Jak jelen o rekord přišel
Vladimír Paulišta
Před více než šesti desítkami let byl na Slovensku uloven jelen, který se díky svému paroží neobvyklým způsobem zapsal mezi „jelení přeborníky“. Či spíše nezapsal …
Psal se rok 1944. Tlupy jelení zvěře postupovaly slovenskými horami k západu před duněním děl postupující Sovětské armády. Nedaleko od Poľany u Banské Bystrice v západní části Slovenského rudohoří skosila dávka z partyzánova samopalu statného jelena, jehož zvěřina posloužila k nasycení partyzánské jednotky. Mohutné paroží bylo pohozeno v dřevníku, kde je později náhodou našel bratislavský lékárník Fast. Užasl nad jeho sílou a hmotností a odvezl si je domů, aniž by tušil, že objevil jedno z nejsilnějších jeleních paroží světa. Na myslivecké výstavě v Bratislavě v r. 1958 byl partyzánský jelen, jak se trofeji začalo říkat, středem velké pozornosti a o dva roky později putoval na mezinárodní výstavu do Florencie, kde byly vystaveny nejsilnější jelení trofeje ze sedmi států. Jugoslávci obeslali výstavu 25 exempláři, z nichž každý byl oceněn přinejmenším 200 b. CIC. Byly mezi nimi i čtyři rekordní úlovky maršála Tita, jenž byl znám jako vášnivý lovec medvědů a jelenů. Slovenská trofej získala nejvyšší počet bodů z vystavených trofejí – 242,92 b. CIC, ale do světového žebříčku nezasáhla, protože nebylo možné věrohodně prokázat kdy, kde a kým byl jelen uloven.
Čtenář možná namítne: proč se tehdy dodatečně nezjistilo jméno úspěšného lovce z Poľany, nebo proč nebyl úlovek přisouzen některému z tamních myslivců, aby trofej splnila všechny formální náležitosti? Po střelci se pátralo a byla dokonce uveřejněna výzva, aby se přihlásili ti, kdož by o rekordním jelenovi z r. 1944 mohli uvést nějaké podrobnosti. Z řad tehdejších partyzánů, myslivců a lesníků se přihlásilo celkem 18 svědků, z nichž se sedm hlásilo k úspěšné ráně. Nikdo však nepředložil věrohodný důkaz, takže lovec zůstal nezjištěn. Bylo by sice možné uvést smyšlené jméno střelce a hodnotitelská komise by určitě nepoctivost nezjistila, ale to by se neslučovalo s mysliveckou ctí a naší loveckou tradicí. A tak banskobystrický jelen přišel o slávu. Škoda. Zavinil si to však sám – měl počkat na zahraničního loveckého hosta a na průvodce Čedoku s hodnotitelskou tabulkou …
Se svými 242,92 b. CIC by se však tak jako tak dlouho nehřál na předních příčkách světového žebříčku, protože i v tomto „soutěžním oboru“ se překonávají rekordy se stejnou samozřejmostí jako světové rekordy ve sportu. Bodová hodnota jelena z Poľany byla od té doby překonána v mnoha evropských státech. Vhodné přírodní podmínky, často znásobené novodobými chovatelskými zásahy, vytvářejí předpoklady k dalšímu posouvání rekordní bodové hodnoty …
O necelé tři body méně (239 b. CIC) ve srovnání s partyzánským jelenem naměřili odborníci jednomu jugoslávskému jelenovi, jenž se do dějin světových tabulek zapsal rovněž pozoruhodným způsobem.
Jelen byl rezervován pro maršála Tita, přičemž se vědělo, že by to mohl být Titův životní úlovek, ne-li dokonce světový rekord. Jugoslávský premiér se dvakrát vrátil z lovu s nepořízenou a potřetí přijel do reprezentační honitby se svým tajemníkem. Nebyl to sice myslivec, ale když mu vysvětlili, jak se zachází s kulovnicí a dalekohledem, údajně chodil s puškou kolem chaty, kde byla výprava ubytována. Jen tak pro zkrácení dlouhé chvíle. Když uviděl prvního paroháče, namířil, vystřelil … a trefil. Jelenovi naměřili rovných 239 b. CIC, což bylo podle tehdejšího mezinárodního žebříčku nejsilnějších jeleních trofejí jen o něco méně, než činil světový rekord. Lze snadno uvěřit tomu, že oslava úlovku proběhla neslavně a bez obvyklých poct úspěšnému lovci.
Před více než šesti desítkami let byl na Slovensku uloven jelen, který se díky svému paroží neobvyklým způsobem zapsal mezi „jelení přeborníky“. Či spíše nezapsal …
Psal se rok 1944. Tlupy jelení zvěře postupovaly slovenskými horami k západu před duněním děl postupující Sovětské armády. Nedaleko od Poľany u Banské Bystrice v západní části Slovenského rudohoří skosila dávka z partyzánova samopalu statného jelena, jehož zvěřina posloužila k nasycení partyzánské jednotky. Mohutné paroží bylo pohozeno v dřevníku, kde je později náhodou našel bratislavský lékárník Fast. Užasl nad jeho sílou a hmotností a odvezl si je domů, aniž by tušil, že objevil jedno z nejsilnějších jeleních paroží světa. Na myslivecké výstavě v Bratislavě v r. 1958 byl partyzánský jelen, jak se trofeji začalo říkat, středem velké pozornosti a o dva roky později putoval na mezinárodní výstavu do Florencie, kde byly vystaveny nejsilnější jelení trofeje ze sedmi států. Jugoslávci obeslali výstavu 25 exempláři, z nichž každý byl oceněn přinejmenším 200 b. CIC. Byly mezi nimi i čtyři rekordní úlovky maršála Tita, jenž byl znám jako vášnivý lovec medvědů a jelenů. Slovenská trofej získala nejvyšší počet bodů z vystavených trofejí – 242,92 b. CIC, ale do světového žebříčku nezasáhla, protože nebylo možné věrohodně prokázat kdy, kde a kým byl jelen uloven.
Čtenář možná namítne: proč se tehdy dodatečně nezjistilo jméno úspěšného lovce z Poľany, nebo proč nebyl úlovek přisouzen některému z tamních myslivců, aby trofej splnila všechny formální náležitosti? Po střelci se pátralo a byla dokonce uveřejněna výzva, aby se přihlásili ti, kdož by o rekordním jelenovi z r. 1944 mohli uvést nějaké podrobnosti. Z řad tehdejších partyzánů, myslivců a lesníků se přihlásilo celkem 18 svědků, z nichž se sedm hlásilo k úspěšné ráně. Nikdo však nepředložil věrohodný důkaz, takže lovec zůstal nezjištěn. Bylo by sice možné uvést smyšlené jméno střelce a hodnotitelská komise by určitě nepoctivost nezjistila, ale to by se neslučovalo s mysliveckou ctí a naší loveckou tradicí. A tak banskobystrický jelen přišel o slávu. Škoda. Zavinil si to však sám – měl počkat na zahraničního loveckého hosta a na průvodce Čedoku s hodnotitelskou tabulkou …
Se svými 242,92 b. CIC by se však tak jako tak dlouho nehřál na předních příčkách světového žebříčku, protože i v tomto „soutěžním oboru“ se překonávají rekordy se stejnou samozřejmostí jako světové rekordy ve sportu. Bodová hodnota jelena z Poľany byla od té doby překonána v mnoha evropských státech. Vhodné přírodní podmínky, často znásobené novodobými chovatelskými zásahy, vytvářejí předpoklady k dalšímu posouvání rekordní bodové hodnoty …
O necelé tři body méně (239 b. CIC) ve srovnání s partyzánským jelenem naměřili odborníci jednomu jugoslávskému jelenovi, jenž se do dějin světových tabulek zapsal rovněž pozoruhodným způsobem.
Jelen byl rezervován pro maršála Tita, přičemž se vědělo, že by to mohl být Titův životní úlovek, ne-li dokonce světový rekord. Jugoslávský premiér se dvakrát vrátil z lovu s nepořízenou a potřetí přijel do reprezentační honitby se svým tajemníkem. Nebyl to sice myslivec, ale když mu vysvětlili, jak se zachází s kulovnicí a dalekohledem, údajně chodil s puškou kolem chaty, kde byla výprava ubytována. Jen tak pro zkrácení dlouhé chvíle. Když uviděl prvního paroháče, namířil, vystřelil … a trefil. Jelenovi naměřili rovných 239 b. CIC, což bylo podle tehdejšího mezinárodního žebříčku nejsilnějších jeleních trofejí jen o něco méně, než činil světový rekord. Lze snadno uvěřit tomu, že oslava úlovku proběhla neslavně a bez obvyklých poct úspěšnému lovci.