Zamyšlení nad Újezdem u Brna

Vladimír Paulišta

Ve svém archivu mám poznamenán zápis z r. 1956 týkající se Mysliveckého sdružení v Újezdu u Brna (viz rozhovor s Vladimírem Mášou ve Světě myslivosti č. 10/2006 – pozn. red.). Po padesátileté odmlce jsem se rozhodl na něj navázat úvahou o výsledcích uplynulé lovecké sezóny v tamní honitbě.

Po r. 1945 získaly hony pořádané pro zahraniční zájemce u našich státních bažantnic výbornou pověst a loveckému oddělení Čedoku přinášely stále početnější klientelu a také nezanedbatelné devizové prostředky. Poté, co lesní závody nedokázaly postupně „vykrýt“ zájem zahraničních loveckých skupin, vytvořil Čedok síť mysliveckých sdružení ochotných zajistit podzimní hony na drobnou zvěř pro cizince. Byl to riskantní počin, který však měl na francouzském trhu nečekaný ohlas a úspěch s nezanedbatelným finančním efektem po dlouhá léta. Řečeno konkrétně a vyjádřeno statisticky: dva roky po mém nástupu k pařížské lovecké kanceláři ORCHAPE do funkce loveckého průvodce a náborového pracovníka k nám každoročně přijížděly dvě tisícovky francouzských lovců na podzimní hony koroptví, bažantů a zajíců, pořádané převážně MS, u nichž zaplatili každý rok něco přes milión dolarů.

V ÚJEZDU U BRNA PŘED 50 LETY

Ale to jsem trochu odbočil, takže raději zpět k r. 1956 a MS v Újezdu u Brna. Když mě lovecké oddělení pražského Čedoku pověřilo organizací poplatkových honů na drobnou zvěř pro zahraniční klientelu, objížděl jsem myslivecká sdružení na jižní Moravě a celkem bez problémů jsem získal několik desítek nabídek pro ucelené deseti- až dvanáctičlenné skupiny zahraničních zájemců. Šlo o podzimní hony na koroptve, bažanty a zajíce s předpokládaným a smluvně zajištěným denním výřadem 300 kusů. Smlouvou byla po každém honu zajištěna také poslední leč s tradiční mysliveckou zábavou, což znamenalo zejména pro francouzskou klientelu vítanou pozornost.
Rovněž v Újezdě u Brna byl smluvně zajištěn výřad 300 kusů drobné zvěře. Skupina 12 pařížských lékařů vedená panem Gravem tam za mého průvodcovství ulovila 432 koroptví, zajíců a bažantích kohoutů, slepice se nestřílely. To není tisková chyba ani myslivecká latina, ale prokazatelný statistický údaj. Ano, na každého účastníka skupiny připadlo průměrně 36 kusů za jediný den, což je skutečnost, nad níž se dnešnímu myslivci musí zatočit hlava. Kde jsou ty časy? Koroptve se u nás již tři desítky let nestřílejí, zajíci jsou čím dál tím vzácnější a honitby s divoce žijícími a přežívajícími bažanty již téměř neexistují. Na neradostné skutečnosti se podepsaly civilizační vlivy konce 20. století, velkoplošné zemědělské hospodaření, pesticidy, přemnožení predátoři, automobilismus, zvýšený turistický ruch a také pytláctví. Za těchto okolností je více než samozřejmé, že cizinci k nám již na atraktivní lovy drobné zvěře nejezdí, nepočítáme-li zanedbatelný počet zahraničních zájemců o odstřel uměle odchovávaných a před honem vypuštěných bažantů v honitbách státních lesů.

JSOU I VÝJIMKY

Toto neradostné povídání velmi rád doplňuji povzbuzující informací o tom, jak to dnes vypadá v již zmíněném MS Hubert v Újezdu u Brna. Jeho členové upořádali v honitbě o výměře 1200 ha v loňském roce celkem pět honů na zajíce a bažanty, jichž se pokaždé zúčastnilo asi 40 střelců. Celkem se ulovilo 309 bažantích kohoutů a 220 zajíců, dohromady 529 kusů, což je údajně pravidelný roční přírůstek z odhadovaného kmenového stavu 600 zajíců a 800 bažantů.
Honu pořádaného 10. prosince jsem se mohl zúčastnit s puškou v ruce, a tak jsem také trochu přispěl k v současnosti nevídanému loveckému výřadu. Byl to svým způsobem návrat do zlatých časů naší myslivosti. Přesně naplánovaný program čtyř kruhových lečí, přeprava lovců terénními vozy, trio trubačů, spousta přežívajících divokých slepic a zajíců v některých lečích chráněných a poskytujících střelcům jen cvičné zamíření, výlože, chutné občerstvení během honu, slavnostní výřad a poslední leč s ukázkovým programem trubačů. Tento popis lovu v Újezdu by nebyl úplný bez zmínky o dvou pozoruhodných osobách, s jejichž aktivity téměř vše souvisí nebo výstižněji řečeno, na nichž závisí hospodářský výsledek tohoto sdružení.
První z nich je MUDr. Klíč, lékař pocházející z Újezdu, který dlouhá léta žil ve Švýcarsku. V honitbě koupil 50 hektarů polností, které dal k dispozici myslivcům, aby na nich mohli chovat zajíce a bažanty. A výsledek se výrazně projevil, jak dosvědčují výřady dosahované v posledních letech v jejich honitbě. Tento mecenáš a zapálený myslivec zaplatil osázení remízů, kupuje krmení pro zvěř, mysliveckému sdružení věnoval terénní vůz a celkově jej podporuje.
Funkci mysliveckého hospodáře MS Hubert a současně vedoucího honů v Újezdu zastává Vladimír Máša, přičemž lze tvrdit, že s nemalým časovým zatížením a pozoruhodnými hospodářskými výsledky. Na honech k němu neodmyslitelně patří jeho pointr a nezbytné pomůcky – mobilní telefon a dalekohled – jimiž ovládá činnost honců a psovodů. Nosí s sebou také pušku, ale pokud jsem mohl posoudit, používá ji jen zcela sporadicky. Tomuto myslivci jsem si dovolil položit několik otázek.

V letech 1987-1993 jste v Újezdu ročně lovili asi 50 zajíců a 150 bažantů, vloni to bylo 220 zajíců a 309 bažantů. Co je podle Vašeho názoru hlavním důvodem k tomuto pozoruhodnému výsledku?
Hodně záleží na lidech, přesněji řečeno na tom, jaký mají členové našeho sdružení vztah k myslivosti. Jde o to nejen lovit, střílet, ale především starat se o zvěř a obětovat pro ni i trochu osobního pohodlí.

Kolik má Vaše sdružení členů?
Naše společnost měla k 1. lednu letošního roku 23 členů, z nichž se dvě třetiny aktivně podílejí na výkonu práva myslivosti v honitbě.

Na kolik odhadujete po loňské lovecké sezóně kmenové stavy drobné zvěře?
Zajíců máme kolem 600 kusů, bažantů 800. Pro tento odhad je třeba brát v úvahu několik následujících činitelů: loňské studené jaro bylo pro mladou pernatou i srstnatou zvěř velmi nepříznivé, spousta mladé bažantí i zaječí zvěře nepřežila a přírůstky byly nejmenší za několik posledních let.

Jak vysoké jsou stavy koroptví ve vaší honitbě?
Pokud byste mi tuto otázku položil před dvěma roky, řekl bych Vám, že u nás máme asi sto koroptví. Do dneška však téměř všechny čiřikalky vyhynuly. Důvod? Chladna a sucha během dvou posledních let, hodně chráněných dravců, četní toulaví psi a kočky.

Kde sháníte krmení pro zvěř?
Část kupuje MUDr. Klíč, ale většinu jadrného, dužnatého i objemného krmiva získáváme svépomocí díky obětavé práci členů našeho MS.

A co malé šelmy a toulaví psi a kočky?
To je problém, o němž by bylo možné obsáhle polemizovat. Podle zákona o myslivosti smí toulavé psi a kočky střílet jen myslivecká stráž a myslivecký hospodář. Odstřel predátorů je pro chov drobné zvěře sice zásadní, ale dodržování zákona, i když v tomto případě velmi problematického, je bez diskuze. Jinou otázkou je, kolik toulavých psů a koček mohou v našem případě na 1200 ha ulovit dva až tři oprávnění členové MS .... Za těchto okolností u nás mají toulaví psi a kočky celoročně bohatě prostřeno. Nevyčíslitelné škody páchají na bažantech motáci, káňata a jestřábi. V neposlední řadě musíme za obrovskou „škodnou“ považovat silniční provoz. Nikdo si nedovede představit, kolik drobné zvěře ročně uhyne na silnicích vedoucích naší honitbou. To jsou ovšem neodlučitelné průvodní okolnosti technického pokroku posledních několika desítek let, s nimiž musíme počítat. Chceme-li, aby u nás i dnes přežívala drobná zvěř, je třeba snažit se zvýšeným úsilím o kompenzaci jejich dopadů.


Svět myslivosti na Facebooku