Úvodník 7/2012
Současnou epochu vývoje lidské společnosti lze charakterizovat i jako období, ve kterém si veřejnost celého světa začíná uvědomovat negativní dopady civilizace na životní prostředí, a proto se domáhá vyloučení, či alespoň snížení škodlivosti výrobních a dopravních procesů. Postupně se tak globální problém tvorby a ochrany životního prostředí dostává jak pod společenskou kontrolu legislativní, tak i laickou, uskutečňovanou politickými stranami, nevládními organizacemi a občanskými hnutími. Obecně je jistě požadavek, aby devastace životního prostředí byla účinně omezena, správný, ale úskalí demokratizačního procesu v ochraně životního prostředí spočívá v tom, že laičtí aktivisté bojují se stejným zaujetím proti škodlivosti skutečné i domnělé. Tento celosvětový trend se přirozeně nevyhnul ani lesnímu hospodářství, jehož specifickým rysem je, že patří mezi resorty, které svou činností poškozují životní prostředí minimálně, a naopak, činnostmi mimo resort jsou poškozovány velmi významně. Narušování lesních ekosystémů provozem vlastního lesního hospodářství nelze přehlížet ani podceňovat, protože lesy jsou jednou z nejvýznamnějších složek životního prostředí, a proto by mělo být lesní hospodářství garantem jeho nepoškozování.