Střílejte paličkáče!

 

{mosimage}

00DISK

Střílejte paličkáče!
(reakce na článek „Nestřílejte špičáky!“, Svět myslivosti č. 5/2006)
 

Karel Pfeifer

Omlouvám se autorovi článku uveřejněném v 5. čísle Světa myslivosti, ing. Petru Ziegrosserovi, že na jeho výzvu „Nestřílejte ročky, dejte jim šanci!“ jsem nejen nezastavil lov srnčích ročků v naší honitbě, ale napsal i tento článek, plný zmatených otázek.

Po přečtení nadpisu „Nestřílejte špičáky!“ jsem se zprvu domníval, že autor bude v dalším textu apelovat na omezení lovu daňčích špičáků, u nichž, jak dokládají sbírky shozů jednotlivých daňků, nelze opravdu podle výšky prvého paroží špičáka odhadnout budoucí vývoj daňčího parohu. Potom jsem si myslel, že ing. P. Z. půjde o slabší srnčí parůžky špičáka, jejichž nositel je jinak srneček dobré konstituce i kondice a kdy pouhé slabší parůžky by nemusely být záminkou pro ukvapený odstřel. K mému údivu však autor článku apeluje na myslivce slovy: „Nestřílejte ročky, dejte jim šanci!“ a zpochybňuje dokonce správnost lovu paličkáčů. Chápu sice fiktivní rozhovor autora článku s lovcem paličkáčů jako nadsázku, ale proč dezorientovat některé myslivce ve všeobecných zásadách průběrného odstřelu a ignorovat nutnost zachovat v populaci srnčí zvěře odpovídající zastoupení věkových struktur. To, jak nepochybně autor článku dobře ví, bez podílu přibližně 50 % srnců I. věkové třídy na celkovém odstřelu srnců nelze. A to vycházím z ne vždy samozřejmého předpokladu, že poměr pohlaví v dané honitbě je 1:1.

Položil jsem si následující otázku. Dobře, dejme tedy slabým ročkům, podle rady ing. P. Z., šanci. Jak dlouho? Rok, dva nebo tři? Jaké srnce budeme v honitbě místo ročků lovit? Srnce II. nebo III. věkové třídy? Proč? Aby okresní výstavy nebyly „přehlídkou toho nejhoršího, co mohou honitby vyprodukovat?“ Není snad dobře, že „to nejhorší“ skončilo na přehlídkách trofejí a nezůstalo v honitbách jako základ pro budoucí populace zvěře?

Samozřejmě by bylo teoreticky možné regulovat zastoupení jednotlivých věkových skupin srnců zvýšeným odstřelem srnčat samčího pohlaví už na podzim.  Tomuto nápadu, který ostatně považuji za scestný, lze úspěšně oponovat tím, že v podzimních měsících máme dost starostí s odstřelem holé zvěře. Navíc je obtížné, ba nemožné odhadnout budoucí vývoj šestiměsíčního srnečka a jeho založení, protože jediným kritériem je hmotnost, která se dá objektivně před výstřelem těžko určit, nejde-li o mimořádně slabý nebo nemocný kus. Naopak je lepší lovit tato srnčata jen minimálně a počkat s odstřelem až do příštího roku, kdy můžeme ve stáří 12 a více měsíců snadněji odhadnout jejich založení. Místo nich lovme na podzim větší počet srnčat samičího pohlaví. Tím nám odpadne problém lovit v následujícím roce vysoký počet srn. Víme, že zodpovědný průběrný odstřel srn je časově velmi náročný. U lovu srnčat nejsme omezováni problematikou vodících srn.

Znovu opakuji, že bez vyřazení určitého podílu srnců I. věkové třídy, převážně ročků a také dvouletých, by došlo brzy k narušení věkové struktury srnčí populace. Víme, že při poměru pohlaví 1:1 srnčí zvěře v honitbě je nutné ulovit z celkového prelimináře odstřelu přibližně 50 % srnců I. věkové třídy.

Určit před lovem založení dvouletého srnce je daleko obtížnější než v případě ročka. Prozradím na sebe, že koncem doby lovu srnců, v srpnu či září, těžko určuji, zda mladý špičák  či vidláček jsou dobře založení roční, či průběrní dvouletí srnci. Proto se domnívám, že většina srnců I. věkové třídy by měla být lovena ve stáří jednoho roku převážně na počátku doby lovu a pokud jsou v honitbě paličkáči, měli by být první na výřadu. Tím se vyvarujeme zbytečných chyb při průběrném odstřelu mladých srnců.

Samozřejmě, že cílem chovu srnčí zvěře není lov průběrných ročků, jak jej, s určitou dávkou ironie, popisuje ve svém článku ing. P. Z. Lov průběrných ročků, a to v dostatečném počtu, je jen jedním z prostředků, jak zlepšit věkovou strukturu populace srnců v honitbě a umožnit tak produkci většího počtu kvalitnějších trofejí. Pokud však v honitbách neupravíme poměr pohlaví srnčí zvěře alespoň na 1:1 a dvoj- či trojnásobný počet srn proti stavu srnců nám každoročně vyprodukuje množství budoucích ročků, převyšujících někdy stav ostatních věkových kategorií, bude lov ročních srnců neúčinný stejně, jako vybírání vody z děravé lodě kávovým šálkem. To jsou ony případy, kdy počtem ulovených srnců I. věkové třídy snadno splníme plán lovu, poté v září se uloví „místo srn“ – těch je přece škoda – nějaký ten paličkáč navíc – je jich přece v honitbě dost – a tak pokračuje cesta, na jejímž konci jsou ony následky. Obraz stavu populace srnčí zvěře na okresních přehlídkách trofejí nezlepšíme tím, že „dáme ročkům šanci“ a místo nich obešleme přehlídky trofejí nejsilnějšími srnci, kteří v honitbě zbyli. To by byla cesta do pekel.

Ve zmíněném článku doporučuje ing. P. Z. lovcům položit si před lovem šest otázek. Poslední šestá otázka je irelevantní k danému tématu a myslím, že i pátá je spíše z oblasti uvažování jistého prince z Elsinoru, než z oblasti praktické myslivosti. Shrneme-li otázky označené 1 až 4, které by si měl lovec před zmáčknutím spouště položit, ptáme se vlastně po příčinách, které zařadily ročka do kategorie „průběrný“. Pokud to bylo způsobeno špatným genetickým založením, existuje možnost přenosu nežádoucích vlastností na potomstvo a v takovém případě by byl odstřel oprávněný. V autorovi článku ing. P. Z. však hlodá červ pochybnosti. Co když jsme špatnou kondici a katastrofální sílu parůžků

– pouhé paličky či kuželky nebo knoflíky – primárně způsobili my, myslivci, třeba nedostatečnou aplikací vhodných medikamentů při antiparazitární prevenci? Příčina špatného stavu srnečka, jehož jsme určili k odstřelu, netkví v jeho chromozómových řetězcích, ale třeba v napadení nosními střečky, jako důsledku naší nedbalosti. No a za několik týdnů larvy dospějí, moucha opustí nosní dutiny, kondice srnečka v letním období se rychle zlepší a nemůžeme vědět, zda příští rok nenasadí třeba šesteráka s bodovou hodnotou 104,99 b. CIC. V takovém případě nás ing. P. Z. prosí, abychom nestříleli. Zde už autor prosby „Nestřílejte ročky, dejte jim šanci!“ opouští evidentně realitu. Nezbývá, abych se i já obrátil na čtenáře Světa myslivosti s prosbou: Neberte tento článek ing. Petra Ziegrossera příliš vážně. Jde jen o takové zábavné povídání.

Svět myslivosti na Facebooku