Úvodník 4/2008

Ing. Dalibor Pačes

Vážení čtenáři,
přestože lovecké kynologii pravidelně věnujeme na stránkách Světa myslivosti určitý prostor a není na okraji našeho zájmu, kynologické články a příspěvky nejsou nosným tématem časopisu. Čtenářům, jimž aktuální problematika lovecké kynologie mnoho neříká, to vyhovuje, jiní naopak volají po větším množství kynologických článků. Jak z této situace vyjít? Pomohu si všeobecně platným rčením: „Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.“ Za redakci mohu slíbit, že téma „loveckého psářství“ rozhodně neopustíme a z jeho historie i současnosti budeme nadále přinášet to nejzajímavější. Pravě aktuální číslo Světa myslivosti je o něco více „kynologické“ než obvykle.

Jistě nemusím připomínat, že změny přírodního charakteru a velikosti honiteb, zejména však úbytek drobné zvěře a vysoké stavy všudypřítomných divočáků, s sebou přinášejí zcela jiné možnosti využití loveckých psů, než tomu bylo dříve. Všem těmto změnám je třeba se přizpůsobit v chovu a výcviku psů, ale také ve výběru vhodných plemen. Také proto častěji zařazujeme např. příspěvky o honičích, naháňkách a s tím související problematikou a přinášíme informace o dosud méně známých plemenech, která v našich honitbách mohou najít uplatnění.
V posledních několika týdnech „hýbalo“ širokou mysliveckou, a možná že ještě více nemysliveckou veřejností téma kontaktního norování v souvislosti s projednáváním novely zákona na ochranu zvířat proti týrání. Mohli jsme zaznamenat jak názory naprostých laiků, kteří připodobňovali cvičné norování k masakru a jatkám, tak postoje myslivců-kynologů, kteří v dobré víře v návrat někdejšího kontaktního norování tvrdili, že se při něm psovi i lišce nemůže vcelku nic stát. Oba názory jsou samozřejmě extrémní a pravda je někde uprostřed. Řešení se nabízí: jde o to najít společnou cestu při stanovení takových podmínek kontaktního norování, při nichž by se s ohledem na celosvětový trend „pohody zvířat“ co nejméně ubližovalo nejen liškám, ale i norníkům. Bude to však pro obhajobu norování stačit?
Výše uvedené problematiky se týká i jedna z otázek kynologické ankety (první v historii Světa myslivosti) připravené pro vydání časopisu, které právě držíte v rukou. Další anketní otázka směřovala k novelizovaným zkušebním řádům pro zkoušky loveckých psů, platným od 1. ledna letošního roku. Zajímalo nás, jak respondenti hodnotí provedené úpravy a změny. Nakonec jsme se odborníků z oblasti lovecké kynologie zeptali, v čem vidí příčiny neúspěchu ohařů na vrcholných soutěžích a memoriálech v posledních letech. Myslivcům, kteří sledují akce podobného typu, jistě nemohlo uniknout, že úspěšnost elitních ohařů byla mnohdy méně než padesátiprocentní, o počtu prvních cen ani nemluvě. Věříme, že vás odpovědi na anketní otázky zaujmou a inspirují k diskusi a případným reakcím. Rádi je otiskneme.
Jsem přesvědčen o tom, že lovečtí psi, ať již ohaři, slídiči, jezevčíci, teriéři, retrívři nebo barváři a honiči, mají na prahu nového tisíciletí v myslivosti nezastupitelné místo, a že se bez jejich práce neobejdeme. Plně se také ztotožňuji s úslovím, že „myslivec bez psa je jen polovičním myslivcem“. Všem „celým“ myslivcům přeji hodně pěkných zážitků s jejich čtyřnohými pomocníky.