Ohlédnutí za francouzskou prezidentskou honitbou
V dubnovém čísle Světa myslivosti vyšel článek „Předání štafety“ od RNDr. Jakuba Hrušky, CSc., v němž autor upozornil na zajímavý způsob, jakým ve francouzské prezidentské honitbě v Rambouillet evidují lovecké hosty. Každý nový pozvaný střelec tam obdrží honosný odznak Sv. Huberta, který je následně pozvánkou na jeden bažantí hon v roce. Odznak v podstatě slouží rovněž jako označení členů lovecké společnosti francouzského prezidenta.
S odznakem a honitbou v Rambouillet jsem během svého působení ve Francii měl „něco málo“ společného, a tak bych článek dr. Hrušky rád doplnil několika vzpomínkami.
Před třemi desítkami let, bylo to přesně 7. listopadu 1977, jak může potvrdit záznam v mém pečlivě vedeném loveckém zápisníku, uspořádal francouzský prezident Valéry Giscard d´ Estaing v Rambouillet bažantí hon pro sešlost významných osobností z několika evropských států. Mně, coby tehdejšímu zaměstnanci pařížské lovecké kanceláře Orchape a náborovému pracovníkovi pro Československo, bylo dopřáno účastnit se honu v roli psovoda krátkosrstého ohaře Arika z Očkovskej doliny. Ohař pocházel od slovenského cvičitele Banáse a francouzský prezident jej zakoupil pro svoji reprezentační honitbu.
Na tom samém není nic pozoruhodného, co by po tolika letech stálo za zmínku. Jenže onoho data došlo k neobvyklé tragikomické příhodě, jež neušla pozornosti francouzských sdělovacích prostředků. Jerome Cuissard, nově jmenovaný ředitel prezidentské honitby a současně vedoucí zmíněného bažantího honu, se příliš nezajímal o složení skupiny a o společenské postavení jednotlivých členů lovecké sešlosti. Jen tak se mohlo stát, že před odjezdem hostů do revíru požadoval od Juana Carlose, španělského krále a významné politické osobnosti, předložení loveckého lístku, zbrojního pasu a zaplacení ubytování a stravování. Tedy pořádné faux pas, které nepříznivě ovlivnilo průběh a atmosféru celého honu. Ukázalo se totiž, že Juan Carlos neměl ani zbrojní pas a lovecký lístek, ani pojištění zákonné odpovědnosti. Takže střílel bez předepsaných dokladů.
Nazítří po zmíněném honu jsem s Arikem absolvoval dohledávku, po níž mě pan Cuissard pozval na besedu, během které jsem se dozvěděl podrobnosti o tragickém úrazu na jednom z reprezentačních honů v Rambouillet. Tento případ v té době nezapomenutelným způsobem pobouřil francouzskou mysliveckou i nemysliveckou veřejnost. Jedním z pozvaných hostů na honu byl významný představitel tehdejší vládní garnitury, jehož jméno z pochopitelných důvodů neprozrazuji. Na hon přijel i s manželkou, které na jednom střeleckém stanovišti půjčil pušku, což skončilo tragicky. Když totiž střílela na nízko táhnoucího bažanta, těžce postřelila jednoho z honců. Postižený nešťastník následně prodělal několik operací a nakonec skončil na invalidním vozíku. V tomto případě šlo o jasnou a snadno prokazatelnou vinu střelkyně, potvrzenou navíc očitými svědky. Celou záležitost řešily nejrůznější instituce dva roky. Mezi několika soudními odvoláními a dovoláními figuroval i právní názor, podle něhož byl Jerome Cuissard spoluviníkem, odpovědným za těžký úraz s trvalými následky, a to údajně kvůli špatné organizaci lovecké akce. Tedy nic nového pod sluncem. U nás se mnohdy i v současné době řeší trestné činy podobným způsobem, jde-li o významné politické osobnosti.
Ale vraťme se k záležitosti spojené s odznaky pro lovecké hosty francouzské prezidentské honitby. Každoročně tam pořádají pět bažantích honů, na něž jsou zvány významné osobnosti nejen z Francie a nejen z čistě mysliveckého oboru. Jak bylo v úvodu zmíněno, odznak Sv. Huberta představuje trvalou čestnou pozvánku na jeden prezidentský hon ročně a zároveň označuje a spojuje význačné hosty francouzského prezidenta.
Rád přiznávám, že jsem se tímto označením nechal inspirovat k návrhu a výrobě nášivek a odznaků s označením Čedok – Orchape, kterými jsem posléze obdaroval zahraniční odběratele našich loveckých psů. Do dnešního dne mám „na svědomí“ 529 ohařů, vyexpedovaných do Francie. Každý nový majitel našeho psa obdržel nášivku a kovový odznak, čímž se podařilo vytvořit společnost, kterou spojoval zájem o loveckou kynologii. Když jsem během svého působení ve Francii uspořádal v Sennely „Den československých ohařů“, přijel tam požehnaný počet odběratelů našich psů označených nášivkami a odznaky. Tedy společnost lovců a kynologů, představující zájemce nejen o naše ohaře, ale i o lovecké vyžití u nás.
Za to, že jsem vlastnil a každoročně využíval odznak Sv. Huberta, vděčím Arikovi z Očkovskej doliny, jemuž tímto způsobem posílám vděčnou posmrtnou vzpomínku. Onoho 7. listopadu 1977 Arik v prezidentské honitbě jednoznačně předčil a možná i zahanbil všechny místní lovecké psy. V polední přestávce jsem s ním předváděl ukázky výcviku ohařů. Když jsme předvedli precizní šoulačku s odložením a klidem po výstřelu, král Juan Carlos mi za výkon osobně poblahopřál a na místě objednal dva páry našich ohařů, kteří se později ve španělské reprezentační honitbě ve Val de Peñazu dobře uplatnili a zanechali potomstvo. Takže díky tobě, Aričku! Byl jsi úžasný pes a vděčím ti za mnoho.
Zmíněný způsob pozvánek čestných hostů na prezidentské hony v Rambouillet stále existuje a není vyloučeno, že bych se tam mohl ještě dnes objevit s puškou v ruce. Ovšem pro mě coby 86letého kmeta je to z brněnských Žabovřesk „trochu z ruky“, a tak jsem ten „zázračný“ kousek pobarveného plechu věnoval mysliveckému hospodáři a jmenovci Vladimíru Mášovi z Újezdu u Brna jako ocenění jeho péče o drobnou zvěř. Kdo ví, třeba se jednou do prezidentské honitby vypraví s puškou a možná i se svým vynikajícím pointrem. Určitě by tam neudělal ostudu našim myslivcům a kynologům.
Foto autor