Zemřel prof. MVDr. Bohumil Ševčík, DrSc.

V pátek 30. 11. 2007 zemřel ve věku 75 let prof. MVDr. Bohumil Ševčík, DrSc. Byl mimořádnou osobností naší veterinární medicíny, od 60. let se rozhodujícím způsobem podílel na zajišťování chovatelské praxe veterinárními léčivými přípravky. Pod jeho vedením získala tato sféra chovatelství zvířat pevnou koncepci, ohromnou dynamiku, ve většině směrů plnou srovnatelnost s nejmodernějšími světovými trendy, ale i originalitu přístupů, produktů a metodik. Jím založené a neustále rozvíjené centrum výzkumu a vývoje v Chotouni (Jílové u Prahy) a související ústavy (Horní Počernice, Kouřim) byly pracovišti, která měla a doposud mají velmi vysoký odborný kredit u nás i v zahraničí. Produkty svého výzkumu a ověřování tyto ústavy rozhodující měrou pokrývaly požadavky zemědělské, ale i ostatní chovatelské praxe, a to včetně přípravků pro chov spárkaté i pernaté zvěře, díky nimž byl prof. Ševčík velmi známou osobností i v mysliveckých kruzích. Prof. Ševčík byl také pedagogem působícím na několika vysokých školách, dlouhodobě a systematicky zvláště na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Zde byl odborným garantem, přednášejícím i zkoušejícím učitelem předmětu věnovaného veterinárním léčivům, který vedl s – pro něho typickou – zaujatostí a nasazením. U posluchačů byl velmi oblíbeným přednášejícím nejen pro způsob, jakým předával odborné poznatky, ale i tím, že přednášky propojoval se životními zážitky, zkušenostmi a osobními postoji. Pro své následovníky na fakultě byl motivací a garantem jejich výzkumných a vývojových aktivit a přitom velmi náročným kolegou. Pro celé jeho profesní působení bylo typické obrovské pracovní nasazení, cílevědomost, schopnost vyhledávat a řešit problémy, a to často velmi originálními cestami, nebojácnost rozumně riskovat. V odborných diskusích uměl být značně náročným posluchačem, jeho postoje a názory vycházely z vysoké erudice, životních zkušeností i všeobecného přehledu. Přitom byl velmi vnímavý a odpovědný vůči lidem v kolektivech, které vedl nebo jejichž součástí byl, a to nejen po pracovní, ale i po osobní stránce. Dokázal poutavě vyprávět o svých mysliveckých a rybářských zážitcích, pro což byl též značně oblíben.
Pro mě osobně bylo nezapomenutelnou radostí a velkou životní inspirací jej poznat a mít možnost s ním spolupracovat. Čest jeho památce!
Prof. RNDr. Jiří Lamka, CSc.