Retenční schopnost lesních ekosystémů
Vilém Podrázský, Jiří Remeš
V tisku se objevuje řada tvrzení, týkajících se vlivu změny struktury lesů na krajinotvorné funkce lesních ekosystémů. Řada z nich je tendenčně zabarvená a vzdálena realitě – jsou účelově upravována z nejrůznějších důvodů. Přitom právě v této oblasti má lesnický, hydrologický a obecně ekologický výzkum řadu výsledků, které však bohužel jen zřídka využívá v racionální argumentaci.
Lesy – výrazné politikum
V posledním období se kolem lesního hospodářství rozpoutala diskuze vedená na odborné, politické i aktivistické úrovni. Objevila se řada článků o stavu lesů, který byl hodnocen vesměs negativně, lesní ekosystémy jsou líčeny jako téměř na pokraji zhroucení a za viníka bylo shledáno ve většině případů vlastní lesní hospodářství. To má údajně ignorovat poznatky progresivních vědců a odborníků a věnovat se svému hlavnímu zájmu – produkci smrkové kulatiny a popřípadě ještě mysliveckých trofejí.
Rozhodně ne všichni majitelé a správci lesa hospodaří na svých majetcích na maximální úrovni, současné politické zásahy, takřka výhradně vedené z oblasti mimo lesnictví, koncepční práci také zrovna nepřejí. Rovněž ve státní správě nejsou v řadě případů lidé s odpovídajícím vzděláním a přípravou.
Lesy a lesní hospodářství dále určitě potřebují podpořit a zafinancovat některé aktivity, zrovna třeba zvýšené zastoupení listnáčů. Zatím však jsou majitelé odkázáni jen a pouze na výsledky svého hospodaření. Na rozdíl od zemědělství je podpora mimoprodukčních funkcí minimální a politici spolu s hospodářskými uskupeními hledají v lesích zdroje, nikoli oblast alokace subvencí. Rovněž současný systém hospodaření LČR, nastoupený transformací, nepřispívá k realizaci celospolečensky optimálního hospodaření s maximálním efektem pro vlastníka lesů a tedy pro vlastní lesní majetek.
Na druhé straně jsou v rámci útoků na lesní hospodářství zcela opomíjeny jiné trendy: za posledních několik desetiletí se podíl listnáčů v českých lesích zdvojnásobil z 12,5 % v r. 1950 na 23,2 % v r. 2003. Jen zastoupení buku rostlo o 0,1 % celkové lesní plochy ročně. Podíl přirozené obnovy vzrostl z úrovně několika málo procent na zhruba jednu čtvrtinu v současné době. Roste plocha lesů, zásoby v nich, přírůst se nedotěžuje a lesy v českých zemích stárnou. Řada témat vyžadovaných i zmíněnými vědci, odborníky a aktivisty se stala součástí Národního lesnického programu. Lesní hospodaření je pak pod silnou společenskou a administrativně-správní kontrolou, v evropských podmínkách jsou naše poměry asi nejrestriktivnější.
Příčiny tohoto zájmu o lesy je velice těžké hledat, stejně jako stanovit jejich význam. Je mezi nimi určitě i připravovaný lesní zákon a snahy vyřadit české lesní hospodářství jako významné odvětví hospodařící s obnovitelnými zdroji ve prospěch zdrojů neobnovitelných. Nelze vyloučit hospodářské zájmy, kompetiční spory ve vědecké komunitě, ale ani upřímnou snahu pomoci lesům, ovšem s menší znalostí problematiky lesnictví, lesního hospodářství i ekologie lesa.
Základem jsou exaktní výsledky výzkumu
Uveřejňovaná tvrzení a příspěvky kolísají mezi obecnými pravdami (např. lesy mají pronikavě změněnou druhovou skladbu), až zjevným klamem. Mezi takovými představami je pak i časté zdůraznění toho, že náhrada listnáčů jehličnany vede k dramatickému snížení schopnosti lesních ekosystémů poutat vodu a znamená přímo provokování záplav. Od ekologických aktivistů, „ekologů“ různé provenience až po ministerskou úroveň (MŽP) zazněly po každých povodních názory, že listnaté porosty s původním druhovým složením by zabránily vzniku takových katastrofálních povodňových stavů, jakých jsme od r. 1997 bohužel takřka každoročně svědky. Některé zmínky jsou při současných znalostech až nesmyslné. Výsledky lesnického (resp. ekologického) výzkumu však dokládají podstatně realističtější obraz. Všechny lesní ekosystémy mají určitý limit pro plnění svých ekologických i environmentálních funkcí a při překročení těchto limitů již prostě jejich funkční potenciál nestačí. Výsledky výzkumu jsou v těchto oblastech značně obsáhlé a více je respektovat by slušelo jak státní správě, tak i odborníkům jiného zaměření, o ekologických aktivistech ani nemluvě. Je však pravdou, že nejen lesníci a „lesničtí vědci“, ale i další odvětví dosti opomíjejí představit svoji práci veřejnosti, která je pak poměrně snadno manipulována. I státní správa má problémy akceptovat řadu poznatků výzkumu – stále se objevují případy odmítání nežádoucích výsledků.
Přitom se zdá, že výsledky výzkumných prací jsou nezpochybnitelné a jednoznačné. Jako příklad je možno uvést retenční potenciál svrchní vrstvy půdy lesních porostů s různým druhovým složením v typické oblasti středních Čech. Právě zde byla většina lesů s původním složením (dub, habr) nahrazena jehličnatými monokulturami, z nichž značnou část zaujímají porosty smrku (SM), časté jsou i výsadby produkčně zajímavých exot (jedle obrovské či douglasky).
V tabulce 1 jsou uvedeny bližší charakteristiky námi studovaných porostů, ležících na stejném stanovišti v bezprostřední blízkosti, a to včetně čerstvé holiny. Holina pak představuje další „ekologickou katastrofu“ pro výše uvedené specialisty, včetně vodohospodářského hlediska.
Porosty se nacházejí na území Školního lesního podniku ČZU v Kostelci nad Černými lesy. Průměrná roční teplota dosahuje zhruba 7,5 oC, průměrné roční srážky činily v minulých desetiletích kolem 650 mm, v roce 2001 přes 850 mm a v r. 2002 přes 900 mm (meteorologická stanice provozovaná naším pracovištěm se nachází vzdušnou čarou několik set metrů od sledované lokality). Retenční potenciál byl stanovován pro nejsvrchnější vrstvu půd, tj. pro nadložní humus, jako rozdíl mezi aktuální a maximální nasyceností vodou a pro nejsvrchnější vrstvu minerální zeminy uložené hlouběji, a to pomocí Kopeckého válečků jako rozdíl aktuální vlhkosti a maximální vodní kapacity. Lze předpokládat, že v hlubších horizontech budou rozdíly ve vlastnostech půd mnohem menší, prakticky pod hranicí detekce.
Výsledky šetření
Tabulka 2 pak uvádí rozdíly v retenční schopnosti půd různých typů porostů. Hodnoty retenčního potenciálu se na rozdíl od obecného očekávání příliš výrazně nelišily. Nejnižší byly v jednom ze sledovaných porostů smrku a potom podle očekávání na holině. Nejnižší retenční potenciál holorganických vrstev listnatého porostu byl kompenzován nejvyššími hodnotami této veličiny v minerální zemině, to koresponduje s předpokládanou vyšší biologickou aktivitou těchto půd. Rozdíly však v daných stanovištních podmínkách a při nízkém věku porostů byly minimální.
Shrnutí výsledků
Výsledky sledování nedoložily výrazné změny v retenčním potenciálu humusových forem studovaných porostů za období 30–40 let. Smíšený porost s přirozeným druhovým složením se vyznačoval nejnižší retenční schopností holorganických a nejvyšším potenciálem minerálních horizontů. Rozdíly mezi jednotlivými porosty však byly minimální. Výraznější trend degradace lze předpokládat na holině, pokud by nedošlo k rychlému znovuzalesnění, což lze předpokládat spíše při ponechání ploch „spontánnímu vývoji, resp. sukcesi“.
Jako prevenci nežádoucích trendů lze jednoznačně doporučit pěstování porostů s vysokou produkční schopností na jedné straně, ale i s příměsí způsobující zlepšení pedofyzikálních vlastností hlubších horizontů na straně druhé. Zastoupení listnatých dřevin do výše neomezující výrazně produkci dominantní porostní části, zhruba do 30–40 % výčetní základny, by mělo značně přispět k zamezení degradace, eventuálně ke zlepšení půdních vlastností. Výrazný pak bude spíše rozdíl mezi lesními a nelesními ekosystémy a z toho vyplývající zásadní význam vhodné krajinné struktury i struktury lesních porostů, včetně vhodného typu hospodaření v lesích, omezujícího holoseče a výrazný negativní vliv mechanizace.
Z hlediska tvrzení uváděných v médiích je pak možno jednoznačně tvrdit, že:
- jehličnaté dřeviny nesnižují v době několika desetiletí retenční schopnosti lesních půd;
- vhledem k vyšší intercepci lze předpokládat spíše zmírňování povodňových stavů než jejich propagaci;
- vzhledem k pomalejšímu tání sněhu zpomalují jehličnaté dřeviny odtok a snižují možnost jarních záplav, na Vysočině byli vodohospodáři vděčni toto jaro za každý hektar smrku, zpomalující tání a snižující záplavy na jižní Moravě;
- ani introdukované dřeviny, ani holina nevykazovaly „katastrofické ovlivnění“ retenčních poměrů.
Uvedené výsledky představují jen jednu sondu, jakkoli reprezentativní pro rozsáhlé oblasti. Tvrzení o ekologických jevech a management krajiny by se však měly zakládat na podobných základech.
Poznámka: Příspěvek vznikl v rámci řešení výzkumného projektu NAZV 1G58031 Význam přírodě blízkých způsobů pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce.
Adresa autorů:
Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.
Ing. Jiří Remeš Ph.D.
FLE ČZU v Praze
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.