Úvodník 3/2005

 

{mosimage}

00UVOD

Úvodník

Ing. Václav Malík, Ph.D.

Vážení čtenáři,
škody působené spárkatou zvěří, jichž se týkají články v úvodu tohoto čísla našeho časopisu, byly, jsou a budou hlavním faktorem při střetu mezi vlastníkem honebních pozemků (resp. držitelem honitby) a uživatelem honitby. Vlastníka pozemku nezajímá, kolik zvěře, dobrých trofejí a loveckých zážitků získává uživatel v honitbě. Svoji pozornost bude stále více zaměřovat na výši nájemného a stav lesa. Nežijme v mylných představách, že pokud sami nebudeme hledat cestu ke konsensu, vše za nás vyřeší dobrý zákon a jeho prováděcí vyhlášky. Pomoc v paragrafech bychom měli hledat jen v krajním případě. Musíme se naučit žít v korektním vztahu vlastník pozemku (resp. držitel honitby) - uživatel honitby - zvěř (resp. druh zvěře) s ohledem na honitbu a její úživnost. Znám mnoho honiteb a jejich uživatelů, kde tento vztah funguje bez ohledu na to, jestli v nich myslivost vykonává profesionální myslivec. V souvislosti s nastolením tohoto korektního vztahu si také myslím, že často utíkáme od vlastních problémů, když se snažíme, aby je za nás řešil někdo jiný. Jako příklad mohu uvést vypouštění rysa k redukci spárkaté zvěře v kulturní krajině. Početní stavy srnčí zvěře v některých oblastech navazujících na velké komplexy lesa, kde mělo dojít ke snížení stavů spárkaté zvěře, rys natolik snížil, že myslivec nemá prostor k hospodaření. Výsledek? Nastalo to nejhorší - nelegální redukce rysa.

Ale zpět ke spárkaté zvěři. Nehodlám poučovat, jakým způsobem plánujeme její lov a z jakých podkladů musíme vycházet. Chci jen upozornit na skutečnost, že každoročně vykazujeme splnění plánu lovu a dodržujeme i zvýšené odstřely. Snad však jen proto, abychom neměli problémy s držitelem honitby (je to ošetřeno smlouvou), či se státní správou. A přesto se každoročně vše opakuje - sčítané stavy několikanásobně převyšují normované a znovu konstatujeme, že škody a stavy spárkaté zvěře narůstají. Již mnoho let musíme podle zákona stavět kontrolní oplocenky. V řadě z nich dnes máme nejen zajištěnou kulturu, ale i mlazinu, zatímco okolo je snad "otrávená" půda, na níž nic neroste ...

Chybí nám jasná pravidla kontroly vykazovaných dat - skutečných stavů zvěře a údajů o odstřelu. Nutno však přiznat, že nedodržujeme ani ta současná.

Jsem přesvědčen, že největší šanci, jak tento problém začít účinně řešit, mají správci velkých lesních majetků především ve vlastnictví státu - Lesy České republiky, s. p., a Vojenské lesy a statky ČR, s. p. V jejich vlastních honitbách (režijních i pronajatých) je však největší nesoulad mezi skutečnými stavy zvěře, normovanými stavy a vykazovaným odstřelem. Dokladem toho je i rozhovor s ředitelem krajského inspektorátu LČR v Teplicích ing. Janem Ferklem v tomto čísle Světa myslivosti a tabulka ,,Stavy jelení zvěře a její odstřel v honitbách na území LS Litvínov a Klášterec v letech 2001 - 2004", jež je součástí tohoto rozhovoru. Porovnáme-li, jaké procento populace jelení zvěře se dnes vyskytuje v honitbách velkých vlastníků jako stálá zvěř, dojdeme k závěru, že na ostatní honitby zbývá menší podíl, a tudíž i nižší šance ovlivnit současnou situaci. LČR se snažily svými vnitřními předpisy (zástřelné, sankce) v režijních, ale i v pronajatých honitbách přimět svůj personál, resp. nájemce k redukci nadpočetných stavů zvěře, aby se snížilo poškozování lesa. Výsledek byl však vždy podobný: jeden rok se vykazovaly nárůsty v odstřelu a v dalších letech sčítané stavy převyšovaly normované. Pouze v některých oblastech naší republiky s výskytem jelení zvěře se les přirozeně zmlazuje (přičemž zmlazení zdárně odrůstá) a jen málo porostů je poškozováno okusem, ohryzem a loupáním "v přijatelné míře". Nezbývá než konstatovat, že pokud budou lesy spravovat lidé jakkoliv závislí na myslivosti, a ne na stavu lesa a hospodářském výsledku, nemůže dojít ke zlepšení. Na papíře lze vykázat leccos, ale reálný stav lesa a počty spárkaté zvěře podle pohlaví a věkových tříd budou ve skutečnosti zcela jiné.

Jelení zvěř, o niž jde především, si v důsledku tlaku civilizace a intenzivního lovu (v určitém časovém období) dokázala v honitbách najít bezpečná místa - nepřístupné, rozsáhlé plochy mladých porostů. V nich se dokáže ukrýt před nebezpečím, ale současně působit značné škody. Letorosty a kůra poskytují přežvýkavcům mnoho důležitých látek, které slouží k načerpání energie a zajištění důležitých životních pochodů. V případě ohryzu, okusu a loupání tedy nejde o zlozvyk, ale o získávání velmi kvalitní potravní náhrady v době, kdy zvěř nemá možnost pravidelných pastevních cyklů.

Je škoda, že se v mnoha případech pasujeme na pány tvorstva a všeho moudra, a přitom nejsme schopni v době technických vymožeností nalézt snahu zasednout ke společné diskusi a tento problém začít řešit. Dočasné dílčí vítězství jedné skupiny převažuje nad dlouhodobým společným zájmem.

Svět myslivosti na Facebooku