Oborní chovy v Jihomoravském kraji (I.) - Židlochovické obory
V květnovém čísle našeho časopisu jsme zveřejnili článek o myslivosti u Lesního závodu Židlochovice (Lesy České republiky, s. p.), v němž jsme se zaměřili na volné honitby. Výkon práva myslivosti ve volných honitbách představuje jeden ze tří směrů činnosti LZ Židlochovice. Druhým, neméně významným, je obornictví. LZ Židlochovice v současné době obhospodařuje šest obor (celková plocha 8460 ha), což je téměř polovina počtu oborních chovů Jihomoravského kraje. Židlochovické obory jsou námětem tohoto článku, zbylých osm obor představíme v příštím vydání Světa myslivosti.
SOUTOK
V lužních lesích na Břeclavsku se rozkládá největší obora LZ Židlochovice a současně i ČR. Staleté doubravy, ztepilé jaseniny, louky, voda řek, slepých ramen a tůní, lužní jelení zvěř – to je obora Soutok.
V 18. století se velkým vlastníkem lesů na Břeclavsku stali Liechtensteinové, kteří věnovali velkou pozornost jelení zvěři. Ve snaze zachovat typ „lužního jelena“ dali v r. 1872 postavit první ochranné oplocení podél řeky Moravy. Počátkem 40. let minulého století přivezli do svých honiteb daňčí zvěř ze Sarajeva, černou zvěř z Rakouska a několik kusů jelení zvěře z Belje (dnešní Chorvatsko). Posledně jmenovaná zvěř však v honitbě nenašla potřebné zázemí a podle dochovaných zpráv putovala podél plotu až pod Moravskou Novou Ves, kde přeplavala řeku Moravu a přešla do Bílých Karpat. Chovatelské snahy Liechtensteinů přerušil jejich odchod z Československa a posléze přechod fronty v r. 1945. Plot poničily armády a zvěř zčásti vystříleli vojáci, z části byla rozehnána do okolí.
Po válce převzaly zestátněný majetek Liechtensteinů státní lesy, které navázaly na liechtensteinské tradice myslivosti a dále je rozvíjely. V r. 1971 byla v břeclavských lužních lesích (nadmořská výška 150–160 m) postavena velká obora pro jelení, daňčí a černou zvěř. Držitelem obory o výměře 4130 ha byly Jihomoravské státní lesy Brno, LZ Břeclav (později LZ Židlochovice). Obora dostala název Soutok a stala se díky svým přírodním podmínkám nejkvalitnějším zařízením svého druhu v bývalé ČSSR. V současné době má výměru 4232 ha (3395 ha lesní půda /122 ha zvěřní políčka a okusové plochy/, 532 ha zemědělská půda, 305 ha vodní a ostatní plochy).
K domácí zvěři dalo podnikové ředitelství JmSL dovézt koncem 70. let deset kusů jelení zvěře z Bulharska, ale jak se ukázalo, nebyl to dobrý krok. Bulharská zvěř původem z pahorkatin se s podmínkami lužních lesů nesžila a neprospívala, a tak byl její chov na přelomu 80. a 90. let zrušen.
Konec 80. let by se dal v oboře Soutok označit za období přezvěření a poklesu trofejové kvality. Po r. 1990 byla situace v oboře vyhodnocena a v letech 1991–1994 došlo ke snížení stavů zvěře. Souběžně s tím byla „odstartována“ revitalizace lužního lesa. Výstavbou nápustných objektů a stavidel a propojením bývalých liechtensteinských kanálů, slepých ramen a nově vybudovaných spojnic vznikla na území obory ojedinělá zavodňovací síť.
Po redukci neúnosných stavů zvěře byla zahájena náprava chyb minulosti. Pro zachování „lužní jelení zvěře“ se upustilo od dalšího osvěžování krve. Postupně byl upraven poměr pohlaví a věková struktura. V současné době žije jelení zvěř v oboře v normovaném stavu 450 kusů. Nejsilnější jelen obory byl uloven v r. 2000: 225,60 b. CIC.
Daňčí zvěř vykazuje v oboře Soutok dlouhodobě vysokou trofejovou kvalitu. I v období přezvěření obory na konci 80. let nebyli výjimkou lopatáči s bodovou hodnotou trofejí kolem 200 b. CIC. V letech 1996–1997 bylo do obory dovezeno k osvěžení krve po 12 kusech zvěře maďarského původu z obor Pravice a Termanec. Normované stavy jsou dnes 200 kusů, nejsilnější daněk byl uloven v r. 2005: 203,97 b. CIC.
V rozlehlé oboře žije početná populace srnčí a černé zvěře. Trofejová kvalita obou druhů je na průměrné úrovni.
Samostatný článek o oboře Soutok vyšel ve Světě myslivosti č. 2/2003.
BULHARY
Pod Pavlovskými vrchy s jejich dominantou – Pálavou, se rozkládají dvě obory, které spolu těsně sousedí: Bulhary a Klentnice. Na LZ Židlochovice jim neřeknou jinak než Mikulovské obory. Větší z nich je obora Bulhary s chovem jelení a daňčí zvěře.
První zmínky o oboře pod pálavským masívem se dochovaly z r. 1692. Z r. 1881 pochází zpráva o oborním chovu daňčí zvěře přímo na Pálavě. Kronika obce Pavlov popisuje vysazení mufloní zvěře do této obory v r. 1912. Zvěř se dobře aklimatizovala a její stavy rostly až na údajných 600 kusů. Za druhé světové války došlo ke zničení obory a k úniku a rozptýlení obou chovaných druhů zvěře do volnosti.
Mikulovské lesy, vlastněné převážně singularisty a rodem Diettrichsteinů, přešly v letech 1945–1947 do rukou státu, který je spravuje dodnes. Bezprostředně po válce zesílily snahy uzavřít volně žijící velkou spárkatou zvěř na Mikulovsku do obor. Důvodem byla jak snaha správce lesů ochránit zvěř před odstřelem na zemědělských pozemcích, tak zajistit ochranu zemědělských pozemků před škodami působenými zvěří. Jako první byla začátkem 50. let obnovena obora Pálava, jíž věnujeme pozornost níže. Tlak na uzavření jelení, daňčí a mufloní zvěře z volných honiteb v oblasti Pavlovských vrchů do obory v 50. letech dále narůstal, a tak byla v r. 1966 postavena v Pavlovských vrších další obora. Oboru o výměře 1650 ha rozdělovala okresní silnice Mikulov–Milovice, kudy však mohla zvěř unikat do volnosti. Namísto postavení silničních roštů bylo rozhodnuto obehnat silnici z obou stran oborním plotem a ve skutečnosti tak vytvořit dvě obory. Větší byla pojmenována Bulhary podle blízké obce. Menší obora, ležící od zmíněné silnice směrem k obci Klentnice, dostala název Klentnice.
V oboře Bulhary o současné výměře 1164 ha (1136 ha lesní půda /z toho 184 ha zvěřní políčka a okusové plochy/, 16 ha zemědělská půda, 12 ha ostatní plochy) byla od jejího vzniku chována kvalitní jelení zvěř. V r. 1969 bylo do obory dovezeno 15 kusů zvěře z Nízkých Tater. Od druhé poloviny 70. let obora běžně produkovala medailové jeleny, což přineslo euforii, jejímž výsledkem bylo – stejně jako v oboře Soutok – přezvěření. Následoval pokles tělesné hmotnosti zvěře včetně snížení kvality trofejí. V 90. letech byly stavy zvěře upraveny na únosnou úroveň, na konci 90. let bylo do obory dovezeno k osvěžení krve osm kusů kvalitní zvěře rumunského původu. Současný normovaný stav jelení zvěře činí 323 kusů. Bodová hodnota trofejí zralých jelenů se běžně pohybuje mezi 190 až 205 b. CIC. Trofeji nejsilnějšího jelena bylo naměřeno 231,88 b. CIC.
Za doplňkový druh je v oboře Bulhary považována daňčí zvěř. Její trofejová kvalita byla dlouhou dobu spíše průměrná. V druhé půli 90. let bylo kvůli zlepšení chovu dovezeno několik kusů zvěře maďarského původu z obory Pravice a od konce 90. let se v oboře začaly objevovat trofeje s hodnotami zlaté medaile. Nejsilnější daněk obory byl uloven v loňském roce: 194,43 b. CIC. Současný normovaný stav je 132 kusů.
Článek o oboře Bulhary vyšel ve Světě myslivosti č. 3/2003.
KLENTNICE
Menší z Mikulovských obor – Klentnice – byla od svého vzniku vyhrazena především chovu daňčí zvěře, za doplňkový druh byl vybrán muflon. Postupem času se role měnila a v současné době má muflon vyšší normované stavy než daněk. Obora má dnes stejně jako v době svého vzniku výměru 485 ha ve skladbě 474 ha lesní půdy (z toho 81 ha zvěřních políček a okusových ploch), 6 ha zemědělské půdy a 5 ha ostatních ploch. Rozkládá se v rozmezí nadmořských výšek 200–340 m.
V r. 1966 zakoupil LZ Židlochovice pro oboru Klentnice 65 kusů daňčí zvěře z obor Březka a Chlumec nad Cidlinou. Chov zvěře se dařil, v 70. a 80. letech byla obora na špičce mezi tuzemskými oborními chovy. Koncem 80. let si však také Klentnice prošla obdobím přezvěření, a to ještě výraznějším než její sestra, obora Bulhary. Podle seriózních odhadů pamětníků žilo v letech 1987 a 1988 v oboře 1200 až 1600 kusů mufloní a daňčí zvěře. „Nápravná opatření“ na sebe nechala dlouho čekat … Podle výsledku sčítání v r. 1995 se v oboře podařilo dosáhnout cílového stavu v početnosti zvěře a bylo obnoveno „normální“ myslivecké hospodaření.
K původní populaci daňčí zvěře byla na počátku 90. let vysazena zvěř z obor Soutok, Termanec a Hukvaldy. Normované stavy zvěře činí v současné době 150 kusů. Zvěř je dobré kvality, silní daňci III. věkové třídy dosahují bodových hodnot trofejí od 180 do 195 b. CIC. Nárůst trofejové kvality je znát především v posledních letech. Nejsilnější daněk byl uloven v r. 2007: 207,29 b. CIC.
Velmi slušnou kvalitou se vyznačuje klentnická mufloní zvěř. Základem jejího chovu se stalo 50 kusů zvěře zakoupené v r. 1966 na Strážnicku. Začátkem 90. let byla krev oživena dovozem zvěře z Jihlavska. Toulce muflonů z Klentnice s relativně slabšími obvody (kolem 24 cm na bázi) dosahují mnohdy u beranů ve věku od šesti let výše délku 90 až 100 cm. Při rozlohách do 50 cm jde o „vytočené“, atraktivní trofeje. Poněkud jiný prvek přinesla do chovu „jihlavská krev“. Díky „hrubším“ obvodům, rozlohám často 50 až 58 cm, hlubokému vinutí a délkám kolem 100 i více centimetrů dotáčejí i starší mufloni velmi zřídka celý oblouk. Bodová hodnota takových trofejí se blíží hranici 230 b. CIC. Rekord obory představují toulce muflona uloveného v r. 2007: 240,60 b. CIC. Mufloní zvěř je v současné době chována v normovaném stavu 180 kusů.
Článek o oboře Klentnice najedete ve Světě myslivosti č. 3/2003.
TERMANEC
Obora Termanec, rozkládající se poblíž Židlochovic, je svou výměrou 102 ha (82 ha lesní půda /z toho 10 zvěřní políčka a okusové plochy/, 10 ha zemědělská půda) druhou nejmenší oborou LZ Židlochovice, avšak dosaženými výsledky v chovu mufloní zvěře se řadí k nejdůležitějším oborním zařízením nejen u LZ Židlochovice, ale také v ČR. Lze říci, že má nadnárodní význam – vždyť z ní pochází trofej, která do loňska kralovala světovému žebříčku rekordních mufloních trofejí.
O chovu spárkaté zvěře na Židlochovicku se zmiňují historické prameny již z r. 1567. Poblíž zámku Židlochovice tehdy stála „panská obora“ pro jelení a daňčí zvěř. Na přelomu 70. a 80. let minulého století vysadil LZ Židlochovice do volných honiteb na území bývalých polesí Židlochovice a Velký Dvůr muflony. Široký rádius pohybu této zvěře po okolních honitbách a škody na zemědělských kulturách však brzy přiměly odpovědné pracovníky LZ uzavřít muflony do obory. Proto vznikla ve druhé polovině 80. let obora Termanec, která se ve své původní podobě zachovala až do současnosti.
Obora leží v rovinatém terénu (170–175 m n. m.) na pravém břehu řeky Svratky poblíž obce Vranovice. Porostní skladbou (100 % zastoupení listnáčů – dub, jasan, ořešák), uspořádáním pastevních ploch, krmnými a chovatelskými zařízeními patří Termanec mezi nejlépe vybavené obory u LZ Židlochovice.
Základem chovu byla zvěř z volnosti uzavřená do obory po dokončení oplocení. K ní byla postupně dovezena mufloní a daňčí zvěř z několika honiteb – ze Zaječin, z Jihlavska, z obor Klentnice a Soutok a ze slovenského Palárikova. Od počátku existence obory představovala termanecká mufloní zvěř světovou špičku. Již v r. 1986, těsně před dostavbou oborního plotu, byl na území obory uloven muflon s trofejí o bodové hodnotě 245,40 b. CIC, což v té době představovalo světový rekord. V následujících letech obora „vydala“ dalších deset mufloních trofejí s bodovou hodnotou nad 240 b. CIC a tento trend drží do současnosti. Vrcholu chovatelských snah bylo dosaženo v r. 1992, kdy byl uloven muflon s bodovou hodnotou toulců 252,45 b. CIC. Šlo o nový světový rekord, který byl překonán až v loňském roce. Aktuální normovaný stav mufloní zvěře je 40 kusů.
Také v chovu daňčí zvěře dosáhl LZ Židlochovice v oboře Termanec významných úspěchů. V průběhu 90. let tam bylo uloveno šest daňků s bodovými hodnotami trofejí nad 200 b. CIC. Nejsilnější z nich dosáhl 224,18 b. CIC a dodnes je nejlepší trofejí obory. Současný normovaný stav činí 20 kusů.
Doplňkovými druhy spárkaté zvěře v oboře Termanec je sika Dybowského (normovaný stav 15 kusů) a srnec obecný (20 kusů).
Samostatný článek o této oboře byl zveřejněn ve Světě myslivosti č. 1/2003.
MORAVSKÝ KRUMLOV
Cestou ze Znojma do Brna se severozápadním směrem zvedá z úrodných jihomoravských rovin masiv Bobravské vrchoviny s oborou Moravský Krumlov. Její kopcovitý terén (nadmořská výška 250–420 m) je již součástí předhůří Českomoravské vrchoviny. Na chladnější stanoviště se smrkem, modřínem, borovicí a lípou v severní části obory navazují teplé dubohabrové a akátové háje pokrývající prudké jižní a jihovýchodní svahy a plochá návrší. Nevysoké lesnaté kopce Bobravy byly odedávna domovem jelení zvěře migrující na sever ke Žďárským vrchům a jižním směrem do Podyjí.
První zmínky o oboře na Bobravě pocházejí až z období před druhou světovou válkou. Obora s názvem Waldhof o výměře 825 ha se rozprostírala na jihu Bobravské vrchoviny na jižních svazích porostlých dubovými pařezinami. Majitel krumlovského panství hrabě Rudolf Kinský v oboře choval především kvalitní jelení zvěř jak místního původu, tak zvěř dovezenou z chorvatského Belje a též z Maďarska. Druhá světová válka však jeho chovatelské snahy ukončila. V r. 1944 dal hrabě Kinský vystřílet nejsilnější zvěř včetně nadějných chovných kusů a trofeje odvezl do Rakouska. Frontová osvobozovací linie v r. 1945 definitivně završila zkázu obory.
Na tradici oborního chovu jelení zvěře navázal LZ Židlochovice. V r. 1986 byla „uvedena do provozu“ nová velká obora o výměře 2618 ha. Její součástí se stala obora pro černou zvěř postavená v režii LZ Židlochovice již v polovině 70. let na severních svazích Bobravy nad Horními Bránicemi. Ke zmenšení celkové oborní plochy došlo v r. 1993, kdy byly z území vyňaty lesní pozemky města Moravský Krumlov. Po úpravě oplocení dosahuje současná výměra obory 2411 ha (2390 ha lesní půda, 11 ha zemědělská půda /108 ha zvěřní políčka a okusové plochy/, 9 ha ostatní plochy).
Obora dostala pracovní název „Leskoun“ podle nejvyššího kopce v sousedství. Pro rychlé doplnění stavů jelení zvěře, která je hlavním druhem obory, dovezl LZ Židlochovice do obory v letech 1984–1987 celkem 108 kusů zvěře z obor Bulhary a Soutok. Po 15 letech existence obory vysadil LZ Židlochovice k „osvěžení krve“ několik kusů jelení zvěře rumunského původu a zvěř ze slovenské Poľany. V současné době je jelení zvěř chována v normovaném stavu 650 kusů a dosahuje vynikající kvality. V r. 2007 ulovil v oboře František Kovář kapitálního jelena s bodovou hodnotou trofeje 245,70 b. CIC. Trofej se stala nejen nejsilnější trofejí obory, ale též celého LZ Židlochovice a v současné době je na 5. místě tabulky nejsilnějších jeleních trofejí ČR.
Nadále je v provozu tzv. Kančí obora, která stále slouží původnímu účelu – chovu černé zvěře. Nejsilnější kňour obory byl uloven v r. 1988, zbraně mají hodnotu 131 b. CIC.
Kromě černé a jelení zvěře žijí v oboře i mufloni vysazení na Moravskokrumlovsku v 50. letech minulého století a též populace srnčí zvěře. Ke zlepšení genofondu mufloní zvěře vynaložil LZ Židlochovice v 90. letech velké úsilí. Redukce původní mufloní zvěře a dovozy z obor Termanec, Klentnice a z volné honitby Diváky přinesly mnoho dobrých trofejí. V současnosti se trofeje nejlepších muflonů blíží k hranici 230 b. CIC. Nejsilnější beran byl uloven v r. 1998: 231,50 b. CIC. Normovaný stav mufloní zvěře v oboře činí 400 kusů.
Obora Moravský Krumlov patří k nejproduktivnějším honitbám LZ Židlochovice a v posledních letech se stala „vlajkovou lodí“ židlochovického obornictví.
Článek o oboře Moravský Krumlov byl zveřejněn ve Světě myslivosti č. 4/2003.
CÍSAŘSKÁ
V r. 2004 vznikla z části honitby s Rumunskou bažantnicí nejmenší obora LZ Židlochovice. Nese název Císařská a má výměru 66 ha (55 ha lesní půda /5 ha potravní políčka a okusové plochy/, 4 ha zemědělská půda a 7 ha vodní a ostatní plochy). Obora slouží k chovu daňčí zvěře (normovaný stav 30 kusů) a muflonů (20 kusů). Zvěř byla do mladého oborního chovu dovezena z obory Termanec.
VZPOMÍNKA NA OBORU PÁLAVA
V souvislosti s obornictvím u LZ Židlochovice nelze nevzpomenout na již zaniklou oboru Pálava. Tato obora byla obnovena začátkem 50. let minulého století na výměře 304 ha. Rozkládala se v oblasti Dívčího hradu a Soutěsky a ve známost vešla především chovem kozy bezoárové, která do ní byla vysazena v r. 1953. Zajímavá zvěř se zakrátko stala symbolem Pálavy. Pod tlakem Správy Chráněné krajinné oblasti Pálava a ekologických aktivistů však byla obora v r. 1996 zrušena, kozy bezoárové odchyceny a převezeny do obory Vřísek u České Lípy (Svět myslivosti č. 4/2008).
Dokončení článku o oborách v Jihomoravském kraji v příštím čísle.