ÚVODNÍK 1/2008

Ing. David Vaca, Ph.D.

Vážení čtenáři,

stojíme na začátku roku 2008 a většina z nás se patrně zamýšlí nad tím, jaký nový rok bude a co přinese. Doma, v zaměstnání a ... samozřejmě v myslivosti. Co se týká posledně jmenovaného, dovolím si vrátit se na závěr loňského roku, protože věc, o níž se chci zmínit, by se za určitých okolností mohla dotknout i roku letošního.

 
V druhé polovině listopadu 2007 vyvolala mezi některými myslivci poplach zpráva o tom, že Ministerstvo zemědělství ČR dalo pokyn ke genocidě spárkaté zvěře. Taková interpretace ministerských doporučení, která jsme zveřejnili ve Světě myslivosti č. 12/2007, je samozřejmě zavádějící a neodpovídá skutečnosti. Nicméně takto byla přenášena mysliveckou veřejností a, jak to bývá, obohacována o další a další více či méně pohoršující aspekty, v jejichž světle vystupuje náš nejvyšší orgán státní správy myslivosti s image nesmiřitelného bijce zvěře, které se jen tak nezbaví. Samozřejmě je vše trochu jinak.
  
Ministerstvo doporučilo orgánům státní správy myslivosti, jak se mají zachovat, když se na ně obrátí některý z držitelů honiteb nebo vlastníků honebních pozemků kvůli snížení početnosti spárkaté zvěře v jeho honitbě, resp. na jeho pozemcích. Vycházelo při tom z platné legislativy a lze předpokládat, že při „opatrnosti“ svých úředníků by nedoporučilo něco, co by odporovalo zákonu. Současně vyzvalo držitele honiteb a vlastníky honebních pozemků, aby v případě, že jim zvěř na jejich pozemcích působí škody, využili všech zákonných opatření, přičemž úředníci jim vyjdou vstříc. Toť vše. Zda bude tato výzva vyslyšena, záleží tedy pouze na vyzvaných, tedy na držitelích honiteb a vlastnících honebních pozemků. Vzhledem k datu vyhlášení doporučení (12. 11. 2007), času zbývajícím od tohoto data do konce doby lovu druhů spárkaté zvěře, jichž se doporučení týkají (31. 12., příp. 15. 1.), možnosti některých občanů získat potřebné informace a schopnosti většiny občanů rychle zareagovat, nelze předpokládat, že by úřady byly zavaleny žádostmi připravenými na základě ministerské výzvy. Uvedená doporučení platí navíc nejdéle do 31. 3. 2008, takže po tomto datu již nebudou moci být využita. Povyk, který se po zveřejnění doporučení spustil, je tedy pouze bouří ve sklenici vody. Jiná situace však nastane, pokud je ministerstvo opráší třeba letošní rok před zahájením doby lovu dotčených druhů spárkaté zvěře ... 
  
Co v ministerských opatřeních stojí za pozornost, je výzva držitelům honiteb, v nichž nájemci nehospodaří v souladu s jejich zájmy, aby přehodnotili smlouvy o nájmu honitby. Zjednodušeně řečeno – pokud např. nájemce neplní plán lovu, ministerstvo doporučuje držiteli honitby smlouvu s nájemcem vypovědět. Bude zajímavé sledovat, jak na toto opatření zareagují Lesy České republiky, s. p., držitel přibližně 1000 lesních honiteb. Od LČR totiž přichází nejvíce stížností na neplnění nájemních smluv, zejména v souvislosti s udržováním nadměrných stavů zvěře v honitbách. 
  
Co se týká listopadu loňského roku, došlo ještě k jedné pozoruhodné události. Ministerstvo vydalo svá doporučení založená na „poznatcích orgánů státní správy myslivosti, Myslivecké rady ministra zemědělství a myslivecké i ostatní veřejnosti zapojené do diskuse o Národním lesnickém programu II“, z nichž plyne, že „současné početní stavy jelena lesního, daňka evropského, siky japonského, muflona a srnce obecného na území ČR neodpovídají potřebám lesního hospodářství, zemědělství a ochrany přírody.“ Jinými slovy – početnost výše uvedených druhů je vyšší, než je zdrávo. Ve stejném čase vydala Českomoravská myslivecká jednota tiskovou zprávu určenou zástupcům médií, které pozvala na exkurzi do lesa, aby se sami přesvědčili, že zvěř není plošně přemnožená. Ve shodnou dobu tedy vyšly dvě zcela protichůdné zprávy, na čemž by nebylo vcelku nic divného, pokud by je nevydaly dva subjekty jednající zpravidla ve shodě. Jak to vysvětlit? Jedině tím, na co se trvale upozorňuje v odborném tisku, čemu byla vloni věnována zvláštní konference a o čem se neustále hovoří v odborných kruzích i mezi mysliveckou veřejností: dokud nepřejdeme k jinému systému stanovovaní únosné početnosti zvěře, než je ten současný, nehneme se z místa. Z obou stran barikády budeme slýchat různé více či méně demagogické argumenty (mimochodem, ten poslední od autorů tiskové zprávy ČMMJ, totiž že když neuvidíme v lese jelena, nemůže být přece přemnožen, je kouzelný ...) a na ničem se nedohodneme. Vím, že čtenáři toto může znít jako obehraná písnička. Dokud se však „něco“ nestane, budeme ji slýchat znovu a znovu.