Oborní chovy v Libereckém kraji
Ing. David Vaca, Ph.D.
V kraji pod Ještědem je v současné době státní správou uznáno sedm oborních chovů – čtyři na území okresu Česká Lípa a po jednom v okresech Semily, Liberec a Jablonec nad Nisou. Z hlediska obornictví patří k zajímavostem chov kozy bezoárové v historické oboře Vřísek a rozsáhlá obora Židlov, která byla postavena koncem 90. let minulého století v někdejším Vojenském výcvikovém prostoru Ralsko.
Velký Dub
První z obor Libereckého kraje, které budeme věnovat pozornost, je obora Velký Dub, ležící na území okresu Česká Lípa. S oborou Židlov ji pojí stejný držitel – Vojenské lesy a statky ČR, s. p., (VLS ČR) i uživatel – VLS ČR, divize Mimoň. Obě obory jsou současně jedinými oborními chovy tohoto státního podniku obhospodařujícího území vojenských výcvikových prostorů (VVP) na území naší republiky.
Velký Dub lze zařadit mezi historické obory. Na konci 18. století dal rod Valdštejnů postavit na pozemcích okolo obce Strážov u Břehyňského rybníka jižně od Mimoně oboru s výměrou 3000 ha, která sloužila k chovu jelení, daňčí a černé zvěře. Výměra se později zvětšila na 4000 ha a obora se na přelomu 19. a 20. století proslavila okázalými hony s velkými výřady spárkaté zvěře. Rok 1945 znamenal konec oborního chovu na Strážovsku – došlo k poškození plotu, útěku zvěře do volnosti a zániku obory. Po válce přišli Valdštejnové na základě Benešových dekretů o své majetky a lesy na Mimoňsku přešly pod správu státních lesů, v r. 1950 se stal správcem pozemků na Strážovsku n. p. Vojenské lesy a statky Mimoň. Ten v následujících letech získal do své správy i okolní plochy, které byly začleněny do vojenského újezdu vzniklého v r. 1953.
K obnově Strážovské obory v původních hranicích přes mnohé snahy nedošlo. Teprve v 70. letech se ředitelství VLS Mimoň rozhodlo založit oborní chov daňčí a mufloní zvěře na území západní části někdejší Strážovské obory. Nová obora, jejíž oplocení bylo dokončeno v r. 1978, dostala název Velký Dub podle dominantního vrchu s nadmořskou výškou 472 m.
Obora má lesní charakter, její výměra je 534 ha ve skladbě 498 ha lesní půdy, 26 ha zemědělské půdy a 10 ha ostatních ploch. Terén je značně členitý, nadmořská výška se pohybuje od 272 do 472 m. Při pochůzce oborou lze projít přibližně pěti desítkami hlubokých roklí, které zabíhají do masivu vrchu Velký Dub a přilehlých pískovcových skal. V nižších partiích jsou podél oborního plotu udržovány pastviny. Pro oboru je charakteristická nízká přirozená úživnost prostředí, neboť významnou část rozlohy pokrývají převážně borové (65 %) a bukové (35 %) porosty bez bylinného patra. Zvěř je tudíž nutné intenzívně krmit. Základ chovu v oboře Velký Dub tvořila při jejím vzniku daňčí a mufloní zvěř, která uvnitř zůstala po dostavbě oplocení. Kmenový stav obou druhů je shodně 200 kusů.
Populace daňčí zvěře byla v 80. letech doplněna kvůli zlepšení trofejové kvality o zvěř z obor Jabkenice a Bezno (dnes Podčejk). K očekávanému kvalitativnímu posunu však nedošlo, a proto se počátkem 90. let přistoupilo k likvidaci nekvalitní populace. Základem nového chovu se stala zvěř maďarského původu dovezená v r. 1991 z obor Podčejk a Sukorady. Teprve tato zvěř přinesla požadované posunutí bodové hranice. Nejsilnější daňčí lopaty – 203,93 b. CIC – pocházejí z r. 1998.
K mufloní populaci, která má na Mimoňsku obecně dobrou kvalitu, byla v první polovině 90. let vysazena zvěř z Židlochovic a z volné honitby v Jizerských horách. Ještě začátkem 90. let se trofeje z obory bodově rovnaly trofejím z volnosti, příp. byly slabší. V r. 1994 došlo ke zlomu a oborní mufloni od té doby každoročně převyšují trofeje muflonů z volné honitby VLS Mimoň. V r. 2003 byl uloven dosud nejsilnější muflon obory s toulci ohodnocenými 228,85 b. CIC.
Návštěvník obory Velký Dub by neměl přehlédnout restaurovanou usedlost Senná brána, která byla postavena kolem r. 1846. Její název souvisí s někdejším využitím a architektonickým řešením: dva domy byly spojeny bránou, kterou bylo možné vjet do tehdejší Strážovské obory.
Samostatný článek o oboře Velký Dub vyšel ve Světě myslivosti č. 12/2004.
Židlov
Obora Židlov vznikla sice teprve před necelými 10 lety, ale z hlediska prostředí a rozlohy ji lze považovat za unikát. Rozkládá se v okrese Česká Lípa na území bývalého VVP Ralsko a svou výměrou 3795 ha je druhou největší oborou ČR. Je určena k chovu jelení a mufloní zvěře.
Vznik obory nepřímo způsobilo zrušení VVP Ralsko (k 1. 1. 1992). Lesní pozemky na území VVP zůstaly ve správě VLS Mimoň, zatímco velká část zemědělských pozemků, které do té doby spravovaly VLS Mimoň, byla vrácena restituentům. Ti je začali intenzivně obdělávat a nelibě nesli, že zvěř vytahující z lesů působila na jejich pozemcích škody. Tyto problémy a rovněž snaha VLS Mimoň snížit vysoké stavy spárkaté zvěře vedly v druhé polovině 90. let k rozhodnutí vyřešit situaci stavbou velké obory, do níž by byl soustředěn chov vybraných druhů spárkaté zvěře. V okolí obory měly být stavy zvěře naopak významně zredukovány. V průběhu r. 1998 byly na ředitelství VLS Mimoň zpracovány plány na stavbu obory o výměře přibližně 3800 ha. Stavba byla ukončena v závěru r. 2000.
Obora se rozkládá západně až jihozápadně od města Mimoň. Jádro území tvoří bývalá tanková střelnice, která dala oboře jméno. Z celkové výměry obory připadá 2121 ha na lesní půdu, 1596 ha na ostatní plochy, 77 ha na zemědělskou půdu a jeden hektar na vodní plochy. Díky rozlehlosti lze na území obory s rozmezím nadmořských výšek od 294 do 426 m najít pestrou paletu lesních společenstev, v rozsáhlých lesních komplexech místy prostřídaných s postupně zarůstajícími plochami, dříve využívanými armádou. Převážně písčité půdy předurčují dominantní dřevinu lesních porostů – borovici. Na mnoha místech vystupují z terénu nejrůznější pískovcové útvary, což prostředí dodává romantický ráz. Vedle borových lesů se lze v Židlově setkat též se smrkovými a na vyvýšeninách s bukovými porosty.
Zásadní podíl z výměry obory připadá na ostatní plochy. Zpravidla jde o někdejší střelnice, seřadiště a další pozemky využívané vojskem. Po zrušení VVP se na nich rozvinula přirozená sukcese a dnes jsou porostlé pestrou směsí pionýrských dřevin a bylinné vegetace.
Jako hlavní druh zvěře byl pro Židlov vybrán jelen lesní, přičemž chov byl založen na zvěři domácího původu. Cílem chovu je udržovat zvěř v početním stavu 850 ks. Pro oboru byla stanovena kritéria chovnosti zvěře, která by měla pomoci zlepšit její kvalitu. K přesnějšímu přehledu o jelenech přispívají přehlídky shozů. Nejsilnější jelen obory byl uloven v r. 2007 – 204,95 b. CIC.
Doplňkovou zvěří v Židlově je muflon s normovanými stavy 150 kusů. Mufloni jsou kvalitativně na dobré úrovni, trofej s bodovou hodnotou kolem 200 b. není výjimkou. Nejsilnější beran byl uloven v r. 2006, trofej dosáhla 226,50 b. CIC.
Dalším obyvatelem obory je daňčí zvěř. Ta je však nežádoucí, takže v posledních letech probíhá intenzivní redukční odstřel s cílem úplného vystřílení.
V rozsáhlé oboře není problém setkat se též se srnčí zvěří, jejíž početní stavy jsou na přijatelné úrovni. Z volnosti do obory pronikají divočáci, kteří jsou intenzivně loveni.
Samostatný článek o oboře Židlov vyšel ve Světě myslivosti č. 1/2006.
Vřísek
Obora ležící nedaleko Holan u České Lípy nesla ještě v r. 1976, kdy vyšla kniha Naše obory (R. Wolf a kol.), název Žižkův vrch podle stejnojmenné pískovcové dominanty. Teprve relativně nedávno se vžilo pojmenování Vřísek, odvozené od jména renesančního loveckého zámečku, který dal na Žižkově vrchu postavit kolem r. 1570 Jan z Vartenberka. Zápis z tohoto roku dokládá, že kolem pískovcového vrchu byla již tehdy obora, v níž se chovalo 100 jelenů, daňků i jiných druhů zvěře. V r. 1623 získal panství Albrecht z Valdštejna, po jehož násilné smrti se na panství vystřídali různí majitelé. Posledním byl rod Liechtenštejnů, který po 2. světové válce na základě Benešových dekretů o novozámecké panství přišel. Od r. 1948 spravovaly lesní majetky kolem Žižkova vrchu státní lesy. Do r. 1992 byla obora ve správě Lesního závodu Česká Lípa (Severočeské státní lesy Teplice, n. p.). Od r. 1993 je obora režijní honitbou Lesů České republiky, s. p., Lesní správy Česká Lípa. Zámeček byl obydlen do r. 1956, od té doby pomalu chátral. V r. 1989 daly SčSL Teplice opravit střechu, LČR v současné době zajišťují pouze nejnutnější údržbu.
Podle záznamů z r. 1848 měla obora tehdy výměru 42 ha a byla ohrazena zdí z tesaných pískovcových kvádrů. V této podobě vydržela více než 120 let. V letech 1971, 1976 a 1980 byla rozšířena na dnešních 139 ha (lesní půda 90 ha, zemědělská půda 34 ha, vodní plochy 1 ha a ostatní plochy 14 ha). Obora leží v rozmezí nadmořských výšek 257–326 m, terén je značně členitý s řadou pískovcových skalních útvarů a roklí. Partie podél Švábského potoka jsou poměrně vlhké, horní partie naopak vysychavé. V lesních porostech mají převahu jehličnany – dominuje borovice (38 %) před smrkem (22 %). Z listnáčů má největší zastoupení dub (23 %).
Z pohledu chovaných druhů zvěře má Vřísek, stejně jako jiné historické obory, poměrně pestrou minulost. Ještě v r. 1965 v něm byla chována zvěř mufloní, jelení a sika, od r. 1967 až do r. 1994 však obora sloužila výhradně k chovu muflonů. V r. 1994 a v následujících letech byly do obory převezeny kozy bezoárové, do té doby chované na Pálavě.
Mufloni coby hlavní druh obory jsou v současné době chováni v kmenovém stavu 138 kusů. K založení jejich chovu byla v r. 1963 do obory dovezena zvěř z Litoměřicka, k níž v r. 1967 přibyli berani z honiteb LZ Rumburk. Ve snaze zvýšit průměrnou trofejovou kvalitu se kromě zlepšení péče přistoupilo k osvěžení krve dovozem zvěře ze Zaječin (1984). Kvalita trofejí se v následujících letech postupně zvyšovala. V současné době dosahuje populace muflona velmi dobré úrovně s bohatým zastoupením beranů o bodové hodnotě nad 205 b. CIC. Nejsilnější byl uloven v r. 2006: 226,5 b. CIC.
Pod tlakem ochrany přírody padlo počátkem 90. let rozhodnutí zlikvidovat populaci kozy bezoárové na Pálavě. LČR vybraly tomuto exotickému druhu za nový domov oboru Vřísek. V letech 1994–96 bylo z Pálavy dovezeno 13 kusů kozy bezoárové, kmenový stav v oboře byl stanoven na 40 ks. Tlupa se postupně rozrostla na současných 31 kusů. Do doby dosažení kmenových stavů se kozy neloví. Výjimkou jsou mimořádné odstřely poraněné nebo nemocné zvěře. Např. v r. 1998 bylo rozhodnuto o asanačním odstřelu osmiletého kozla, který při souboji spadl ze skály a zlomil si přední běh. Trofeji bylo naměřeno 114,25 b. CIC.
Samostatný článek o oboře Vřísek vyšel ve Světě myslivosti č. 1/2005.
Skalice
Jižně od Nového Boru, poblíž obce Skalice u České Lípy byla v r. 2002 uznána obora Skalice, která je nejmenší oborou českolipského okresu. Jejím držitelem a uživatelem je Jaroslav Tatarkovič.
Obora o výměře 10 ha (4 ha lesní půdy, 2 ha zemědělské půdy, 0,4 ha vodních ploch a 3,6 ha ostatních ploch) je situována do údolí, kterým protéká potok Šporka. Lesní posty jsou smíšené, tvořené borovicí, dubem, bukem, břízou a osikou. Úživnost prostředí zvyšují výstavky dubu a buku. Obora se rozkládá v nadmořské výšce kolem 290 m.
Již na přelomu 80. a 90. let choval Jaroslav Tatarkovič na území dnešní obory černou zvěř. Jeho chov však nebyl uznán za oboru a sloužil jako zájmový chov. V r. 1996, po poškození oplocení vandaly, unikla zvěř do volnosti. Po uznání obory státní správou v r. 2002 věnuje chovatel pozornost jelení a daňčí zvěři.
Jelení zvěř byla do obory dovezena z Krušných hor a ze Šumavy. Trofejová zvěř byla poprvé lovena v loňském roce, kdy byl střelen silný jelen krušnohorského původu: 208,06 b. CIC. Daňčí zvěř má původ v oborách Volský Žlab a Veltrusy, dosud nejsilnější daněk byl uloven v r. 2004: 185,15 b. CIC.
Držitel obory klade velký důraz na péči o zvěř a v chovatelské praxi se hlásí k principům Franze Vogta z období před 2. světovou válkou v oboře na Děčínském Sněžníku. Zvěř je téměř celý rok přikrmována, přičemž některé receptury krmiv byly převzaty od Vogta a upraveny pro podmínky obory Skalice.
Heřmanice
Jediným oborním chovem okresu Liberec je obora Heřmanice. Rozkládá se severozápadně od Jablonného v Podještědí – poblíž části obce Heřmanice v Podještědí, která jí dala jméno. Oboru založili v r. 2000 manželé Petržilkovi, jejím uživatelem je Antonín Petržilka.
Obora má celkovou rozlohu 30 ha, přičemž převážnou většinu výměry (24 ha) představuje zemědělská půda v podobě trvalých travních porostů. Lesní porosty tvořené smrkem, borovicí, dubem, bukem, jasanem a jeřábem pokrývají 4 ha, vodní plochy v podobě potoka a rybníčku 0,5 ha a ostatní plochy 1,5 ha. Držitel obory má snahu rozšiřovat výměru obory přikupováním okolních pozemků.
Obora se rozkládá v rozmezí nadmořských výšek 350–420 m. Jejím územím vede údolí s potokem, který napájí menší rybník. Terén je zvlněný, vyšší partie jsou porostlé lesem, nebo je držitelé obory postupně zalesňují.
V oboře jsou chováni daňci (50 kusů) a mufloni (20 kusů). Dosavadní nejvýznamnější trofejí jsou lopaty daňka s bodovou hodnotou 181 b. CIC a mufloní toulce ohodnocené 224 b. CIC.
Průruby
Průruby, malá obora uznaná v r. 2000, leží v okrese Jablonec nad Nisou, poblíž města Velké Hamry jižně od Tanvaldu. Výměrou 3,8 ha je nejmenší oborou Libereckého kraje. Svůj název dostala podle údolí, jímž protéká Průrubský potok – rozkládá se na jednom z jižních svahů. Jejím držitelem a uživatelem je Oldřich Mládek.
Obora ležící v nadmořské výšce kolem 420 m má výměru 3,8 ha. Oborní plocha se skládá ze zemědělské půdy (2 ha) a někdejšího jabloňového sadu (1,8 ha).
Chovanou zvěří je muflon v kmenovém stavu 25 kusů. Zatím nejsilnější beran byl uloven v r. 2005 – 202 b. CIC.
Rovensko
Stejně jako okresy Liberec a Jablonec nad Nisou má i okres Semily na svém území jedinou oboru. Byla pojmenována Rovensko podle města Rovensko pod Troskami, v jehož blízkosti se rozkládá. Státní správa uznala oboru v r. 2004, jejím držitelem a uživatelem je Vladimír Římsa.
Obora leží na okraji Českého ráje pod přírodní památkou Borecké skály (vrch Bor – 360 m n. m.) – pískovcovou plošinou s členitými skalnímu okraji a několika jeskyněmi. Má celkovou výměru 32 ha, z čehož připadá 28,1 ha na zemědělskou půdu, 2,4 ha na les a 1,5 ha na ostatní plochy. Terén je poměrně členitý. V lesních porostech převládá borovice a dub, část zemědělské půdy pokrývá ovocný sad.
Uživatel chová v oboře daňčí zvěř.
V příštím čísle: oborní chovy Královéhradeckého kraje.
V kraji pod Ještědem je v současné době státní správou uznáno sedm oborních chovů – čtyři na území okresu Česká Lípa a po jednom v okresech Semily, Liberec a Jablonec nad Nisou. Z hlediska obornictví patří k zajímavostem chov kozy bezoárové v historické oboře Vřísek a rozsáhlá obora Židlov, která byla postavena koncem 90. let minulého století v někdejším Vojenském výcvikovém prostoru Ralsko.
Velký Dub
První z obor Libereckého kraje, které budeme věnovat pozornost, je obora Velký Dub, ležící na území okresu Česká Lípa. S oborou Židlov ji pojí stejný držitel – Vojenské lesy a statky ČR, s. p., (VLS ČR) i uživatel – VLS ČR, divize Mimoň. Obě obory jsou současně jedinými oborními chovy tohoto státního podniku obhospodařujícího území vojenských výcvikových prostorů (VVP) na území naší republiky.
Velký Dub lze zařadit mezi historické obory. Na konci 18. století dal rod Valdštejnů postavit na pozemcích okolo obce Strážov u Břehyňského rybníka jižně od Mimoně oboru s výměrou 3000 ha, která sloužila k chovu jelení, daňčí a černé zvěře. Výměra se později zvětšila na 4000 ha a obora se na přelomu 19. a 20. století proslavila okázalými hony s velkými výřady spárkaté zvěře. Rok 1945 znamenal konec oborního chovu na Strážovsku – došlo k poškození plotu, útěku zvěře do volnosti a zániku obory. Po válce přišli Valdštejnové na základě Benešových dekretů o své majetky a lesy na Mimoňsku přešly pod správu státních lesů, v r. 1950 se stal správcem pozemků na Strážovsku n. p. Vojenské lesy a statky Mimoň. Ten v následujících letech získal do své správy i okolní plochy, které byly začleněny do vojenského újezdu vzniklého v r. 1953.
K obnově Strážovské obory v původních hranicích přes mnohé snahy nedošlo. Teprve v 70. letech se ředitelství VLS Mimoň rozhodlo založit oborní chov daňčí a mufloní zvěře na území západní části někdejší Strážovské obory. Nová obora, jejíž oplocení bylo dokončeno v r. 1978, dostala název Velký Dub podle dominantního vrchu s nadmořskou výškou 472 m.
Obora má lesní charakter, její výměra je 534 ha ve skladbě 498 ha lesní půdy, 26 ha zemědělské půdy a 10 ha ostatních ploch. Terén je značně členitý, nadmořská výška se pohybuje od 272 do 472 m. Při pochůzce oborou lze projít přibližně pěti desítkami hlubokých roklí, které zabíhají do masivu vrchu Velký Dub a přilehlých pískovcových skal. V nižších partiích jsou podél oborního plotu udržovány pastviny. Pro oboru je charakteristická nízká přirozená úživnost prostředí, neboť významnou část rozlohy pokrývají převážně borové (65 %) a bukové (35 %) porosty bez bylinného patra. Zvěř je tudíž nutné intenzívně krmit. Základ chovu v oboře Velký Dub tvořila při jejím vzniku daňčí a mufloní zvěř, která uvnitř zůstala po dostavbě oplocení. Kmenový stav obou druhů je shodně 200 kusů.
Populace daňčí zvěře byla v 80. letech doplněna kvůli zlepšení trofejové kvality o zvěř z obor Jabkenice a Bezno (dnes Podčejk). K očekávanému kvalitativnímu posunu však nedošlo, a proto se počátkem 90. let přistoupilo k likvidaci nekvalitní populace. Základem nového chovu se stala zvěř maďarského původu dovezená v r. 1991 z obor Podčejk a Sukorady. Teprve tato zvěř přinesla požadované posunutí bodové hranice. Nejsilnější daňčí lopaty – 203,93 b. CIC – pocházejí z r. 1998.
K mufloní populaci, která má na Mimoňsku obecně dobrou kvalitu, byla v první polovině 90. let vysazena zvěř z Židlochovic a z volné honitby v Jizerských horách. Ještě začátkem 90. let se trofeje z obory bodově rovnaly trofejím z volnosti, příp. byly slabší. V r. 1994 došlo ke zlomu a oborní mufloni od té doby každoročně převyšují trofeje muflonů z volné honitby VLS Mimoň. V r. 2003 byl uloven dosud nejsilnější muflon obory s toulci ohodnocenými 228,85 b. CIC.
Návštěvník obory Velký Dub by neměl přehlédnout restaurovanou usedlost Senná brána, která byla postavena kolem r. 1846. Její název souvisí s někdejším využitím a architektonickým řešením: dva domy byly spojeny bránou, kterou bylo možné vjet do tehdejší Strážovské obory.
Samostatný článek o oboře Velký Dub vyšel ve Světě myslivosti č. 12/2004.
Židlov
Obora Židlov vznikla sice teprve před necelými 10 lety, ale z hlediska prostředí a rozlohy ji lze považovat za unikát. Rozkládá se v okrese Česká Lípa na území bývalého VVP Ralsko a svou výměrou 3795 ha je druhou největší oborou ČR. Je určena k chovu jelení a mufloní zvěře.
Vznik obory nepřímo způsobilo zrušení VVP Ralsko (k 1. 1. 1992). Lesní pozemky na území VVP zůstaly ve správě VLS Mimoň, zatímco velká část zemědělských pozemků, které do té doby spravovaly VLS Mimoň, byla vrácena restituentům. Ti je začali intenzivně obdělávat a nelibě nesli, že zvěř vytahující z lesů působila na jejich pozemcích škody. Tyto problémy a rovněž snaha VLS Mimoň snížit vysoké stavy spárkaté zvěře vedly v druhé polovině 90. let k rozhodnutí vyřešit situaci stavbou velké obory, do níž by byl soustředěn chov vybraných druhů spárkaté zvěře. V okolí obory měly být stavy zvěře naopak významně zredukovány. V průběhu r. 1998 byly na ředitelství VLS Mimoň zpracovány plány na stavbu obory o výměře přibližně 3800 ha. Stavba byla ukončena v závěru r. 2000.
Obora se rozkládá západně až jihozápadně od města Mimoň. Jádro území tvoří bývalá tanková střelnice, která dala oboře jméno. Z celkové výměry obory připadá 2121 ha na lesní půdu, 1596 ha na ostatní plochy, 77 ha na zemědělskou půdu a jeden hektar na vodní plochy. Díky rozlehlosti lze na území obory s rozmezím nadmořských výšek od 294 do 426 m najít pestrou paletu lesních společenstev, v rozsáhlých lesních komplexech místy prostřídaných s postupně zarůstajícími plochami, dříve využívanými armádou. Převážně písčité půdy předurčují dominantní dřevinu lesních porostů – borovici. Na mnoha místech vystupují z terénu nejrůznější pískovcové útvary, což prostředí dodává romantický ráz. Vedle borových lesů se lze v Židlově setkat též se smrkovými a na vyvýšeninách s bukovými porosty.
Zásadní podíl z výměry obory připadá na ostatní plochy. Zpravidla jde o někdejší střelnice, seřadiště a další pozemky využívané vojskem. Po zrušení VVP se na nich rozvinula přirozená sukcese a dnes jsou porostlé pestrou směsí pionýrských dřevin a bylinné vegetace.
Jako hlavní druh zvěře byl pro Židlov vybrán jelen lesní, přičemž chov byl založen na zvěři domácího původu. Cílem chovu je udržovat zvěř v početním stavu 850 ks. Pro oboru byla stanovena kritéria chovnosti zvěře, která by měla pomoci zlepšit její kvalitu. K přesnějšímu přehledu o jelenech přispívají přehlídky shozů. Nejsilnější jelen obory byl uloven v r. 2007 – 204,95 b. CIC.
Doplňkovou zvěří v Židlově je muflon s normovanými stavy 150 kusů. Mufloni jsou kvalitativně na dobré úrovni, trofej s bodovou hodnotou kolem 200 b. není výjimkou. Nejsilnější beran byl uloven v r. 2006, trofej dosáhla 226,50 b. CIC.
Dalším obyvatelem obory je daňčí zvěř. Ta je však nežádoucí, takže v posledních letech probíhá intenzivní redukční odstřel s cílem úplného vystřílení.
V rozsáhlé oboře není problém setkat se též se srnčí zvěří, jejíž početní stavy jsou na přijatelné úrovni. Z volnosti do obory pronikají divočáci, kteří jsou intenzivně loveni.
Samostatný článek o oboře Židlov vyšel ve Světě myslivosti č. 1/2006.
Vřísek
Obora ležící nedaleko Holan u České Lípy nesla ještě v r. 1976, kdy vyšla kniha Naše obory (R. Wolf a kol.), název Žižkův vrch podle stejnojmenné pískovcové dominanty. Teprve relativně nedávno se vžilo pojmenování Vřísek, odvozené od jména renesančního loveckého zámečku, který dal na Žižkově vrchu postavit kolem r. 1570 Jan z Vartenberka. Zápis z tohoto roku dokládá, že kolem pískovcového vrchu byla již tehdy obora, v níž se chovalo 100 jelenů, daňků i jiných druhů zvěře. V r. 1623 získal panství Albrecht z Valdštejna, po jehož násilné smrti se na panství vystřídali různí majitelé. Posledním byl rod Liechtenštejnů, který po 2. světové válce na základě Benešových dekretů o novozámecké panství přišel. Od r. 1948 spravovaly lesní majetky kolem Žižkova vrchu státní lesy. Do r. 1992 byla obora ve správě Lesního závodu Česká Lípa (Severočeské státní lesy Teplice, n. p.). Od r. 1993 je obora režijní honitbou Lesů České republiky, s. p., Lesní správy Česká Lípa. Zámeček byl obydlen do r. 1956, od té doby pomalu chátral. V r. 1989 daly SčSL Teplice opravit střechu, LČR v současné době zajišťují pouze nejnutnější údržbu.
Podle záznamů z r. 1848 měla obora tehdy výměru 42 ha a byla ohrazena zdí z tesaných pískovcových kvádrů. V této podobě vydržela více než 120 let. V letech 1971, 1976 a 1980 byla rozšířena na dnešních 139 ha (lesní půda 90 ha, zemědělská půda 34 ha, vodní plochy 1 ha a ostatní plochy 14 ha). Obora leží v rozmezí nadmořských výšek 257–326 m, terén je značně členitý s řadou pískovcových skalních útvarů a roklí. Partie podél Švábského potoka jsou poměrně vlhké, horní partie naopak vysychavé. V lesních porostech mají převahu jehličnany – dominuje borovice (38 %) před smrkem (22 %). Z listnáčů má největší zastoupení dub (23 %).
Z pohledu chovaných druhů zvěře má Vřísek, stejně jako jiné historické obory, poměrně pestrou minulost. Ještě v r. 1965 v něm byla chována zvěř mufloní, jelení a sika, od r. 1967 až do r. 1994 však obora sloužila výhradně k chovu muflonů. V r. 1994 a v následujících letech byly do obory převezeny kozy bezoárové, do té doby chované na Pálavě.
Mufloni coby hlavní druh obory jsou v současné době chováni v kmenovém stavu 138 kusů. K založení jejich chovu byla v r. 1963 do obory dovezena zvěř z Litoměřicka, k níž v r. 1967 přibyli berani z honiteb LZ Rumburk. Ve snaze zvýšit průměrnou trofejovou kvalitu se kromě zlepšení péče přistoupilo k osvěžení krve dovozem zvěře ze Zaječin (1984). Kvalita trofejí se v následujících letech postupně zvyšovala. V současné době dosahuje populace muflona velmi dobré úrovně s bohatým zastoupením beranů o bodové hodnotě nad 205 b. CIC. Nejsilnější byl uloven v r. 2006: 226,5 b. CIC.
Pod tlakem ochrany přírody padlo počátkem 90. let rozhodnutí zlikvidovat populaci kozy bezoárové na Pálavě. LČR vybraly tomuto exotickému druhu za nový domov oboru Vřísek. V letech 1994–96 bylo z Pálavy dovezeno 13 kusů kozy bezoárové, kmenový stav v oboře byl stanoven na 40 ks. Tlupa se postupně rozrostla na současných 31 kusů. Do doby dosažení kmenových stavů se kozy neloví. Výjimkou jsou mimořádné odstřely poraněné nebo nemocné zvěře. Např. v r. 1998 bylo rozhodnuto o asanačním odstřelu osmiletého kozla, který při souboji spadl ze skály a zlomil si přední běh. Trofeji bylo naměřeno 114,25 b. CIC.
Samostatný článek o oboře Vřísek vyšel ve Světě myslivosti č. 1/2005.
Skalice
Jižně od Nového Boru, poblíž obce Skalice u České Lípy byla v r. 2002 uznána obora Skalice, která je nejmenší oborou českolipského okresu. Jejím držitelem a uživatelem je Jaroslav Tatarkovič.
Obora o výměře 10 ha (4 ha lesní půdy, 2 ha zemědělské půdy, 0,4 ha vodních ploch a 3,6 ha ostatních ploch) je situována do údolí, kterým protéká potok Šporka. Lesní posty jsou smíšené, tvořené borovicí, dubem, bukem, břízou a osikou. Úživnost prostředí zvyšují výstavky dubu a buku. Obora se rozkládá v nadmořské výšce kolem 290 m.
Již na přelomu 80. a 90. let choval Jaroslav Tatarkovič na území dnešní obory černou zvěř. Jeho chov však nebyl uznán za oboru a sloužil jako zájmový chov. V r. 1996, po poškození oplocení vandaly, unikla zvěř do volnosti. Po uznání obory státní správou v r. 2002 věnuje chovatel pozornost jelení a daňčí zvěři.
Jelení zvěř byla do obory dovezena z Krušných hor a ze Šumavy. Trofejová zvěř byla poprvé lovena v loňském roce, kdy byl střelen silný jelen krušnohorského původu: 208,06 b. CIC. Daňčí zvěř má původ v oborách Volský Žlab a Veltrusy, dosud nejsilnější daněk byl uloven v r. 2004: 185,15 b. CIC.
Držitel obory klade velký důraz na péči o zvěř a v chovatelské praxi se hlásí k principům Franze Vogta z období před 2. světovou válkou v oboře na Děčínském Sněžníku. Zvěř je téměř celý rok přikrmována, přičemž některé receptury krmiv byly převzaty od Vogta a upraveny pro podmínky obory Skalice.
Heřmanice
Jediným oborním chovem okresu Liberec je obora Heřmanice. Rozkládá se severozápadně od Jablonného v Podještědí – poblíž části obce Heřmanice v Podještědí, která jí dala jméno. Oboru založili v r. 2000 manželé Petržilkovi, jejím uživatelem je Antonín Petržilka.
Obora má celkovou rozlohu 30 ha, přičemž převážnou většinu výměry (24 ha) představuje zemědělská půda v podobě trvalých travních porostů. Lesní porosty tvořené smrkem, borovicí, dubem, bukem, jasanem a jeřábem pokrývají 4 ha, vodní plochy v podobě potoka a rybníčku 0,5 ha a ostatní plochy 1,5 ha. Držitel obory má snahu rozšiřovat výměru obory přikupováním okolních pozemků.
Obora se rozkládá v rozmezí nadmořských výšek 350–420 m. Jejím územím vede údolí s potokem, který napájí menší rybník. Terén je zvlněný, vyšší partie jsou porostlé lesem, nebo je držitelé obory postupně zalesňují.
V oboře jsou chováni daňci (50 kusů) a mufloni (20 kusů). Dosavadní nejvýznamnější trofejí jsou lopaty daňka s bodovou hodnotou 181 b. CIC a mufloní toulce ohodnocené 224 b. CIC.
Průruby
Průruby, malá obora uznaná v r. 2000, leží v okrese Jablonec nad Nisou, poblíž města Velké Hamry jižně od Tanvaldu. Výměrou 3,8 ha je nejmenší oborou Libereckého kraje. Svůj název dostala podle údolí, jímž protéká Průrubský potok – rozkládá se na jednom z jižních svahů. Jejím držitelem a uživatelem je Oldřich Mládek.
Obora ležící v nadmořské výšce kolem 420 m má výměru 3,8 ha. Oborní plocha se skládá ze zemědělské půdy (2 ha) a někdejšího jabloňového sadu (1,8 ha).
Chovanou zvěří je muflon v kmenovém stavu 25 kusů. Zatím nejsilnější beran byl uloven v r. 2005 – 202 b. CIC.
Rovensko
Stejně jako okresy Liberec a Jablonec nad Nisou má i okres Semily na svém území jedinou oboru. Byla pojmenována Rovensko podle města Rovensko pod Troskami, v jehož blízkosti se rozkládá. Státní správa uznala oboru v r. 2004, jejím držitelem a uživatelem je Vladimír Římsa.
Obora leží na okraji Českého ráje pod přírodní památkou Borecké skály (vrch Bor – 360 m n. m.) – pískovcovou plošinou s členitými skalnímu okraji a několika jeskyněmi. Má celkovou výměru 32 ha, z čehož připadá 28,1 ha na zemědělskou půdu, 2,4 ha na les a 1,5 ha na ostatní plochy. Terén je poměrně členitý. V lesních porostech převládá borovice a dub, část zemědělské půdy pokrývá ovocný sad.
Uživatel chová v oboře daňčí zvěř.
V příštím čísle: oborní chovy Královéhradeckého kraje.