Katarální horečka ovcí (bluetongue) a zvěř
Prof. RNDr. Jiří Lamka, CSc., MVDr. Pavel Barták, Ph.D.
K nově prokazovaným nákazám na území ČR patří tzv. katarální horečka ovcí, označovaná též bluetongue. Ohniska nákazy v chovech hospodářských zvířat jsou v současnosti hlášena z mnoha států Evropy. Jejich souhrnný počet dosahuje více než 20 tisíc včetně dvou ohnisek v ČR. K nákaze jsou vnímaví pouze přežvýkavci – skot, ovce, kozy, jelenovití na farmách i volně žijící spárkatá zvěř. Monitoring bluetongue a preventivní opatření Státní veterinární správy ČR (SVS ČR) se tedy týkají i zvěře.
PŮVODCE NÁKAZY
Nákazu způsobuje orbivirus z čeledi Reoviridae. Na celém světě bylo prozatím identifikováno jeho 24 variant (tzv. sérotypů). Z těchto všech séropypů jsou čtyři dlouhodoběji prokazovány ve státech jižní Evropy (Itálie, Portugalsko, Španělsko). Západní Evropu včetně ČR postihuje v posledních dvou letech sérotyp 8, který se objevil poprvé v r. 2006 v Nizozemí. V současnosti zasahuje většinu okolních států a pronikl již i do Velké Británie. Jeho původ není znám, v minulosti se vyskytoval ve státech subsaharské Afriky.
ZPŮSOB ŠÍŘENÍ NÁKAZY
Šíření viru umožňuje krevsající hmyz rodu Culicoides, česky nazývaný tiplík (dříve též pakomárec), kterého na celém světě žije přibližně 1000 druhů. Vnímavost k viru katarální horečky a schopnost ho přenášet má však pouze malý počet druhů. Hlavním vektorem bluetongue ve státech s teplým podnebím včetně jižní Evropy je druh Culicoides imicola, který byl dlouho považován za jediného přenašeče této nákazy. Výskyt onemocnění mimo areál C. imicola však naznačoval možnost přenosu i jinými druhy tiplíků. Přenašeči byli postupně potvrzeni C. obsoletus, C. pulicaris, C. nubeculosus, C. dewulfi a C. chiopterus, přičemž výčet jistě není konečný. Tyto druhy se vyskytují hojně i v severnějších oblastech Evropy včetně ČR, což bude ve velmi krátké době příčinou epidemického šíření nákazy.
Dospělí tiplíci se podobají komárům, jsou velcí asi 2 mm a jejich vývoj probíhá přes vajíčko a několik larválních stádií. K vývoji vyžadují vlhké prostředí (rašeliniště, bažiny apod.). Tiplíci sami o sobě nejsou příliš pohybově aktivní (dolet do 2 km), ale jsou schopni překonávat delší vzdálenosti (i několik set kilometrů) s pomocí větru.
Nákaza se šíří v populaci zvířat výhradně prostřednictvím infikovaných tiplíků, nikoli přímým stykem mezi postiženými zvířaty. Jejich krví se živí pouze samičky tiplíků, které ji potřebují k dokončení vývoje vajíček. Pokud sají krev nemocných zvířat infikovanou virem, vir se pomnoží v jejich organismu a při opakovaném sání je uvolňován do krve dalšího hostitele. Nákaza není přenosná na člověka.
VNÍMAVÉ DRUHY ZVÍŘAT
Původními hostiteli viru jsou afričtí přežvýkavci – antilopy, buvolové a ostatní kopytníci. Virus se však během dalšího šíření postupně adaptoval na ostatní přežvýkavce. Nejvnímavějšími hostitelskými druhy jsou ovce a kozy, u kterých nákaza probíhá nejrychleji a jejichž chovatelům přináší nejvyšší ztráty. Skot, jelenovití a ostatní přežvýkavci jsou k nákaze přirozeně odolnější. Tyto charakteristiky se však týkají výhradně poznatků o bluetongue v evropských podmínkách. Na jiných kontinentech, kde jsou nalézány jiné sérotypy, a kde jsou infikovány další druhy hostitelů, se zmíněné charakteristiky mohou významně lišit.
PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ
Viditelné (klinické) příznaky nákazy bluetongue se dosti podobají příznakům jiné obávané nákazy virového původu – slintavky a kulhavky, za niž může být bluetongue zaměněna. Nejvýraznější příznaky i celkové negativní dopady bluetongue jsou u ovcí. Patří mezi ně zvýšená tělesná teplota, otoky pysků, nozder, lící, víček, uší, mezisaničí, výtok z nosu. Zvířata obtížně přijímají potravu, při žvýkání se v koutcích tlamy objevuje pěna. Otéká jim a později promodrává jazyk, což je příznak, podle něhož je nákaza pojmenována. Postižení jedinci se obtížně a neochotně pohybují kvůli zánětům na paznehtech. V Evropě je aktuálně popisována úmrtnost postižených ovcí mezi 1,5–20 %, na jiných kontinentech může být mortalita výrazně vyšší. Mírnější klinické příznaky včetně spíše ojedinělých úhynů jsou pozorovány u skotu.
Projevy nákazy u přežvýkavé spárkaté zvěře v evropských podmínkách nejsou prozatím v odborné literatuře dostupné, i když je známo, že např. ve Španělsku nákaza zdecimovala chov mufloní zvěře (tj. divoké ovce, osobní sdělení) a v Německu uhynulo na nákazu 8 ze 16 zubrů (Jäger 11/2007).
Postižená zvířata jsou neléčitelná, výskyt nákazy se musí hlásit SVS ČR.
OPATŘENÍ SVS ČR PROTI ŠÍŘENÍ BLUETONGUE V ČR
Systém zabraňující šíření choroby zahrnuje sérologický a entomologický dozor podle kritérií Nařízení Evropské komise č. 1266/2007. Cílem všech opatření je včasné vyhledání nakažených zvířat a jejich eliminace, kterou lze zamezit dalšímu šíření nákazy.
ČR se začala problematikou bluentongue intenzívně zabývat především v souvislosti s vyhlášením ohnisek nákazy v příhraničních oblastech Německa na podzim 2007. V krátkém časovém odstupu se však objevila dvě ohniska také na našem území – obě v okrese Cheb, a to na farmě s chovem skotu v části obce Skalná, Starý Rybník (listopad 2007) a v Dolním Žandově, vzdáleném asi 20 km od prvního ohniska (březen 2008). V ČR proto platí opatření závazná pro chovatele všech vnímavých zvířecích druhů, tedy i zvěře. Mezi tato opatření patří mj. povinnost preventivního vyšetřování zvířat ve vymezených ohniscích, ochranných pásmech a pásmech dozoru, při manipulaci se zvířaty, při jejich přesunech na označených územích i mimo ně, při nálezech uhynulých jedinců apod. Podrobnější informace jsou uvedeny na internetových stránkách SVS ČR (www.svscr.cz, odkaz Zdraví zvířat – Katarální horečka ovcí /bluetongue/).
Součástí monitoringu nákazové situace je sledování výskytu tiplíků odchytem do lapačů včetně následného vyšetření s cílem zjistit, zda jejich sliny neobsahují virus.
PERSPEKTIVY BOJE PROTI BLUETONGUE
V EU se v současnosti jedná o plošné vakcinaci ohrožených populací zvířat jako o nouzovém řešení pro zabránění dalšímu šíření nákazy. Vakcinace se bude týkat pouze hospodářských zvířat, což však znamená, že vnímavá volně žijící zvěř může případně vytvářet rezervoáry této nebezpečné nákazy. Lze proto očekávat, že boj proti nákaze bude vzhledem ke složité patogenezi a nedostatku informací o projevech nákazy u volně žijících přežvýkavců značně obtížný.
K nově prokazovaným nákazám na území ČR patří tzv. katarální horečka ovcí, označovaná též bluetongue. Ohniska nákazy v chovech hospodářských zvířat jsou v současnosti hlášena z mnoha států Evropy. Jejich souhrnný počet dosahuje více než 20 tisíc včetně dvou ohnisek v ČR. K nákaze jsou vnímaví pouze přežvýkavci – skot, ovce, kozy, jelenovití na farmách i volně žijící spárkatá zvěř. Monitoring bluetongue a preventivní opatření Státní veterinární správy ČR (SVS ČR) se tedy týkají i zvěře.
PŮVODCE NÁKAZY
Nákazu způsobuje orbivirus z čeledi Reoviridae. Na celém světě bylo prozatím identifikováno jeho 24 variant (tzv. sérotypů). Z těchto všech séropypů jsou čtyři dlouhodoběji prokazovány ve státech jižní Evropy (Itálie, Portugalsko, Španělsko). Západní Evropu včetně ČR postihuje v posledních dvou letech sérotyp 8, který se objevil poprvé v r. 2006 v Nizozemí. V současnosti zasahuje většinu okolních států a pronikl již i do Velké Británie. Jeho původ není znám, v minulosti se vyskytoval ve státech subsaharské Afriky.
ZPŮSOB ŠÍŘENÍ NÁKAZY
Šíření viru umožňuje krevsající hmyz rodu Culicoides, česky nazývaný tiplík (dříve též pakomárec), kterého na celém světě žije přibližně 1000 druhů. Vnímavost k viru katarální horečky a schopnost ho přenášet má však pouze malý počet druhů. Hlavním vektorem bluetongue ve státech s teplým podnebím včetně jižní Evropy je druh Culicoides imicola, který byl dlouho považován za jediného přenašeče této nákazy. Výskyt onemocnění mimo areál C. imicola však naznačoval možnost přenosu i jinými druhy tiplíků. Přenašeči byli postupně potvrzeni C. obsoletus, C. pulicaris, C. nubeculosus, C. dewulfi a C. chiopterus, přičemž výčet jistě není konečný. Tyto druhy se vyskytují hojně i v severnějších oblastech Evropy včetně ČR, což bude ve velmi krátké době příčinou epidemického šíření nákazy.
Dospělí tiplíci se podobají komárům, jsou velcí asi 2 mm a jejich vývoj probíhá přes vajíčko a několik larválních stádií. K vývoji vyžadují vlhké prostředí (rašeliniště, bažiny apod.). Tiplíci sami o sobě nejsou příliš pohybově aktivní (dolet do 2 km), ale jsou schopni překonávat delší vzdálenosti (i několik set kilometrů) s pomocí větru.
Nákaza se šíří v populaci zvířat výhradně prostřednictvím infikovaných tiplíků, nikoli přímým stykem mezi postiženými zvířaty. Jejich krví se živí pouze samičky tiplíků, které ji potřebují k dokončení vývoje vajíček. Pokud sají krev nemocných zvířat infikovanou virem, vir se pomnoží v jejich organismu a při opakovaném sání je uvolňován do krve dalšího hostitele. Nákaza není přenosná na člověka.
VNÍMAVÉ DRUHY ZVÍŘAT
Původními hostiteli viru jsou afričtí přežvýkavci – antilopy, buvolové a ostatní kopytníci. Virus se však během dalšího šíření postupně adaptoval na ostatní přežvýkavce. Nejvnímavějšími hostitelskými druhy jsou ovce a kozy, u kterých nákaza probíhá nejrychleji a jejichž chovatelům přináší nejvyšší ztráty. Skot, jelenovití a ostatní přežvýkavci jsou k nákaze přirozeně odolnější. Tyto charakteristiky se však týkají výhradně poznatků o bluetongue v evropských podmínkách. Na jiných kontinentech, kde jsou nalézány jiné sérotypy, a kde jsou infikovány další druhy hostitelů, se zmíněné charakteristiky mohou významně lišit.
PŘÍZNAKY ONEMOCNĚNÍ
Viditelné (klinické) příznaky nákazy bluetongue se dosti podobají příznakům jiné obávané nákazy virového původu – slintavky a kulhavky, za niž může být bluetongue zaměněna. Nejvýraznější příznaky i celkové negativní dopady bluetongue jsou u ovcí. Patří mezi ně zvýšená tělesná teplota, otoky pysků, nozder, lící, víček, uší, mezisaničí, výtok z nosu. Zvířata obtížně přijímají potravu, při žvýkání se v koutcích tlamy objevuje pěna. Otéká jim a později promodrává jazyk, což je příznak, podle něhož je nákaza pojmenována. Postižení jedinci se obtížně a neochotně pohybují kvůli zánětům na paznehtech. V Evropě je aktuálně popisována úmrtnost postižených ovcí mezi 1,5–20 %, na jiných kontinentech může být mortalita výrazně vyšší. Mírnější klinické příznaky včetně spíše ojedinělých úhynů jsou pozorovány u skotu.
Projevy nákazy u přežvýkavé spárkaté zvěře v evropských podmínkách nejsou prozatím v odborné literatuře dostupné, i když je známo, že např. ve Španělsku nákaza zdecimovala chov mufloní zvěře (tj. divoké ovce, osobní sdělení) a v Německu uhynulo na nákazu 8 ze 16 zubrů (Jäger 11/2007).
Postižená zvířata jsou neléčitelná, výskyt nákazy se musí hlásit SVS ČR.
OPATŘENÍ SVS ČR PROTI ŠÍŘENÍ BLUETONGUE V ČR
Systém zabraňující šíření choroby zahrnuje sérologický a entomologický dozor podle kritérií Nařízení Evropské komise č. 1266/2007. Cílem všech opatření je včasné vyhledání nakažených zvířat a jejich eliminace, kterou lze zamezit dalšímu šíření nákazy.
ČR se začala problematikou bluentongue intenzívně zabývat především v souvislosti s vyhlášením ohnisek nákazy v příhraničních oblastech Německa na podzim 2007. V krátkém časovém odstupu se však objevila dvě ohniska také na našem území – obě v okrese Cheb, a to na farmě s chovem skotu v části obce Skalná, Starý Rybník (listopad 2007) a v Dolním Žandově, vzdáleném asi 20 km od prvního ohniska (březen 2008). V ČR proto platí opatření závazná pro chovatele všech vnímavých zvířecích druhů, tedy i zvěře. Mezi tato opatření patří mj. povinnost preventivního vyšetřování zvířat ve vymezených ohniscích, ochranných pásmech a pásmech dozoru, při manipulaci se zvířaty, při jejich přesunech na označených územích i mimo ně, při nálezech uhynulých jedinců apod. Podrobnější informace jsou uvedeny na internetových stránkách SVS ČR (www.svscr.cz, odkaz Zdraví zvířat – Katarální horečka ovcí /bluetongue/).
Součástí monitoringu nákazové situace je sledování výskytu tiplíků odchytem do lapačů včetně následného vyšetření s cílem zjistit, zda jejich sliny neobsahují virus.
PERSPEKTIVY BOJE PROTI BLUETONGUE
V EU se v současnosti jedná o plošné vakcinaci ohrožených populací zvířat jako o nouzovém řešení pro zabránění dalšímu šíření nákazy. Vakcinace se bude týkat pouze hospodářských zvířat, což však znamená, že vnímavá volně žijící zvěř může případně vytvářet rezervoáry této nebezpečné nákazy. Lze proto očekávat, že boj proti nákaze bude vzhledem ke složité patogenezi a nedostatku informací o projevech nákazy u volně žijících přežvýkavců značně obtížný.