Imobilizace a označování jelení zvěře v podmínkách Národního parku Šumava
Ing. Adam Jirsa a MVDr. František Lešek
Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava zahájila v r. 2005 výzkumný projekt s názvem „Migrace a prostorové nároky jelenovitých a jejich vliv na vegetaci a přirozenou obnovu lesa v oblastech výskytu původních druhů šelem v centrální části Národního parku Šumava“. Pro sledování zvěře se využívají telemetrické obojky německé firmy Vectronic Aerospace Gmbh. Před nasazením obojků je nutné zvěř imobilizovat. V našem článku popíšeme zkušenosti s imobilizací a označováním především jelení zvěře.
NARKOTIZAČNÍ PUŠKASrnčí zvěř byla imobilizována a označována v odchytových boxech bez použití narkotizační látky. V případě jelení zvěře se uvažovalo o postavení odchytového zařízení nebo o zakoupení narkotizační pušky. Protože projekt vyžaduje označování zvěře na více místech NP Šumava a označeným jedincům je třeba po čase sejmout obojky a vyměnit je, což znamená imobilizovat konkrétní kusy, byla jako vhodnější řešení zvolena narkotizační puška. Při rozhodování pro nás byly velmi cenné konzultace s MVDr. Pavlem Forejtkem, CSc., a dr. Miroslavem Vodňanským ze Středoevropského institutu ekologie zvěře.
Odchytové boxy byly vyzkoušeny k označení laní. Náhodně odchycené kusy však bylo nutné imobilizovat v boxu narkotizační látkou kvůli vyloučení rizika poranění zvěře i personálu, resp. stresování označovaných jedinců. Při označování zvěře odchytávané do boxů sice odpadá čekání na ni, ale není možné vybrat si konkrétního jedince (označuje se náhodně odchycený kus). Proto se po třech odchytech od této varianty u jelení zvěře upustilo.
Správa NP a CHKO Šumava je držitelem zbrojní licence skupiny „J“ (zabezpečování úkolů podle zvláštního právního předpisu). Při nákupu narkotizační pušky padla volba na zbraň DistInject M 70 ráže 11–13 mm, s tím, že oprávnění používat ji budou mít tři pracovníci, aby byla zajištěna zastupitelnost. Prozatím se využívají střely MiniJect 2000 o objemu 3 ml a do zbraně se vkládá vložná hlaveň, ráž 11 mm. Střely lze plnit a používat opakovaně, pokud nedojde k jejich poškození nebo ztrátě (např. při vypadnutí střely ze zasaženého kusu a její zašlapání odbíhající zvěří do sněhu). Pro ráž 13 mm jsou určeny jednorázové střely PneuDart, které by měly být přesnější na větší vzdálenost. To však zatím nebylo v podmínkách NP Šumava v praxi ověřeno.
VYUŽITÍ PŘEZIMOVACÍCH OBŮREK
V režijních honitbách Správy NP a CHKO Šumava funguje od r. 2001 systém přezimovacích obůrek pro jelení zvěř. Kromě jednoho jelena ve volnosti byli všichni ostatní jedinci označeni v přezimovacích obůrkách, a to v měsících únor až duben.
Naprostá většina jelení zvěře se nastřeluje z kryté pozorovatelny, pouze dva jeleni byli nastřeleni ze země. Druhý způsob může být rychlejší, pokud se zvěř natlačí na vybrané místo. Chybí však klid a čas pro odhad nebo změření vzdálenosti, nastavení tlaku pro výstřel apod. Pokud se imobilizuje konkrétní kus (ne náhodný jedinec), zřídka přijde ke střelci tak, aby na něj bylo možné vystřelit s maximální pravděpodobností úspěšného zásahu. Každá neúspěšná střela však znamená zvýšené náklady. Zvěř by měla být natlačena ke střelci citlivě, v klidu a pozvolna, s využitím jejích ochozů tak, aby nebyla nadměrně stresována.
Základní taktikou pro nastřelení zvěře v podmínkách NP Šumava je její přilákání v přezimovací obůrce k vhodně umístěným krmným zařízením, v jejichž blízkosti stojí pozorovatelna. Ta musí být postavena na dobrém místě – zejména s ohledem na směr převládajícího větru. Důležitá je volba správné výšky pozorovatelny, odpovídající konfiguraci terénu (aby se nemuselo střílet pod příliš ostrým úhlem), dále velikost oken a možnost jejich zatemnění. V přezimovacích obůrkách je uzavřena zvěř z volné přírody, která neztrácí ostražitost. Výhodou je zateplení pozorovatelny.
Zvěř má v přezimovacích obůrkách trvale k dispozici objemná krmiva – senáž nebo seno. K přilákání před imobilizací se do krmných zařízení předkládá omezené množství atraktivního krmiva, které zvěř ráda přijímá – krmná řepa, mrkev, jablka, oves apod. Dalším vhodným předpokladem úspěchu je krmení zvěře ve stejnou denní dobu, dovážení krmiva stejným vozidlem (auto, traktor) a stejným pracovníkem, na něhož si zvěř zvykne a je schopna tento „rituál“ z odpovídající vzdálenosti pozorovat.
Výrobce zbraně DistInject M uvádí, že vhodná vzdálenost pro nastřelování narkotizační střelou je do 50 m. Bylo vyzkoušeno, že lze nastřelit i zvěř stojící ve větší vzdálenosti – údajně až 88 m. Podle našich zkušeností je pro efektivní využití u volně žijící zvěře vhodná vzdálenost do 30 m. Tomu jsme přizpůsobili podmínky v našich přezimovacích obůrkách. Pozorovatelny a krmná zařízení jsme umístili tak, aby se nastřelovalo na vzdálenost přibližně 25 m, maximálně do 30 m. Zatímco v počátcích jsme se vše „učili“, zvěř nastřelovali i na vzdálenost převyšující 30 m, přičemž některé střely se odrážely a úspěšnost byla sotva 50 %, poslední dvě sezóny dosáhla úspěšnost téměř 80 %. Většina „chybených ran“ zpravidla znamená ztrátu narkotizační látky, která po nárazu střely na tvrdý povrch vyteče. Někdy se může poškodit jehla nebo střela, což představuje zvýšené náklady.
Režim v přezimovacích obůrkách je nastaven tak, aby efektivita naší činnosti byla co nejvyšší při současném zachování biologických potřeb zvěře. Narkotizační pušku jsme vybavili kolimátorem, protože při výběru vybraného jedince a míření je nutné mít přehled též o zvěři stojící v jeho blízkosti.
DŮLEŽITÉ: DÁVKOVÁNÍ IMOBILIZAČNÍ LÁTKY A UMÍSTĚNÍ STŘELY
Dávky imobilizačních i „probouzecích“ prostředků musí být přizpůsobeny hmotnosti zvěře. K imobilizaci se používá tzv. Hellabrunská směs a další kombinace ketaminu a xylazinu. Po nasazení obojku a označení ušní značkou se imobilizovanému jedinci aplikuje protilátka (Divascol nebo yohimbin a kofein), která urychlí odbourání Hellabrunské směsi. Kus se následně „probudí“. U dospělé zvěře je často potřeba přizpůsobit (koncentrovat, kombinovat) imobilizační prostředky parametrům imobilizační střely (v našem případě o objemu 3 ml).
Dalším předpokladem úspěšné imobilizace je správné umístění střely. Je důležité, aby se co největší množství látky dostalo do prokrveného místa na těle zvěře (sval) a došlo k rychlému nástupu imobilizačního efektu. Jde o to, aby zvěř neodešla na větší vzdálenost, nemusela být dlouho hledána nebo aby se aplikace nemusela opakovat. Předejde se tím zneklidňování ostatní zvěře v obůrce a riziku poranění pouze částečně imobilizované zvěře (např. při nekoordinovaném pohybu v často těžce schůdných terénech – svah, kameny, vývraty, suché větve apod.). Může se samozřejmě stát, že silnější proudění větru odchýlí střelu, nebo že zvěř nedostatečně zaujatá přijímáním krmiva či jistící zaslechne výstřel (někdy i střelu vidí) a stačí udělat pohyb. Střela pak nemusí zasáhnout ideální místo, odrazí se nebo mine cíl. U nedostatečně imobilizovaného jedince je nutné imobilizaci opakovat, přičemž je třeba rychle se rozhodnout, jaké množství prostředku je nutné přidat, aby bylo dosaženo potřebného efektu a nedošlo k předávkování zvěře.
Kromě hmotnosti zvěře a umístění zásahu má na úspěšnost imobilizace velký vliv i značně odlišná vnímavost jednotlivých kusů, a to jak na narkotizační látku, tak na „probouzecí“ prostředky. Roli hraje kondice zvěře, její věk i zneklidňování během imobilizačního procesu. Během let jsme získali zkušenosti s různými zásahy – jak do kýty, tak na plec. Někdy i zdánlivě ideální umístění střely (do svalu v kýtě) nemělo stoprocentní efekt a zvěř musela být „přispána“. Jindy kuriózní zásah (např. do kelky) jedince během pěti minut bezpečně uspal.
MOBIL VYPNOUT!
Chování ostatní zvěře k „usínajícímu“ kusu není nikterak agresivní. Jakmile začne imobilizační přípravek působit, zbylá zvěř nastřeleného jedince opouští a odbíhá od něj. Pouze v jednom případě jsme pozorovali při nastupujícím efektu narkotizační látky u laně snahu jelena I. věkové třídy postrkovat ji do krytu (z louky do smrkové probírky).
Při manipulaci se zvěří je velmi důležitý klid, ticho a vyvarování se rychlých prudkých pohybů. Vypnutí mobilních telefonů je v dnešní době obzvlášť aktuální.
Imobilizovanou zvěř označujeme pomocí aplikačních kleští ušní značkou do pravého slechu. Na značce je nápis „NP Šumava“, dvojčíslí roku (např. 05 v r. 2005) a pořadové číslo. Každý rok mají ušní značky jinou barvu. Deset jelenů a deset laní bylo opatřeno telemetrickým obojkem s vysílačkou a zdrojem energie. Obojek má hmotnost do 1000 g, přičemž hlavní podíl připadá na zdroj energie pro vysílačku. Obojek se na krk nasazuje s určitou rezervou, aby zvěř neomezoval při jejím růstu a pohybu, ale aby zároveň nebyl příliš volný a nesmekl se zvěři přes hlavu. Velmi uvítáme jakékoli informace o pozorování, nalezení či ulovení takto označené zvěře mimo území NP Šumava.
Během tří let práce na imobilizaci jsme neměli vážnější problém s probuzením přibližně 70 kusů zvěře. Všechny uspané kusy byly vráceny do volné přírody bez újmy na zdraví. Jeleni, které jsme měli možnost pozorovat v následujících letech, nikdy neměli náznak deformace paroží nebo jeho oslabení vlivem imobilizace. Přes mnohé zkušenosti je každý případ individuální a stále je třeba počítat s něčím novým, což práce se živou zvěří přináší.
Autoři pracují jako referent sekce péče o ekosystémy NP Šumava1, resp. jako předseda poradního sboru ředitele NP Šumava pro otázky péče o zvěř2.
V příštích číslech Světa myslivosti budou představeny výsledky projektu „Migrace a prostorové nároky jelenovitých a jejich vliv na vegetaci a přirozenou obnovu lesa v oblastech výskytu původních druhů šelem v centrální části Národního parku Šumava“.