Hospodářská úprava lesa a zjišťování hnilob
Hniloby působené různými typy a druhy dřevokazných hub jsou vážným, někdy až limitním faktorem lesní a následně i dřevařské výroby s významným dopadem na její efektivnost.
Hniloby jsou v podstatě skrytými vadami dřeva, které poškozují zejména nejcennější bazální části kmenů lesních dřevin a mají klíčový význam pro sortimentaci a následné zpeněžení dřeva. Mimo tyto přímé škody vzniklé znehodnocením dřevní hmoty mají hniloby za následek i řadu dalších nepřímých škod, například snížení stability lesních porostů, defoliaci, nižší odolnost vůči gradacím hmyzích škůdců atd., tedy zhoršování celkového zdravotního stavu lesa. Škody houbami mohou nastávat od nejmladších věkových stádií.
Z ekosystémového hlediska jsou dřevokazné houby pro lesní hospodářství důležitým činitelem např. pro čištění kmenů stromů (mimo jiné i tím bývají vysvětlovány problémy s čištěním kmenů některých exotů, které u nás nemají odpovídající dřevokazné houby), rozkladu dřevní hmoty (zejména pařezů), rozpadu přirozených lesních ekosystémů a jejich obnovy. V našich podmínkách se tato „obnova na trouchnivém dřevě“ týká především rašelinišť a horských lokalit.
Zdroje informací o hnilobách v minulosti
Pro hospodaření v lese je vhodné mít informace o výši a rozsahu škod působených hnilobami. Z hlediska vlastníka jde o informace krátkodobějšího charakteru v předstihu před obnovou s výhledem na poslední výchovné zásahy, výběr těžební technologie a sortimentaci. Určitým vodítkem je podíl hnilob ve hmotě pocházející z výchovných zásahů, či empirické zkušenosti z obdobných porostů v dané lokalitě. Pochopitelně nejpřesnější údaje o podílu a rozsahu hnilob by byly z manipulačních skladů, dřevozpracujících kombinátů, z výstupů z harvestorů apod.
Lesní hospodářské plány
O podílu hnilob mohou vlastníka nepřímo informovat i údaje LHP (např. poškození zvěří, těžbou a přibližováním, vrškové zlomy a v některých případech i defoliace). V době, kdy Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) prováděl taxaci - obnovu lesních hospodářských plánů, se šetřily výše uvedené údaje podle rozhodnutí Základního protokolu obnovy LHP. Mimo tyto výše uvedené údaje se dle základního rozhodnutí na některých LHC šetřily i hniloby přímo okulárním odhadem podle deformací kmene, případně podle dalších znaků. Tato šetření nebyla příliš přesná - omezovala se na deformity kmene a poškození zvěří a těžbou. Vazba na přírodní podmínky je pouze přes lesní typ (LT) převažující v porostní skupině.
Z hlediska dlouhodobější koncepce ochrany lesa a hospodářské úpravy lesa je nutné mít informace o hnilobách i v ekosystémovém pojetí – tj. o podílu hnilob a jejich druhu ve vazbě na stanoviště (SLT), příměs dalších dřevin, mikroklima atd. Také je často důležitější znalost druhu patogenu, než rozsah a stadium hniloby na řezné ploše. Klasickým příkladem je václavka (Armillaria sensu lato) versus kořenovník (Heterobasidion annosus) – zatímco kmen s dutinou po václavce lze poměrně snadno vyzdravit a získáme tím použitelný sortiment, kořenovník (třeba jen ve druhém stadiu hniloby) můžeme vyzdravovat tak dlouho, až zbude jen palivo.
Speciální šetření u ÚHÚL
Proto v minulosti prováděl ÚHÚL ve spolupráci s provozem některých tehdejších lesních závodů v rámci přípravných prací obnov LHP speciální šetření poškození hnilobami ve vztahu k věkovému stupni a porostnímu typu. Na středním kmeni dané dřeviny se rozsah poškození zjišťoval kubírováním po metrových sekcích s rozlišením na poškození primárními a sekundárními hnilobami. Tento způsob již zohledňoval ekosystémové pojetí. Výsledky byly prezentovány v některých všeobecných částech LHP. Např. podíl znehodnocené hmoty na LHC v zájmové oblasti olomoucké pobočky ÚHÚL dosahoval 2–15 % zásoby. Kořenovník byl vykazován v trofické řadě oglejené (O), pseudoglejové (P), případně na dalších vodou ovlivněných typech.
Přestože zjišťování poškození hnilobou bylo tímto způsobem vyhovující, v současné době není použitelné z organizačních důvodů. Také zjišťování podílu hnilob u dřevozpracujících a podobných organizací naráží na citlivost těchto údajů. Organizační změny v LH vyvolávají požadavky na globálnější údaje s přesnějším předpokladem zisku, než pouze výhledů odvozených dle přírůstů či výsledků předešlého hospodaření, a to i za účelem trvalejší koncepce hospodaření v lesích. Určité riziko a nejistota panuje i u v současném zalesňovaní zemědělských půd.
Nejen v ÚHÚL však již nejsou dostupné údaje o podílu hnilob v lesních porostech. To vede ke dvěma extrémům.
Prvním je bagatelizace problémů kolem hnilob, což je ze strany provozu dáno jak „optickým vyzdravěním“ porostů díky pěstebním zásahům a schopností zarůstání ran, tak současnými možnostmi komplexního zpracování dřevní hmoty. Ze strany přírodovědo-ekologické je to bagatelizace stran působení dřevokazných hub v přirozených lesích (či lesích s přirozenou dřevinnou skladbou).
Druhým extrémem je exaktně nepodložené přehánění škod hnilobami - ať již ze strany dřevozpracujícího průmyslu za účelem dosažení výhodnějších cen nebo opět přírodovědo-ekologického směru, kdy je na příkladu hnilob na smrku dokladována nevhodnost stávajícího lesnického hospodaření. Např. se uvádí, že více jak 30 % porostů v ČR je napadeno václavkou. To sice může být pravda, není však řečeno jakou mírou.
Hniloby ve změněných klimaticko-ekologických podmínkách
V současnosti je problematika hnilob (zejména primárních) konfrontována se změněnými klimaticko-ekologickými podmínkami. Týká se to například působení václavek. Václavky jsou rozšířeny prakticky ve všech LVS a to i v 7. a 8. LVS. Výskyt václavek ve vyšších polohách
(i v původních horských lesích) poněkud nabourává zjednodušující představu o václavce pouze jako o ekologickém problému nepůvodních smrčin v nižších polohách. Za těžiště nejškodlivějšího působení václavek je považována živná řada 3.–4. LVS, zvláště pak SLT 3B, 3H a 3S. Významné škody hnilobami od václavek se vyskytují i v 5. a 6. LVS .
Problematika václavky je významným problémem zejména smrkových porostů na východní a střední Moravě, významné je však působení václavky i na chudých písčitých půdách(Štěnička, Nárovec 1997) na SLT 2–3 K (kyselá), M (chudá - myrtilus), I (ilimerizovaná).
To, že se václavka dokáže chovat jako saprofyt, primární parazit a dokonce v některých případech i jako mykorrhizní houba, podtrhuje její nebezpečí ve změněných ekologických podmínkách (vyšší frekvence přísušků, urychlená mineralizace opadu a poškození půd změnou chemizmu po imisních spadech), které způsobují ústup mykorrhizních hub.
Určité odchylky u václavky a nebo u kořenovníku vrstevnatého lze vidět i v jiných státech, například václavka na výsadbách modřínu a douglasky ve Velké Británii (Jankovský, MZLU Brno, osobní sdělení).
Odchylky lze vidět i u dalších dřevokazných hub: šíření bělochorošů či společné napadání stromů václavkou a pevníkem nebo václavkou a kořenovníkem, parazitizmus troudnatce pásovaného, působení hnědáka Schweinitzova na smrku, průkaznost parazitického působení ohňovce smrkového atd.
Problematika šíření či zvýšení agresivity dřevokazných hub může být zkreslena paradoxně i vyšší odbornou úrovní lesníků, kteří si této problematiky více všímají a nyní do jisté míry i více všímat musí, a technologickými změnami lesní a dřevařské výroby dané nízkým zájmem o jehličnatý sortiment palivového dříví. Existují však i objektivní důvody provozního charakteru pro očekávání zvýšeného podílu zejména sekundárních hnilob v důsledku škod zvěří ohryzem a loupáním a použitím technologie surových kmenů v probírkách a předmýtních těžbách (či jiných technologií působících vysoké poškození porostů při přibližování).
Národní inventarizace lesů
V NIL se zjišťuje poškození kmenů hnilobou a výskyt dutin u stromů s výčetní tloušťkou 12 cm a více. Stromů s touto výčetní tloušťkou bylo při NIL zaznamenáno cca 370 000.
Podle vnějších znaků se usuzuje na přítomnost hniloby kmene stromu. U smrku může být znakem hniloby např. ztloustnutí kmene a výrony pryskyřice. U dalších dřevin to může být zejména přítomnost plodnic dřevokazných hub na kmeni stromu nebo na kořenech. Ve zvláštní kategorii se zaznamenává, zda se v kmeni vyskytla dutina. Při pochybnostech bylo pro ověření možno využít vývrtu přírůstovým nebozezem. Tento způsob se však příliš neosvědčil.
Z dosavadních výsledků NIL vyplývá, že 14,9 % stromů vykazuje poškození vnitřní hnilobou, u 6,9 % hniloba vystupuje až na povrch kmene. Téměř 78 % jedinců bylo klasifikováno bez poškození. Indikovanou vyhnilou dutinu ve kmeni má 0,3 % stromů. Vzhledem k tomu, že hniloby působí zejména ve starších porostech (tedy hmotnatosti vyšší než průměrné) dosahuje podíl zásoby stromů napadených hnilobou cca 25 %. Skutečný podíl hnilob na znehodnocené hmotě těchto stromů bude podstatně nižší – vzhledem k tomu, že málokdy bývá totálně znehodnocena hmota celého kmene. Z hlediska poškození jednotlivých dřevin je nejvíce poškozenou dřevinou SM. Přibližně 20 % průměrné hektarové zásoby všech dřevin tvoří smrk vykazující znaky hniloby. Další dřeviny vykazují podstatně nižší podíl hnilob – v sestupném pořadí: BK, ostatní listnáče, BO, ostatní jehličnany a duby vykazující pouze 0,5 %.
Nejvyšší podíl hnilob na zásobě je v řadě rašelinné a podmáčené. Další je překvapivě kyselá, která má i absolutně nejvíce vnitřní hniloby. Až po ní následuje oglejená, u které by se dal předpokládat velmi vysoký výskyt hnilob, podobně jako u živné, která po ní následuje. Nejméně hnilob vykazuje řada obohacená (jak vodou, tak humusem) – luhy a javořiny. Vysvětlení lze spatřovat v dřevinné skladbě v jednotlivých ekologických řadách a v metodě použité při inventarizaci.
Šetření hnilob na pasekách
Vzhledem k této situaci, kdy je jen málo dostupných údajů o rozsahu hnilob a potenciálu napadení, připravil ÚHÚL dlouhodobý projekt doplňkového šetření hnilob na pasekách, jehož výsledkem by byla kvantifikace potenciálního ohrožení lesních porostů hnilobami ve vztahu k dřevině a lesnímu typu. Tento projekt se v minulém roce rozběhl jako pilotní a v současné době se pracuje na databázovém zpracování a vyhodnocení prvních výsledků.
Jeho cílem je zjištění procenta napadení oddenkových částí mýcených porostů (ze soustředěných těžeb úmyslných – mýtních i nahodilých) v ekosystémovém pojetí. Jde zejména o vztah k dřevině, věku, lesnímu typu, expozici, nadmořské výšce a dalším parametrům. Tím, že je šetření vztaženo na lesní typ (podle platné typologické mapy), může na rozsáhlejší pasece nacházejících se na dvou lesních typech dojít ke dvěma hodnocením – pro každý LT zvlášť.
Napadení se hodnotí na čerstvých pařezech (tj. do jednoho roku od smýcení) pouze na řezné ploše pařezu. Hodnocena je hniloba měkká (včetně dutiny) a hniloba tvrdá. Za hnilobu není považováno zbarvení dřeva, například známé modrání borovice. Je však zjišťováno nepravé jádro buku. Hodnocena je vždy pouze „nejhorší“ hniloba, tzn. že v případě napadení primární i sekundární hnilobou, se hodnotí jen poškození primární hnilobou (většinou hniloba jádra - zjednodušeně „středové hniloby“), pokud se na pařezu nachází hniloba měkká i tvrdá, hodnotí se jen hniloba měkká atd. Rozsah napadení je odhadován jako poměr průměru hniloby (včetně dutiny) k průměru celého pařezu (středové hniloby do 1/3 a nad 1/3, okrajové do a nad 1/10 průměru pařezu). Dále je snaha zaznamenat i (převažující) druh patogena s procentem výskytu.
Takto pojatý způsob zjišťování hnilob by měl doplnit běžně prováděná hodnocení okulárním odhadem, zpřesnit údaje a do jisté míry i získat vhodné podklady pro sortimentaci porostů na stojato. Jeho výhodou je, že šetření (pokud rezignujeme na zjišťování patogena, které je jen na základě okulárního posouzení hniloby na pařezu velmi obtížné i pro zkušeného fytopatologa/mykologa) jsou schopni provádět i méně zkušení pracovníci. Z principu u této metody dochází k určitému zkreslení výsledků, a to v případě, že kořenové hniloby nedosahují po řeznou plochu pařezu (zejména u václavky). Tato metoda také zachycuje hniloby vzniklé po loupání vysokou zvěří jen v případě, že se hniloba rozšířila kmenem směrem dolů, až na řeznou plochu pařezu. Evidujeme však napadení, které se neprojevilo na řezu a také současné napadení jak primárními tak sekundárními hnilobami.
Po vyhodnocení by výsledky výše uvedených šetření měly sloužit jako podklad hospodářské úpravy lesů – z hlediska bezpečnosti produkce - pro rámcové směrnice hospodaření, oblastní typologické elaboráty a další.
Nelze vyloučit, u v současnosti prováděných šetření ústavu, využití i u široké lesnické veřejnosti a vlastníků lesa, pro alespoň orientační představu o ohrožení hnilobami dle jednotlivých edafických kategoriích, daných porostních typů apod.
Adresa autora:
Ing. Vincenc Zlatník
ÚHÚL Brandýs n. Labem, sekce ochrany lesů
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Použitá literatura je k dispozici u autora.