Úvodník 2/2008

Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.

Vážení čtenáři,

závěr minulého roku přinesl nejen obvyklý vrchol lovecké sezony, ale také nezvyklou aktivitu Ministerstva zemědělství (MZe), jež vydalo doporučení pro redukci početních stavů spárkaté zvěře na území ČR a stanovisko k problematice škod působených zvěří. Oba dokumenty byly otištěny v prosincovém čísle Světa myslivosti a v řadách myslivců vyvolaly bouřlivé reakce, o čemž svědčí zejména internetová diskuse na stránkách časopisu Myslivost. Tématu byla věnována pozornost již v lednových číslech obou periodik.

Reakce většiny mých kolegů myslivců na oba dokumenty MZe byla zcela odmítavá. V diskusích jsem začal mít pocit, že v návalu zděšení nad vyjmenovanými zakázanými, ale i povolenými způsoby lovu se do značné míry vytratil smysl a dopad doporučení. Proto se pokusím na celou věc podívat s odstupem a z určitého nadhledu.

Především považuji za důležité, že MZe ve svém stanovisku upozornilo na současnou legislativu, která výrazně omezuje pravomoci státní správy a naopak dává zodpovědnost za hospodaření se zvěří vlastníkům pozemků a držitelům honiteb. Z tohoto postoje je patrné, že MZe trochu alibisticky odmítá nést pravomoc za hospodaření se zvěří, které může ovlivnit jen částečně, a takto se snaží bránit výhradám zaznívajícím nejen ze strany některých nevládních organizací, ale rovněž od řady odborníků. Zároveň MZe trvá na tom, že současný systém hospodaření se zvěří je funkční a problém je zejména na straně držitelů honiteb, jimž legislativa dává účinné nástroje k regulaci početních stavů zvěře podle potřeb zemědělského a lesnického hospodaření.

Pokud jde o doporučení, která vzbudila takové pohoršení, je potřeba si uvědomit, že MZe pouze doporučila státní správě využívání nástrojů, které jí současná legislativa dává, tedy aby využívala možností sankcí za neplnění plánu lovu, vstřícně reagovala na žádosti uživatelů honiteb a povolovala některé výjimky ze zakázaných způsobů lovu. MZe tedy ani neporušuje, ani nemění zákon o myslivosti. Jen doporučuje využívání některých jeho možností.

Veškerá opatření jsou směřována k držitelům honiteb, jimž jsou ukázány cesty, kterými lze dosáhnout snížení škod působených zvěří, přičemž je avizován vstřícný postoj státní správy k jejich žádostem.

Vzhledem k těmto faktům, z nichž je zjevné, že nehrozí revoluční změny, a též k výsledkům dosavadních snah o nalezení souladu mezi zvěří a prostředím, mě zarazila rozsáhlost diskuse na internetových stránkách Myslivosti, kterou jsem se pokusil trochu zmapovat. Názory myslivecké veřejnosti na tuto problematiku zabraly úctyhodných 23 stran textu. Zcela v nich převládalo odmítání doporučení MZe, zejména pokud jde o povolování výjimek (18 příspěvků), a velmi často se v reakcích objevily též urážky a zesměšňování pracovníků MZe podepsaných pod výše uvedenými materiály. Pouze jedna reakce byla v podstatě pozitivní. Většina přispěvatelů si myslí, že za škody mohou různé okolnosti, nikoli však myslivci a zvěř, a další redukci zvěře nepovažuje za řešení. Dokonce se objevil názor, že redukci zvěře nelze provést odstřelem. Velmi často byli ze škod obviněni lesníci, zemědělci a turisté a byla též navržena jednoduchá řešení, např. úřední snížení nájmů za honitby. Jak to v podobných diskusích bývá, poměrně dost příspěvků s tématem spíše nesouviselo (18). V některých však bylo naopak možné najít i snahu o objektivní zhodnocení a reálné návrhy (do této skupiny bych zařadil šest příspěvků). Několik přispěvatelů se např. vyslovilo pro zvýšení pravomocí a odpovědnosti státu za hospodaření se zvěří, protože vlastníci honebních pozemků jsou podle nich nekompetentní. Relativně početná skupina vidí problém i v myslivcích samých.

Pokud bych měl prezentované názory celkově zhodnotit, lze konstatovat, že naprostá převaha diskutujících myslivců odmítla redukci zvěře a je proti jakýmkoliv mimořádným opatřením. Pracovníci MZe, kteří tato opatření navrhli, jsou považováni za škůdce myslivosti, přičemž z některých příspěvků šlo vycítit téměř návrhy na mstu. Zdá se tedy, že v této oblasti nejsme ochotní o ničem diskutovat a jsme proti všem a všemu, co by mohlo měnit zažité zvyklosti. Právě v označení pracovníků MZe za nepřátele zvěře a myslivosti podle mě tkví největší nepochopení ze strany většiny účastníků diskuse. Text ministerských materiálů totiž chápu spíše jako obranu MZe proti sílícím tlakům ekologistických organizací než jako snahu zlikvidovat myslivce. Jsem přesvědčen o tom, že pokud by pracovníci MZe byli skutečně zkorumpováni aktivisty, vypadala by doporučení jinak a jejich dopady bychom brzy poznali. Proto nám všem přeji zejména to, abychom v době, která myslivosti příliš „nefandí“, dokázali rozlišovat ty, kteří s naší činností skutečně nesouhlasí od ostatních a nalézali více spojenců než nepřátel.