Náhodné červnové setkání
Po polní cestě se štěrkovým a písčitým povrchem, jež vede mezi loukami, přijíždím k můstku přes potok. Auto odstavuji na jedné z odboček. Cesta dále pokračuje přes můstek a stoupá protější strání k lesu. Vystupuji z auta a ze zavazadlového prostoru si beru stativ, kameru, fotoaparát a batoh s maskovací sítí.
Přitom zpozoruji, že na louce za potokem myškuje liška. Pomalu si sedám na zem, záda opírám o kapotu auta a telepaticky se snažím nasměrovat lišku k sobě. A ta, jako by mě vyslyšela, při myškování míří ke mně. Rychle se rozhoduji, zda mám filmovat, nebo fotografovat. Zvítězilo to druhé. Liška nemá při lovu štěstí, nedaří se jí nic ulovit. Již je na můstku přes potok a dostává se stále blíž. Pořizuji několik fotografií. Při překonávání můstku mě letmo pozoruje, ale neznepokojená postupuje dál. Zjišťuji, že kulhá na pravý zadní běh. Teprve, když nás dělí jen polní cesta s velkou louží, rozpoznávám, že má běh oteklý v kloubu a při pohybu mu ulevuje. Zastavila se za louží přímo proti mně a světly hypnotizuje objektiv fotoaparátu. Chvíli mě sleduje, v tom se jí něco znelíbí a vydává se obratem zpátky. Když dosahuje louky za potokem, dává se opět do myškování a tentokrát docela úspěšně. Během chvilky chytila dva hraboše a labužnicky je zhltla. Postupně se ztrácí za keři, rostoucími podél potoka.
Až nyní si uvědomuji, že sedím na kameni, který mě docela tlačí. Celý rozlámaný se pomalu zvedám z nepohodlné polohy. Navěšuji na sebe všechny propriety a podél potoka se vydávám k hraně lesa, kde mám v úmyslu vyčkat na příchod nějaké zvěře. Maskuji se a vyčkávám. Během hodiny se citelně ochladilo. Od západu táhnou tmavé mraky, asi bude pršet. Čekám již asi dvě hodiny, nikde ani živáčka. Jen káně a pochop poletují nad loukou a na chvíli usedají na nejvyšší větev jediného keře uprostřed louky, odkud ve vysoké trávě trpělivě vyhlížejí svou potenciální kořist – buď hraboše, nebo v lepším případě vypaseného hryzce.
Jsem tak zaujatý jejich klouzavým letem a planými útoky, že si málem nevšímám laně vytahující z houštiny přede mnou. Hlavu má vysoko zdviženou a okusuje listy na olších. Pomalu vychází do louky a stále se ohlíží. Po chvíli zjišťuji důvod jejího obezřetného chování. Do louky za ní vyběhne kolouch, obchází ji ze všech stran a snaží se přisát k některému struku. Moc se mu to nedaří, neboť laň vždy v tom nejnevhodnějším okamžiku popojde směrem ke mně. Již jsou ode mne vzdáleni asi 20 metrů, když laň najednou začíná pozorně zkoumat místo, kde jsem zamaskován. Pohybuje hlavou tu doleva, tu doprava a její zrak prověřuje podezřelý objekt. Kolouch se kolem laně skotačivě motá, podchází ji a vzápětí se zase vrací. Laň mě dlouhou chvíli pozoruje, ale když nezjistí nic podezřelého, pokračuje v pastvě a velkým obloukem se zvolna vrací do houštiny.
Na krajinu se pomalu snáší soumrak a já se bohatší o další setkání se zvěří a s pořízenými snímky z přírody vracím k autu ...
Foto autor