do konce roku 2007 asi tři týdny, lze hodnotit aktivitu pracovníků MZe příslovím „Vlk se nažral, koza zůstala celá“. Na druhou stranu jsem byl mile potěšen, když jsem si všiml, že ve výčtu druhů spárkaté zvěře, jichž se navrhovaná opatření týkají, již není prase divoké. Pochopil jsem to tak, že problém s ním jsme vyřešili ... Pokud u čtenáře vyvolá můj příspěvek potutelný úsměv, stejný, jako jsem měl já při psaní, budiž alespoň něco legračního na navrhovaných opatřeních, byť ve skutečnosti působí spíše smutně.
Neodpustím si dvě poznámky. Především, že situace nemůže být natolik kritická, aby se na naháňkách musela lovit holá srnčí zvěř (zejména s ohledem na tzv. „shozené srny“). Druhá poznámka se týká zmínky o přizpůsobení honiteb přirozeným migračním cestám zvěře. Chce tím MZe otevřít Pandořinu skříňku a znovu nastolit změny honiteb? Nic přece nebrání provést změnu tam, kde se na ní domluví držitelé sousedních honiteb. V opačném případě čeká všechny zainteresované zdlouhavé správní a bezpochyby i soudní řízení. Že by nyní měla zvěř přece jen nárok na úpravu hranic honiteb, které by byly tvořeny s ohledem na zájmy jejího chovu? Tím se zpravidla oháněl nejeden navrhovatel honitby, když chtěl před sousedy uchránit nepatrnou, ale o to atraktivnější část honitby.
A ještě jedna poznámka, která se týká honiteb, jejichž držiteli jsou Lesy České republiky, s. p., a Pozemkový fond. U těchto honiteb museli zájemci o jejich užívání při výběrových řízeních vždy předložit myslivecký záměr, v němž bylo jedním z rozhodujících kritérií dosažení normovaných nebo sjednaných stavů zvěře v určitém časovém horizontu. Proč si MZe nezjistilo stav věci přímo u těchto subjektů? Protože by nemohlo diskutovaná doporučená opatření vydat!
Po přečtení článků o opatřeních jsem marně očekával zásadní stanovisko Českomoravské myslivecké jednoty k uvedené problematice. Jak jsem zjistil z internetové diskuse, nebyl jsem sám. Je možné, že se s ním seznámíme, až skončí doba lovu rozhodujících druhů spárkaté zvěře.
Úplně na závěr musím zcela vážně reagovat na odmítavý názor MZe, že neúspěšné naplňování požadavku na snižování početních stavů zvěře je záležitostí neodpovídajícího systému. Jsem pevně přesvědčen, že uplatnění požadavku vlastníků pozemků a držitelů honiteb na odpovědné sestavení plánů mysliveckého hospodaření je jen deklarativní, pokud nedojde ke změně celého systému. Čtenáře tímto odkazuji na úvodník RNDr. Jakuba Hrušky, CSc., ve Světě myslivosti č. 12/2007. Pokud nenajdeme sílu k zásadním změnám týkajícím se zpracování myslivecké statistiky a plánování, s důrazem na změnu nebo zrušení současné formy sčítání zvěře, budeme si nadále vzájemně lhát při vykazování statistických čísel a dohadovat se, zda ještě počty zvěře rostou, nebo jsme nepříznivý vývoj již zastavili.
Mohu-li za sebe odpovědět na otázku položenou v nadpisu, nejsem přesvědčen o tom, že doporučení pomohou k redukci početních stavů zvěře.
Jiří Černý, bývalý pracovník myslivosti krajského úřadu, t. č. důchodce