Poškození smrku veverkou

Od počátku letošního roku byla Lesní ochranná služba opakovaně dotazována na příčinu poškození smrku projevující se „opadem“ koncových (loňských) výhonů, přičemž poškození je popisováno jako velmi nápadné, kdy pod postiženými stromy (solitérami i jedinci v zápoji) často leží velké množství napadaných větviček.

Původcem popisovaného poškození je veverka obecná (Sciurus vulgaris), která odkusuje výhony za účelem konzumace na nich přítomných pupenů, především pak květních. Ke vzniku poškození dochází hlavně v druhé polovině zimy, zejména v obdobích relativně tuhých a dlouhých zim (což je i případ zimy 2005/2006). Tehdy veverky citelně trpí nedostatkem potravy a poškození se může objevovat ve zvýšeném rozsahu. Důležitou roli sehrává navíc i případná nízká nabídka šišek. Vzhledem ke skutečnosti, že veverky se dobře přizpůsobily životu v intravilánech měst a obcí, můžeme se s tímto poškozením setkat nejenom v lesích, ale i v parcích a zahradách. Nejnápadnější je pak za situace, kdy odkusované výhony padají na sněhovou pokrývku. Kromě výhonů může veverka poškozovat i kůru smrků v horních partiích korun, a to vykusováním plošek nepravidelného tvaru (toto poškození je však mnohem vzácnější).

Odkusování větviček veverkami bylo lesníkům známo od nepaměti a s jeho popisem se setkáváme již v nejstarších publikacích o ochraně lesa. Opadané větvičky mají dokonce svůj vlastní termín, nazývají se „odprysky“. To, že v současnosti došlo k určitému pozapomenutí této skutečnosti, nepochybně souvisí především s tím, že tento roztomilý hlodavec je dnes ve volné krajině mnohem vzácnější. U veverek adaptovaných k životu v prostředí velkých měst lze předpokládat, že v souvislosti s přikrmováním a celkově méně drsným prostředím intravilánů nemají takovou potřebu doplňovat si potravu tímto způsobem.

Veverka bývala v minulosti relativně hojným zástupcem lesních hlodavců, ještě na počátku 20. století se každoročně na našem území lovilo 50 až 100 tisíc jedinců (zejména pro kvalitní kožky). V posledním období však došlo v celém regionu střední Evropy k výraznému poklesu početních stavů, který není doposud uspokojivě objasněn. Vzhledem k nízké a navíc kolísavé početnosti tak u veverky rozhodně není možno hovořit o její významnější „škodlivosti“. Dle platné legislativy (vyhlášky 395/1992 Sb., jíž se provádí zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů) je považována za chráněný druh, byť je zařazena v nejnižší kategorii 3 (druh ohrožený). Na tuto skutečnost reaguje i myslivecká legislativa a veverka již v současnosti není podle zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti (resp. prováděcí vyhlášky č. 245/2002 Sb.) považována za lovnou zvěř. Pokud tedy lokálně vznikne významnější poškození (na solitérních jedincích může např. utrpět jejich vzhled), je nutné jej tolerovat. Ostatně samotná existence poškozených stromů není v žádném případě ohrožena.

Závěrem je možno vyslovit přání (v kontextu obsahu článku poněkud paradoxní), abychom se s výše popsanými stopami po přítomnosti „opičky“ našich lesů setkávali v budoucnosti častěji, neboť to bude znamenat, že k ubývání početnosti tohoto druhu již nedochází.

 

J. Liška, P. Kapitola

Foto: archiv útvaru ochrany lesa

(J. Liška, P. Kapitola) a M. Anděra.