Myslivost, Vítězný únor a „ta správná politika“
Ing. David Vaca, Ph.D.
V letošním roce si připomínáme několik letopočtů významných pro naši republiku. Z uplynulého století jde o roky 1918, 1938, 1948 a 1968, Česká televize dokonce připravila na toto téma seriál s názvem Osudové osmičky. Pokud by byla mezi myslivci uspořádána anketa na téma, který letopočet byl osudový pro myslivost, patrně by zvítězil rok 1948, jenž výrazně ovlivnil poměry v naší myslivosti a mnohdy je stále ještě ovlivňuje.
V průběhu hledání námětu pro rubriku Staré zlaté časy do tohoto čísla Světa myslivosti (dále Stráž) mne napadlo využít 60. výročí „Vítězného února“ a hledat nějaký příspěvek ve Stráži myslivosti z r. 1948. Zveřejňování článků ze starých časopisů mimo kontext doby, v níž vyšly, sice může někomu připadat jako levný způsob zábavy, ale je fakt, že se při tom kromě pobavení nad jazykem příslušného období či uchopením konkrétních problémů dá vypozorovat, jak se v naší myslivosti neustále opakuje několik nadčasových témat, která řešíme dodnes. Jde např. o škody působené zvěří, sousedské vztahy mezi honitbami, dodržování etiky, problémy s pytláctvím atd. Každopádně však platilo a platí, že se v tisku odrážejí především hlavní témata příslušné doby. V této souvislosti jsem došel k závěru, že přetisknutí některého z článků ze Stráže z r. 1948 by sice možná u někoho vyvolalo pousmání, u jiného nostalgické vzpomínání, ale u mnohých nejspíše skřípění zubů. Došlo mi, že rubrika Staré zlaté časy patrně nebude pro článek z toho období našich dějin nejvhodnější. Každá doba s sebou totiž přináší něco charakteristického, a to, co přinesl nástup vlády proletariátu, která u nás vydržela čtyři desítky let, byla především všeobecná politizace společnosti a vnucování jediného správného názoru. Nevyhnula se to ani myslivosti.MYSLIVOST A POLITIKA
Při pročítání poválečných čísel Stráže (včetně těch z první poloviny „revolučního roku“) lze vycítit určitý optimismus pramenící z hektické doby změn a velkých očekávání. Smělé plány na to, jak v rámci dvouletých plánů zlepšit situaci v myslivosti se nezdály se být nesplnitelné, projevy autorů článků byly spontánní, až optimistické. Brzy se však změnil duch i tón některých příspěvků.
Od května 1948 vystřídal na pozici vedoucího redaktora Stráže prof. Jaroslava Svobodu přesvědčený komunista Bohumil „Míla“ Paša. Pod jeho vedením časopis začal záhy měnit. V č. 19 z 1. října 1948 byl otištěn patrně první skutečně politický článek reflektující „potřeby“ své doby. Dnes se již nedozvíme, zda text „Myslivost a politika“ napsal Míla Paša ze svého přesvědčení nebo na něčí příkaz. „Myslivost a politika, to je stále ještě velmi ošemetná záležitost, která působí některým našim myslivcům trudné potíže; nemohou a nemohou se s ní srovnat. Ve Stráži už bylo o věci psáno, ale zdá se, že to byl hrách házený na stěnu. Pořád jsou ještě myslivci, kteří s nejvážnější tváří prohlašují, že politika do myslivosti nepatří. Dokonce se stalo, že i z předsednických míst byla nepolitičnost myslivosti zdůrazňována. Tento trapný, vlastně nebezpečný omyl se udržuje jednak ze setrvačnosti, jednak vzniká z bezelstné, dobře míněné naivity; ale často i ze zlé vůle a nekalých důvodů.“ O něco níže se dočteme: „Nedomyšlená politika nepolitičnosti je nesmyslná politika. Organisace sta tisíc lidí je kolečko, které nemůže vynechávat, ale musí se točit synchronizovaně s celým soukolím národa. Tak, jak to potřebuje celý aparát pro svůj výkon. I my se musíme zařadit do politického dění celku. A před politikou se uzavírat nesmíme a nebudeme; naopak politiku obrozené Národní fronty, politiku lidově demokratického řádu potřebujeme jako soli.“ „Tedy jaké strachy?“ ptá se dál Míla Paša. „Rušitelé domácího míru byli pro zdraví celého národa odstraněni a zbaveni možnosti překážet a bourat“. Řekněte sami: bylo by vhodné zařadit tento článek do rubriky Staré zlaté časy?
DOKONČIT OČISTU!
V r. 1949 se mašinérie propagandy režimu a vnucování politických názorů strany a vlády rozjela na stránkách Stráže naplno. Téměř v každém druhém čísle byly reprodukovány fotografie ze Světa sovětů prezentující činnost sovětských myslivců. Časopis se čím dál tím více hemžil nadpisy a hesla typu „Pětiletka – cesta k šťastnějšímu zítřku, k socialismu“, „Bez znalosti marxismu-leninismu nelze budovat socialismus“ či „Kázeň jednotlivce – základ úspěchu celku“. Vedoucí redaktor Paša neopomněl při prvním výročí únorového převratu detailně popsat průběh revolučních dní. Od tohoto čísla si pak každý rok čtenáři pravidelně připomínali vítězství pracujícího lidu nad nejurputnější reakcí.
V jarních měsících roku 1949 políbila Mílu Pašu velmi revolucionářská múza, neboť ve Stráži zasypal čtenáře sérií článku nazvanou „Svět již nechce být klamán“. V tomto případě šly již veškeré servítky stranou – autor naplno kastoval myslivce a rozhodoval o tom, kdo bude moci myslivost vykonávat, obvinil některé předválečné představitele Československé myslivecké jednoty z – přinejmenším – malé politické prozíravosti a nepochopení doby a pochvaloval si, jak ti prozíraví „pochopili“.
Ne vše se však dařilo tak, jak si mocní té doby představovali. I Míla Paša si ve Stráži č. 22 z 20. 11. 1949 stěžuje, že např. „kulturně výchovný úsek trpí, že nemáme odborného mysliveckého spisovatele, který by se neuzavíral do výlučného odbornictví, který by viděl a přimkl se k socialistické výstavbě a čině se jí účastnil. Tady musíme hledat nové cesty a nové lidi a nebát se, že vyřazením „nepolitických“ odborníků by byla naše myslivost poškozena …“ Za prvořadé považoval „dokončit – řádně a poctivě – očistu. Naše myslivost se musí dát novými cestami. A je bezpodmínečně nutné, aby ji vedla vpřed nejpokrokovější, třídně nejuvědomělejší vrstva dělníků a drobných zemědělců.“
Míla Paša byl vedoucím redaktorem Stráže do r. 1950, kdy ho nahradil Josef „Géza“ Novotný. Prof. Svoboda, jenž stál u zrodu časopisu, si možná trochu oddechl ...
ZA ZLIDOVĚNÍ MYSLIVOSTI
Probírat se politickými články zveřejněnými ve Stráži a posléze v Myslivosti postupně během čtyř desítek let „vlády lidu“ je značně nezáživné. Propaganda správného politického uvědomění se vloudila všude – kromě stránek časopisu také do odborných i beletristických knih, na plakáty na výstavách trofejí, na kynologických a střeleckých soutěžích atd. Její plody sklízíme dodnes. Minulému režimu se např. podařilo dokonale zprofanovat termín lidová myslivost. Většina lidí si jej spojuje s érou budování socialismu, ačkoliv byl používán již po pozemkových reformách ve 20. letech v souvislosti s umožněním výkonu myslivosti širším vrstvám obyvatelstva. To však bylo komunistům málo – třídní složení tehdejších loveckých spolků začleněných v 20. letech do ČSMJ podle nich jasně dosvědčovalo, že myslivost byla výsadou buržoazie.
Jeden z posledních politických úvodníků k výročí vítězného února byl zveřejněn Myslivosti č. 2/1988, tedy 40 let po „velkých“ událostech. Jeho autorem byl dr. Ludvík Večeřa, CSc. Z článku nemá smysl citovat – všechna hesla o buržoazii, reakcionářích, velkém učiteli Leninovi a jeho žáku Gottwaldovi byla stokrát rozmělněna a nastavované kaši věřili snad jen ti nejvěrnější. Za půldruhého roku přišla sametová revoluce a s ní návrat k demokratickým poměrům. I v myslivosti, byť se občas zdá, že někdo se s tím dodnes stále těžko smiřuje.
Po přečtení těchto řádků se možná leckterý čtenář zamyslí nad tím, proč byla tématu, které je dávno za námi, věnována celá dvoustrana. Snad proto, abychom si uvědomili, že je mnohem lepší číst si v mysliveckém časopise o myslivosti a mít možnost diskutovat o aktuálních a problémech, než řešit otázku politického uvědomění a pravidelně s ní obtěžovat ostatní a že je dobře, že éra jediného správného názoru je již opravdu minulostí.