Lesních kurů ubývá i v Polsku, Bělorusku a na Ukrajině
Na sklonku loňského roku se v polském Janově Lubelskim jihovýchodně od Lublinu konala I. mezinárodní konference o ochraně lesních kurů. Společně s přítelem Arturem Paluckim z Centra ekologické výchovy polského Krkonošského národního parku ve Sklářské Porebě jsme vyrazili na více než 700 km dlouhou pouť jižním Polskem na východ státu. Odměnou nám byly tři příjemně strávené dny mezi vědci, ochránci přírody a lesníky, které spojuje zájem o lesní kury.
Rovinatá krajina kolem Lublinu je porostlá rozsáhlými borovými lesy, běžnými stanovišti jsou podmáčené rojovníkové bory s vlochyní a brusinkou v podrostu. Oblast je jedním ze čtyř území současného výskytu tetřeva hlušce v Polsku. Smysl konference pořádané v domovině tetřeva podle mě nejlépe vyjádřil jeden z řečníků, když se zamýšlel na tím, proč jsme se sešli: „Je to prosté: protože máme lesní kury rádi!“ Já bych ještě dodal: protože máme obavu o jejich budoucnost!
V Evropě je v posledních letech zaznamenáván stálý úbytek tetřevovitých, výjimkou je pouze tetřívek obecný ve Skandinávii a Rusku. Základními problémy lesních kurů v Polsku (a stejně tak v celé Evropě) je fragmentace jejich areálu rozšíření způsobená změnami biotopů a struktury lesních porostů a též predátory (zejména liškou). Svou roli sehrávají také narůstající stavy psíka mývalovitého. Početnost ovlivňuje rovněž pytláctví, srážky s automobily atd.
Výběrem následujících příspěvků z konference bych rád alespoň stručně nastínil současné problémy ochrany tetřevovitých ve střední a východní Evropě.
POLSKO
Dr. Robert Kamienarz (Katedra myslivosti a ochrany lesa Zemědělské akademie v Poznani), autor monografie Tetřívek (Swiebodzin, 2002), ve svém příspěvku shrnul hlavní důvody změn výskytu tetřívka v Polsku mezi lety 1993–1994 a 2006–2007.
V r. 1947 se tetřívek vyskytoval rozptýleně v celém Polsku. Zlomový byl r. 1976, po němž začaly stavy tetřívků dramaticky klesat. V r. 1980 bylo evidováno celkem 17 000 kusů, o pět let později již jen 10 000 kusů. V letech 1993–1994 se tetřívek vyskytoval ještě v 5,5 % honiteb. Důvod klesající početnosti autor vidí v radikální změně krajiny i jejího využívání, ve změnách biotopů, v odvodňování luk a následné sukcesi lesa. Problém se prohlubuje zánikem porostů borůvky a intenzifikací hospodářství, zejména pastvou. Od 60. let minulého století v Polsku postupně mizí mozaika lesů a luk a trvale stoupají počty predátorů. Negativní vliv na stavy tetřívka sehrává i mnohdy živelná zástavba krajiny. Přestože byl v 80. letech lov tetřívka v Polsku zcela zastaven, na poklesu jeho populací se to výrazněji neprojevilo. Dalším problémem se stává nárůst turistiky a sběru lesních plodů. Naopak pozitivně na biotopy působí činnost bobra, protože dochází k opětovnému zavodňování a podmáčení luk a lesů, což tetřívkům vyhovuje.
Doslova alarmující byl příspěvek evropsky uznávané odbornice dr. ing. Doroty Zawadzké (odborná skupina pro lesní kury při IUCN) a spoluautorky monografie o tetřevu (Swiebodzin, 2003), která se zabývala dynamikou populace tetřeva hlušce v Augustovském pralese v letech 1911 až 2005. Popisovaná oblast se rozkládá v severovýchodní části Polska severně od Bialověže v blízkosti státní hranice s Litvou.
Počty tetřevů v Polsku byly kolem r. 1900 odhadovány na více než 3000 kusů, v r. 1977 to bylo již méně než 1000 kusů a v současné době stavy ptáků nedosahují ani 500 kusů. Pokles početnosti se nezastavil. V Polsku dnes „běží“ celkem 19 projektů na ochranu a podporu lesních kurů – deset pro podporu tetřeva, šest pro tetřívka a tři pro jeřábka.
Vývoj populace v Augustovské pustě poměrně přesně vystihuje počet tokajících kohoutů (1911 – 180 kusů, 1978 – 25 kusů, 1997 – 15 kusů a 2005 – 9 kusů). Mezi roky 1978–1997 se populace snížila o 40 %. Ještě v r. 1997 tokalo na tokaništích průměrně pět kohoutů (tři tokaniště), v r. 2005 to byli již pouze tři kohouti. Stále častěji se u ptáků projevuje ztráta plachosti, což autorka označuje za jeden ze symptomů vymírání, jehož tempo se stále stupňuje. Autorka označila danou situaci za reálnou ukázku procesu vymírání hlušce v praxi. Nebudou-li pokračovat projekty aktivní ochrany, již během dvou až čtyř let podle jejího názoru tamní populace tetřeva zcela zanikne.
Obdobná situace je v nedalekém Bialověžském pralese. Zatímco v r. 1900 tam bylo evidováno přes 150 tokajících kohoutů, v r. 2002 již pouhých 20!
Základem ochrany je zachování vyhovujících biotopů. Odstřel lišek je podporován vyplácením zástřelného, které se podle oblasti pohybuje mezi 50–100 zl./kus (přibližně 350–700 Kč).
Mgr. Artur Palucki z Centra ekologické výchovy polského Krkonošského národního parku ve Sklářské Porebě podrobně popsal ekologii tetřívka v Západních Sudetech (polská část Krkonoš a Jizerských hor). Typické biotopy tetřívka jsou v obou pohořích zcela rozdílné. Zatímco krkonošské populace využívají zejména subalpinské bezlesí, v nižších Jizerských horách s náhorními plošinami si tetřívci oblíbili zarůstající kalamitní holiny a bezlesá rašeliniště. V poslední době je na polské straně Jizerských hor zaznamenáván mírný vzestup početnosti tetřívka. Tento trend však nepotvrdil v prezentaci Ochrana a podpora tetřívka v Jizerských horách za českou stranu autor tohoto článku (podrobnosti viz též Svět myslivosti 4/2007).
Dr. Zbygniev Bonczar (Katedra zoologie a ekologie Zemědělské univerzity v Krakově) se ve svém příspěvku zaměřil na areál a početnost jeřábka v Polsku. V úvodu trefně označil jeřábka za člena „aristokratické rodiny“ lesních kurů.
Jeřábek obývá rozsáhlý euroasijský areál. V Asii jde především o lesy boreální, v Evropě o listnaté opadavé lesy. Výskyt jeřábka v Polsku se soustřeďuje na tři významné regiony. Na jihu jsou to hlavně horské lesy (Karpaty, Sudety), na severovýchodě rozsáhlé komplexy nížinných lesů (Bieloviěž, Augustov). Menší oblast výskytu najdeme v lesnaté střední části Polska.
Za pozornost stojí způsob zjišťování početnosti jeřábka v terénu, metody jsou velmi dobře propracovány. Úspěšně se využívá např. vábení se sčítáním v podzimním období, kdy ptáci velmi dobře reagují na vábničku. Praktické ukázky vábení i výroby vábniček z kostí ptáků se setkaly s obrovským zájmem účastníků semináře.
V Polsku je nejlépe „zmapována“ karpatská populace jeřábka. Výsledky sledování z let 1986–2004 určují početnost 7–9 jedinců na 100 ha lesa. Celkový odhad početnosti jeřábků v Polsku je přibližně 70 000 kusů v jarním období a 90 000 kusů na podzim. Po dramatickém úbytku druhu koncem 19. století se nyní jeho populace stabilizovala.
Jeřábek je typickým druhem lesa. Klíčovým postupem pro jeho podporu či ochranu je tedy určitá „ekologizace“ lesního hospodářství, čemuž v našem pojetí snad nejlépe odpovídá termín „přírodě blízké lesní hospodářství“. Významná je i podpora prostorové skladby lesů (mozaikovitost) a zvýšení rozlohy ucelených lesních komplexů (zalesňování nelesních ploch).
BĚLORUSKO
Mgr. Taťána Pavluščiková z Běloruské národní akademie v Minsku zhodnotila vývoj početnosti tetřeva hlušce v Bělorusku.
V Bělorusku žijí dva poddruhy tetřeva: Tetrao urogallus major a Tetrao urogallus pleskei. První poddruh se vyskytuje v západní části státu. Za posledních 50–60 let se jeho početnost snížila na přibližně 10 % výchozího stavu. V roce 2001–2003 byly stavy T. u. major odhadovány na 1100–1160 kusů, v loňském roce již pouze na 900–930 kusů. Hlavní příčinou poklesu jsou technické meliorace (až 3,5 mil. ha půdy) a rozsáhlá těžba dospělých a přestárlých lesních porostů. Negativní vliv sehrává i sběr lesních plodů a predátoři (šelmy a černá zvěř).
Poddruh T. u. pleskei se vyskytuje v severních, středních a východních regionech Běloruska a stavy se obecně odhadují na 8000–9000 kusů. Jeho počty mírně stoupají.
Státní program podpory hlušce probíhá v areálu T. u. major na ploše 1260 km2. V současné době je na tomto území evidováno 257 jedinců, z toho 117 dospělých (64 kohoutů, 53 slepic). Slepice průměrně vodí 5,2 kuřat, bez kuřat je třetina slepic.
UKRAJINA
Mgr. Saša Kratčuk informoval o vývoji populace tetřeva a tetřívka v severozápadní oblasti Ukrajiny. V r. 1980 bylo ve sledované oblasti evidováno 4800 tetřívků, v r. 2004 již pouze 3700 tetřívků a jejich početnost nadále klesá.
Hlavní důvod snižování stavu tetřívků vidí autor v zarůstání biotopů bezlesí a zneklidňování ptáků lidmi při sběru hub a lesních plodů. Druhý jmenovaný faktor souvisí se stoupající cenou lesních plodů. Značně rozšířené je také pytláctví.
Tetřev byl ještě na počátku 20. století zcela běžným druhem. Od r. 1980 je však na severozápadě Ukrajiny evidováno již pouze 900 ks. Početnost populace se však na této úrovni stabilizovala a výrazněji neklesá. Potenciální hrozbu představuje pro tetřeva nelegální těžba dřeva v rezervacích, pytláctví a stoupající stavy predátorů, zejména lišek.
Zatímco tetřívka autor označuje za indikátora procesu sukcese lesa (přirozená obnova lesů na nelesních půdách), početnost tetřeva indikuje stav lesních porostů (věk, struktura) a úroveň antropogenních vlivů (vliv člověka).
V současnosti žije na celé Ukrajině přibližně 15 000 tetřívků a 4000 tetřevů.
EXKURZE DO LUBLINSKÝCH LESŮ
Poslední den konference připravily státní lesy z Lublinu pro účastníky terénní exkurzi. Všichni přítomní se tak mohli seznámit nejen s biotopy tetřeva, ale viděli též praktické ukázky jeho ochrany.
Před 2. světovou válkou byla početnost tetřeva v tamní oblasti odhadnuta na 400 kusů. Přestože se tetřev od r. 1995 neloví, jeho počty stále klesají. V současnosti zasahuje oblast výskytu tetřeva na území čtyř lesních správ (celkem 6500 ha), evidováno je 100–150 ptáků. V r. 1999 byl zahájen program „krajské strategie ochrany“, který je finančně velmi náročný. Celkem již bylo vynaloženo 730 000 zl., což představuje asi 5850 zl. (přibližně 40 000 Kč) na jednoho ptáka.
Za hlavní vlivy snížení početnosti tetřevů lze opět označit zejména změnu struktury lesa, jeho fragmentaci a stále se snižující podíl velmi starých porostů. Jako zcela nevhodné se ukázalo oplocování lesních kultur proti zvěři drátěným pletivem. Nízko letící ptáci totiž včas nezpozorují pletivo oplocenek a dochází k jejich zranění, které může končit i úhynem.
Oblast je bezproblémově dostupná veřejnosti. K nejčastějším antropogenním vlivům (kromě způsobu lesnického hospodaření) patří sběr lesních plodů (často „průmyslový“), rekreační využití lesů (včetně jízdy na koních) a silniční doprava. Nezanedbatelný, ale problematicky doložitelný, je vliv predátorů (liška, jezevec, psík mývalovitý, kuny).
Mezi základní způsoby ochrany a podpory tetřevů patří vyhlašování a označování ochranných zón (úplný zákaz vstupu), opatření ke snížení vlivu predátorů či náhrada oplocení z pletiva dřevěným plotem. Tetřevovitým se předkládají sypké materiály, které mohou využít jako gastrolity, likviduje se introdukovaná střemcha americká (jejíž přítomnost v podrostu ptákům nevyhovuje), budují se přehrádky na historických melioračních příkopech. Početnost tetřeví populace je průběžně monitorována.
A CO U NÁS?
Počtem i rozsahem projektů na ochranu lesních kurů můžeme polským kolegům závidět. Na druhou stranu je však otázkou, zda vynaložené úsilí i nemalé finanční prostředky nesou vytoužené ovoce. Zvláště situaci kolem tetřeva hlušce můžeme označit za kritickou a většina účastníků konference byla v této otázce více než skeptická.
Dosavadní aktivity v ČR se bohužel soustředí především na vypouštění tetřeva či tetřívka z umělých chovů, přestože je prokázáno, že tímto způsobem nelze populace obnovit či udržet. Pokud je mi známo, relevantní program, který se zaměřuje na úpravu biotopů před vypuštěním ptáků, u nás v současnosti neexistuje. Vypouštění uměle odchovaných jedinců jako možná cesta záchrany bylo jistě také proto na konferenci zmíněno pouze okrajově.
Projekty, které by v ČR umožnily úpravu lesních biotopů v dostatečném rozsahu a intenzitě (tedy ponechání rozsáhlejších komplexů horských lesů výrazně zestárnout a provést jejich fragmentaci) naráží mnohdy na konzervativní přístup vlastníků lesů k „obětování“ hospodářského lesa ve prospěch ochrany přírody. Významnou roli jistě sehrává rozsah a výše případných finančních kompenzací.
Společným cílem myslivců, lesníků a ochránců přírody by mělo být zachování lesních kurů pro příští generace. Jak je vidět, mnoho času ani možností nezbývá …
Autor pracuje na Krajském ředitelství Lesů České republiky, s. p., v Liberci.