Pes a lov (II.)
V následujících řádcích se pokusím dokončit pojednání o novelizovaných zkušebních řádech (ZŘ) pro zkoušky jednotlivých skupin loveckých psů, platných od 1. 1. 2008, jehož první část byla zveřejněna v březnovém Světě myslivosti. Připomeňme, že jsem se v ní zabýval rozsahem nových ZŘ, definicí lovecky upotřebitelného psa, podmínkami pro přijetí psa na zkoušky a novinkou – limitními disciplínami.
JEŠTĚ K LIMITNÍM DISCIPLÍNÁM
V průběhu podzimních nebo lesních zkoušek (PZ, resp. LZ) se nabízí více možností, jak splnit požadavky na loveckou upotřebitelnost psa. Stanovit rozdílné podmínky pro způsob předvedení psa při téže disciplíně (jiné pro upotřebitelnost a jiné pro absolvování kompletních zkoušek) mi proto připadá zbytečné a matoucí. Podle mého názoru stačilo pro získání „pouhé“ lovecké upotřebitelnosti jen posunout limit známek na minimum, tj. na známku „1“, a u výkonů, které vyhláška nevyžaduje (tzv. nelimitní disciplíny), tolerovat „0“. Stojí za pozornost, že ZŘ našich rakouských sousedů nemají stanovenou minimální známku u disciplín „poslušnost v poli, resp. v lese a ve vodě“, „odložení“, „šoulačka“, „klid na stanovišti“, „vytrvalost“, „klid před zvěří“ a „vodění na řemeni“. Ostatní, tzv. „povinné disciplíny“, se téměř shodují s našimi. Pokud by naše ZŘ byly koncipovány podle podobných zásad, nemusely by obsahovat rozsáhlý popis podmínek pro splnění limitních disciplín.
V novelizovaných ZŘ pro ohaře postrádám ustanovení, které by vůdcům ukládalo před začátkem zkoušky oznámit, zda vedou psa pro získání ceny, nebo „jen“ pro získání lovecké upotřebitelnosti. Předešlo by se tak pozdějším nedorozuměním. Hned na začátku PZ totiž mohou nastat např. tyto situace: pes je veden na PZ při disciplíně „společný hon“ na vodítku. Obdrží známku „2“, s níž může získat i I. cenu včetně lovecké upotřebitelnosti, pokud úspěšně absolvuje ostatní disciplíny. Jiný pes obdrží v některé z nelimitních disciplín známku „0“, takže nezíská ani cenu, ani upotřebitelnost, přestože výkon „vyhledání zvěře“ prokázal v disciplíně „hledání“ stejně jako první pes. Oba psi nesplnili podmínky limitní disciplíny „společný hon“, protože nepracovali volně alespoň polovinu doby. Prvně jmenovaný podle ustanovení ZŘ ale získal upotřebitelnost pro honitby s drobnou zvěří, zatímco druhý nikoli, i když nesplnil pouze některou z nelimitních disciplin. Takové a jim podobné komplikace bude ZŘ při zkouškách vyvolávat.
Téma „limitních disciplín“ bych uzavřel konstatováním, že jejich zařazením se ZŘ rozrostl o další stránky a stal se nepřehledným a špatně srozumitelným. Problém s limitní disciplínou „společný hon“ není bohužel jediný.
NESOULAD MEZI VYHLÁŠKOU A ZŘ
Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 244/2002 Sb. (dále jen vyhláška) v § 15 jednoznačně definuje požadavky na výkon loveckého psa. Pro osvěžení paměti si dovoluji připomenout, že pro honitby s drobnou zvěří je to pes se zkouškami z výkonu pro vyhledání, dohledání a přinesení zastřelené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné nebo usmrcené drobné zvěře; pro honitby se zvěří spárkatou pes se zkouškami z výkonu vyhledání a dosledování zastřelené, postřelené nebo jiným způsobem zraněné nebo usmrcené spárkaté zvěře.
Vyhledáním se rozumí práce psa na zdravé zvěři (práce před výstřelem), dohledání a přinesení i dosledování jsou pojmy každému myslivci srozumitelné. Jak vyplývá z litery vyhlášky, nelze tuto upotřebitelnost omezit jen podle prostředí nebo pouze na část požadovaných výkonů. Ale toho se právě dopouští ZŘ (str. 26 a 56) a také Řád ochrany zvířat při zkouškách lovecké upotřebitelnosti (str. 8, odst. 5). V těchto dokumentech je ignorováno ustanovení o vyhledání zvěře, zcela v rozporu s vyhláškou jsou uváděny termíny jako lovecká upotřebitelnost pro lov vodní zvěře, dohledávka drobné zvěře v lesních honitbách nebo dohledávání a přinášení v honitbách s rozsáhlými vodními plochami. Vyhláška přece uvádí pouze „honitby s drobnou zvěří“ nebo „honitby se zvěří spárkatou“. Nemluví se v ní o lovecké upotřebitelnosti pro lesní honitby, honitby s rozsáhlými vodními plochami nebo o požadavcích, omezených jen na výkon dohledání a přinesení drobné zvěře nebo jen na dosled v honitbách se spárkatou zvěří. Taková ustanovení vyhláška neobsahuje, a proto by neměla být uváděna ani ve ZŘ.
Ve ZŘ naopak není zmínka o ustanovení vyhlášky o vyhledání, dohledání a přinesení drobné zvěře a dosledování spárkaté zvěře ve všech přírodních podmínkách.
Z výše uvedeného vyplývá, že novelizované ZŘ nesplňují v plném rozsahu požadavky vyhlášky na loveckou upotřebitelnost psa.
HODNOCENÍ A ZNÁMKOVÁNÍ DISCIPLÍN
V této části příspěvku bych rád upozornil na to, jak nejednotné a nejednoznačné je hodnocení a známkování disciplín. Např. ve ZŘ pro ohaře, v kapitole o přinášení zvěře pernaté, srstnaté a lišky se uvádí, že: „Známky z přinášení zvěře pernaté (a to i vodní), srstnaté a lišky se průměrují a aritmetický průměr je výsledná známka z přinášení zvěře pernaté (a to i vodní), srstnaté a lišky.“ Toto ustanovení umožňuje dvojí výklad. Průměrují se všechny známky z přinášení všech druhů společně, nebo jednotlivých druhů odděleně? V textu se uvádí „výsledná známka“, tedy jen jediná. To znamená všech druhů společně. Potom na konci následujícího odstavce je uvedena výjimka pro disciplíny „přinášení lišky přes překážku“ a „přinášení kachny z hluboké vody“, kde se přinášení hodnotí společně s uvedenou disciplínou. Na str. 49 v kapitole „dohledávka kachny v rákosí“ najdeme v posledním odstavci další výjimku. Přinášení kachny při této disciplíně se zapisuje poznámkou do předmětu „přinášení pernaté zvěře“ a hodnotí se samostatně, ale na zkouškách z vodní práce je součástí disciplíny. A jsou zde i další varianty. Při hodnocení přinášení se nabízejí varianty, o nichž sice není v textu zmínka, ale vyplývají z uspořádání soudcovských tabulek. Např. na PZ ohařů se udělují známky z přinášení zvěře pernaté a zvěře srstnaté zvlášť, tedy známky dvě. Naopak na LZ je výsledná známka z přinášení průměrem známek z přinášení všech druhů zvěře, tedy lišky, zajíce a bažanta. Na VZ se opět uděluje samostatná známka za přinášení každého druhu zvěře – lišky, zajíce a bažanta, tedy známky tři. Během speciálních zkoušek z vodní práce ohařů se přinášení vůbec nehodnotí samostatně, je součástí disciplín, z nichž jedna je „dohledávka pohozené kachny v rákosí“. Co tedy zbylo z ustanovení kapitoly „přinášení zvěře pernaté, srstnaté a lišky“ ze str. 36 ZŘ o způsobu známkování těchto disciplín?
Dohledá-li pes křídlovaného bažanta či postřeleného zajíce po stopě, hodnotí se jeho práce jako dohledávka a vlečka zároveň. V tomto případě se už vlečka nezakládá. Dohledá-li však střelenou zvěř zhaslou na místě, nestačí to ke splnění disciplíny „dohledávka“ a pes musí dohledat navíc ještě zvěř pohozenou, takže disciplínu „dohledávka“ absolvuje dvakrát. Prostě jednou tak, podruhé onak. Obdobné ustanovení se objevuje u dohledávky kachny.
ZŘ chybí jednotná koncepce v hodnocení a známkování disciplín!
VZÁJEMNĚ SI ODPORUJÍCÍ USTANOVENÍ ZŘ
Novelizované ZŘ obsahují i řadu ustanovení, která si vzájemně odporují. Jako příklad dobře poslouží „vlečka s pernatou a srstnatou zvěří“. Pro tuto disciplínu bylo někdy kolem r. 1979 přijato označení „přinášení vlečené zvěře pernaté a srstnaté na dálku v poli“. V popisu disciplíny ZŘ uvádějí, dokonce dvakrát, že způsob přinášení a odevzdávání se zapisuje poznámkou do předmětu „přinášení zvěře“. Ve výčtu chyb při vlečce však najdeme nejrůznější nectnosti vyskytující se při přinášení (neochotné uchopení zvěře, mačkání, pohrávání a pohazování, vypuštění zvěře před vůdcem, obcházení vůdce atd.). Tyto chyby jsou podle mého názoru u disciplíny vlečka uvedeny omylem. Patří k disciplíně „přinášení zvěře pernaté, srstnaté a lišky“ a neovlivňují známku za vlečku, protože při ní se hodnotí vypracování stopy po vlečené zvěři a nikoli přinášení. Zdá se, že sami autoři ZŘ jsou poněkud dezorientováni nevhodným názvem disciplíny, který nevystihuje její podstatu (pes je hodnocen za vypracování stopy založené vlečením zvěře, a nikoli za její přinesení).
CO ŘÍCI ZÁVĚREM?
Je mi líto těch, kteří budou s novelizovaným ZŘ pracovat, tedy především rozhodčích. Bohužel nelze dojít k jinému závěru, než že některá jeho ustanovení budou působit problémy, protože jsou nejasná, často duplicitní, nebo i nepoužitelná. Jiná naopak chybí.
Ze ZŘ byly odstraněny některé dřívější nedostatky, zejména v disciplínách na pobarvených stopách spárkaté zvěře. Jiné, zejména ve všeobecných ustanoveních často odporujících nadřazeným normám (ÚKOZ, MZe), však byly z nevysvětlitelných důvodů v ZŘ ponechány. Další chyby – zvláště v „limitních disciplínách“ – byly vytvořeny.
Zavedení zkoušek k prokázání výkonů loveckých psů podle vyhlášky MZe č. 244/2002 Sb. pro honitby s drobnou či spárkatou zvěří je sice v principu správné, ale metoda tzv. limitních disciplín s rozdílnými požadavky je složitá a těžkopádná. Nabízí se elegantnější řešení, jak při stejných požadavcích na jednotlivé výkony stanovit minima postačující k prokázání onoho „obstál“ jako lovecký pes.