Potravní strategie šumavského jelena
Ve Světě myslivosti č. 3, 4, 5/2008 byly publikovány články o „prostorovém“ chování šumavské jelení zvěře (seriál Šumavský jelen z ptačí perspektivy I.–III., autor P. Šustr). V Národním parku Šumava probíhá v návaznosti na zmíněný projekt telemetrického sledování také studie zaměřená na potravní ekologii jelení zvěře. Podrobná znalost její potravy v průběhu roku a údaje o kvalitě potravy společně s výsledky telemetrického sledování nám pomohou celkově pochopit chování jelení zvěře v tomto prostředí i význam zvěře pro přirozenou obnovu lesa.
MIKROSKOPICKÁ ANALÝZA TRUSU
Ke stanovení složení potravy jelení zvěře na Šumavě jsme zvolili metodu mikroskopické analýzy trusu. Tato metoda se často využívá ke zjišťování složení potravy spárkaté zvěře v různých typech prostředí. Pod mikroskopem se v trusu identifikují zbytky rostlinných pletiv a pomocí objemových procent se následně nejen kvalitativně, ale zejména kvantitativně vyhodnocuje složení potravy.
Metoda není úplně přesná, protože jednotlivé potravní složky jsou rozdílně stravitelné. Tuto nevýhodu ovšem zcela převáží možnost získat velké množství vzorků z různých míst zkoumané oblasti v průběhu celého roku, tj. nezávisle na lovecké sezóně, jak je tomu např. u analýzy obsahu bachorů.
MONITOROVACÍ PLOCHY PRO ODBĚR TRUSU
Odběr jeleního trusu probíhal v dvouměsíčních intervalech od října 2006 do února 2008, přičemž byl sbírán maximálně dva až tři týdny starý trus, aby potrava odpovídala příslušnému období. Vzorky trusu byly sbírány v různých částech NP, a to nejen na české, ale také na bavorské straně Šumavy za vydatné pomoci tamních kolegů (M. Heurich a kol.). Pro odběry bylo vybráno devět ploch (obr. 1). Tyto plochy zachycují různé typy prostředí, které můžeme na Šumavě najít, a také umožňují nasbírat dostatečné množství trusu v průběhu celého roku s ohledem na migraci části jelení populace mezi letními a zimními stávaništi.
V hřebenové (příhraniční) oblasti leží dvě lokality: Blatný vrch (obnovující se les po větrné a kůrovcové kalamitě) a Medvědí hora (rozvolněný smrkový les okrajově zasažen kůrovcem), kde se zvěř zdržuje jen ve vegetačním období. Ve středních polohách Šumavy byly vybrány další dvě lokality rozkládající se v blízkosti přezimovacích obůrek: kaňon Křemelné a enkláva Stodůlky. Tam se zvěř vyskytuje celoročně. Kvůli sezónní migraci zvěře byly mezi odběrové lokality začleněny dvě plochy v nižších částech Šumavy vně území NP: Radkov a Pekelské údolí, kde byl trus sbírán pouze v zimním období. V dubnu 2007 byly přidány tři plochy na německé straně v NP Bavorský les: Schachtenau (obnovující se smíšený les po kůrovcové kalamitě), Hochberg a o něco níže položený Zwieslerwaldhaus (obě lokality představují smíšený les s bohatě rozvinutým keřovým patrem tvořeným zejména náletem buku, smrku a jedle). V zimním období byl jednorázově odebrán trus také v přezimovacích obůrkách Beranky (otevřená obůrka – oplocení bylo narušeno stromy vyvrácenými působením orkánu Kyrill) a Čtyřka (uzavřená obůrka). Cílem bylo zjistit, zda existuje rozdíl v zastoupení přirozených potravních zdrojů a přikrmování mezi těmito obůrkami.
PRŮMĚRNÉ ZASTOUPENÍ HLAVNÍCH POTRAVNÍCH SLOŽEK
Dosud jsme analyzovali celkem 227 vzorků trusu jelena lesního (207 vzorků bylo nasbíráno na monitorovacích plochách, 20 vzorků pochází z obůrek). Identifikované potravní složky byly zařazeny do devíti hlavních potravních kategorií: trávy, listnaté dřeviny, jehličnaté dřeviny, borůvka (Vaccinium myrtillus), Rubus spp. (maliník /Rubus idaeus/ a ostružiník /Rubus fruticosus/), ostatní dvouděložné rostliny, plody, kapradí a neidentifikovatelné fragmenty (graf 1). Průměrné zastoupení hlavních potravních složek v potravě jelena na Šumavě odpovídalo strategii potravního oportunisty se sklonem ke spásání – v potravě dominovaly trávy (33 %). Druhou nejvíce zastoupenou složkou byly listnaté dřeviny (18 %). Přibližně ve stejném množství byly konzumovány dvouděložné rostliny (11 %), Rubus spp. (9 %), jehličnaté dřeviny (13 %) a kapradí (7 %). Borůvka tvořila jen necelých 5 % objemu přijaté potravy – podobně jako tomu je v jiných horských oblastech ČR (Beskydy, Jeseníky). Na podzim se zvýšil podíl plodů (v období září–říjen až o 16 %), které ovšem v průměru tvořily jen 2 % celkového objemu konzumované potravy. V zimním období byly v některých vzorcích ve větším množství zastoupeny také mechorosty (až kolem 10 %, graf 3), v ročním průměru však představovaly jen 1 % objemu přijaté potravy.
ROZDÍLY MEZI LOKALITAMI A ROČNÍMI OBDOBÍMI
Mezi lokalitami odběru i jednotlivými obdobími jsme zjistili značné rozdíly ve využívání jednotlivých potravních zdrojů (graf 1 a 2).
Na lokalitách ležících ve vrcholových partiích Šumavy (Blatný vrch, Medvědí hora, v grafu 1 označené jako horní lokality) dominují v letním a podzimním období trávy (80 % objemu potravy). Začátkem léta (květen–červen) představuje velmi významnou potravní složku kapradí (55 %). Zajímavostí je podíl borůvky v jelením trusu na lokalitě Medvědí hora v období červenec–srpen (23 %), což vysoce převyšuje její průměrné zastoupení v potravě. Dvouděložné rostliny tvoří mnohem menší podíl přijaté potravy, než je tomu na níže položených lokalitách. Zvěř se v těchto plochách zdržuje jen v průběhu vegetačního období, kdy není okus dřevin nijak významný.
Na níže položených lokalitách (v grafu 1 rozdělené na střední /kaňon Křemelné, Stodůlky/ a dolní /Radkov, Pekelské údolí/) tvoří trávy v porovnání s lokalitami ve vyšších polohách menší podíl v přijaté potravě. Zatímco od ledna do května jsou na těchto lokalitách v potravě významně zastoupeny jehličnaté a listnaté dřeviny, v létě a na podzim jsou to zejména různé dvouděložné rostliny, maliník a ostružiník, příp. různé plody a kapradí.
Charakter potravy jelení zvěře na bavorské straně se více blíží charakteru potravy na níže položených českých lokalitách, ale má svá specifika. Byl zaznamenán vyšší podíl kapradí a nižší podíl trav v potravě v porovnání se vzorky z níže položených českých lokalit. Na jaře byl ve vzorcích trusu z lokality Hochberg zjištěn vůbec nejvyšší obsah listnatých dřevin v porovnání s ostatními sledovanými lokalitami (72 %) a tento vysoký obsah se udržel i v následujícím období (50 %). V zimním období tvoří vysoký podíl okus jehličnatých dřevin (až 50 %). Významné zastoupení dřevin v potravě vcelku odpovídá jejich zastoupení v potravní nabídce.
BOROVÁ KŮRA – VÝZNAMNÝ DOPLNĚK JELENÍ POTRAVY
Po orkánu Kyrill (únor 2007) bylo zajímavé sledovat, jak jelení zvěř využívá kůru z popadaných borovic. Zejména v kaňonu řeky Křemelné byla kůra většiny borových kmenů téměř zcela oloupána, a to i v místech jejich značné tloušťky (ne však na bázi kmene, kde je již značně zdřevnatělá, obr. 2). Zbytky borové kůry byly nalezeny přibližně v polovině odebraných vzorků trusu, a to na lokalitách Stodůlky a Křemelná (obr. 3a, b). V průměru byla zastoupena 4 %, maximálně tvořila až 10 % objemu přijaté potravy. V potravě jelenů se vyskytovala až do června.
Jelen lesní i jiné druhy jelenovitých (např. sika) s oblibou loupají kůru mladých borovic (Brdy, Manětínsko), ale nepohrdnou ani kůrou starých jedinců, pokud k ní mají přístup. Podobné potravní chování je známé i u losa v Pobaltí. Díky identifikaci kůry v analyzovaných vzorcích jeleního trusu jsme mohli potvrdit význam této potravy pro jelení zvěř. Přestože populační hustota jelení zvěře na Šumavě není nikterak vysoká (přibližně 1,5 ks/km2), v důsledku sezónní migrace dochází během zimy ke značné koncentraci zvěře na některých místech. Lokalitou, kde se zvěř koncentruje, je mimo jiné zmíněné údolí řeky Křemelné. Důkazem velké hustoty zvěře na této lokalitě je značný vliv zvěře na růst keřového patra (obr. 4). Vysokou atraktivitu borové kůry mohla způsobit omezená potravní nabídka na této lokalitě v důsledku značné lokální hustoty zvěře. Protože zima byla mírná, sněhová pokrývka se udržela jen krátce a nepůsobila jako limitující faktor. Zajímavé je, že např. na lokalitě Radkov byly vyvrácené borovice téměř netknuté, přestože vliv zvěře na keřové patro je i tam poměrně značný a zvěř se v této lokalitě běžně zdržuje v průběhu celé zimy.
SLOŽENÍ POTRAVY V PŘEZIMOVACÍCH OBŮRKÁCH
V přezimovacích obůrkách je zvěř v zimním období přikrmována zejména objemným krmivem (seno), v menším množství jí jsou předkládána také jadrná krmiva (zejména oves, v němž je podíl plev a zrn přibližně 4:1) a dužnatá krmiva (řepa, mrkev). Analýzou vzorků trusu nasbíraných v přezimovacích obůrkách jsme zjistili podstatný rozdíl ve složení potravy zvěře z uzavřené obůrky a zvěře z obůrky otevřené, odkud zvěř mohla odejít za potravou mimo oplocené území (graf 3). Přestože v obou obůrkách i na blízkých lokalitách Stodůlky a Křemelná v daném období (únor 2008) dominovaly trávy (v průměru 40 %), v uzavřené obůrce Čtyřka tvořilo významný podíl přijaté potravy obilí (30 %), zejména obilné plevy. Objem plev ve vzorcích kolísal od 8 do 60 %, objem zrn od 1 do 12 %. V otevřené obůrce Beranky byl podíl obilných plev i zrn mnohem nižší (jen 12 %), přičemž v potravě byly zastoupeny stejné potravní složky jako na lokalitách z volnosti, tj. borůvka a okus jehličnatých i listnatých dřevin. Objem obilných zrn tvořil přibližně 1 % přijaté potravy, podíl obilných plev kolísal od 0 do 30 %. Je pravda, že v uzavřené obůrce byl podíl okusu minimální, ale otázkou zůstává, zda je pro zvěř zde zjištěné složení potravy v daném období optimální. Je nutné podotknout, že odběr probíhal v únoru 2008, kdy na lokalitách neležela sněhová pokrývka.
VLIV JELENÍ ZVĚŘE NA PŘIROZENOU OBNOVU LESA
Dosud získaná data potvrzují značný vliv jelení zvěře na keřové patro. Vysoký obsah jehličí v potravě (období únor–březen 2007, v průměru až 40 %) svědčí o tom, že v některých oblastech je listnatých dřevin v přirozené křovinné etáži nedostatek a pokud na takových lokalitách dochází ke koncentraci zvěře, může být její vliv na keřové patro značný (např. údolí Křemelné). Na některých lokalitách jsou naopak listnaté dřeviny v potravní nabídce bohatě zastoupeny, a proto tam není patrný vliv zvěře na přirozenou obnovu lesa (např. lokality Hochberg a Stodůlky). Podstatným zjištěním je fakt, že na výše položených lokalitách, kde má přirozená obnova lesa velký význam, prozatím listnaté dřeviny nepatří k významným potravním zdrojům. Zvěř je tam závislá zejména na travinách, maliníku, ostružiníku a kapradí.
Složení potravy jelena lesního na Šumavě přibližně odpovídá potravní specializaci druhu, ale ve značné míře se odvíjí od charakteru konkrétní lokality (potravní nabídky) i sledovaného období. Závěrem je nutné zdůraznit, že data o potravě jelena v zimním období jsou založena na odběrech v průběhu zim 2006/2007 a 2007/2008, které byly z hlediska délky trvání sněhové pokrývky a její výšky podprůměrné. Otázkou zůstává, jak by vypadalo složení potravy zvěře v průběhu „průměrně sněhové“ zimy a zda by se již tak vysoký podíl jehličnatých dřevin v potravě ještě zvýšil.
Autorky1 pracují v Ústavu biologie obratlovců AV ČR, v. v. i., Brno, autor2 na Správě NP a CHKO Šumava.