Archiv časopisu Svět myslivosti

Redakce

Kormorán velký je na cestě stát se zvěří obhospodařovatelnou lovem. Alespoň to plyne z vyjádření Ministerstva životního prostředí (MŽP) a z názoru Ministerstva zemědělství (MZe), publikovaných ve Světě myslivosti č. 7/2012. Jak to však „vidí“ rybáři a myslivci, jichž by se uvedená změna bezprostředně dotkla? Našim respondentům jsme položili následující otázku: co říkáte záměru MŽP vyjmout kormorána ze seznamu zvláště chráněných živočichů a jeho potenciálnímu zařazení mezi lovnou zvěř, a to se všemi z toho plynoucími následky?

Karel Šťastný

Ve dnech 24.–28. dubna t. r. proběhlo v Jindřichově Hradci Třetí celoevropské symposium o kachnách. Předchozí symposia se konala v r. 2006 v Dánsku a v r. 2009 ve Francii, takže letos se specialisté zabývající se ekologií kachen poprvé sešli ve vnitrozemí Evropy

Jan Dvořák a Lenka Palyzová

Jelen sika pochází z východní Asie – z japonských ostrovů, Koreje, Mandžuska, východní Číny a jihovýchodní sibiřské části Ruska (Ussurijsko). Pro obdivuhodnou schopnost přizpůsobit se novému prostředí byl od druhé poloviny 19. století vysazován i mimo svoji domovinu (Austrálie 1868, Nový Zéland 1885, Anglie 1870, Francie 1890, země Rakousko-Uherska 1891, Německo 1893, Dánsko 1900, Polsko 1910, Severní Amerika 1916), kde vesměs velmi dobře prospívá, a to jak v oborních chovech, tak ve volné přírodě. V některých zemích se ve volnosti natolik rozmnožil, že jeho populace působí významné škody v zemědělství a lesnictví a s existencí siky jsou spojena další negativa, zejména hybridizace s jelenem evropským. Mezi takové země patří i ČR. Hodláme-li zodpovědně přistoupit k řešení stále se zvětšujícího problému, je dobré analyzovat příčiny současného stavu.

Petr Koubek

Vážení čtenáři,

letos jsem měl možnost zúčastnit se v poměrně krátkém sledu dvou odborných mysliveckých seminářů. První byl věnován problematice chovu zajíce a králíka (Svět myslivosti č. 6 a 7/2012), druhý sikům (Svět myslivosti č. 7/2012). Ačkoliv spolu semináře tematicky nijak nekorespondovaly, byly důkazem naprostého selhání mysliveckého hospodaření s druhy, jimž byly věnovány. Zatímco v případě zajíce jsme svědky katastrofálního trvalého poklesu stavů, u siky je tomu naopak – téměř nečinně přihlížíme jeho neuvěřitelné populační explozi. Stejné parametry jako u siků vykazuje také populační křivka černé zvěře, s níž si rovněž nevíme rady. Zdá se, že stejný osud, jaký jsme připravili v minulosti koroptvi a v současnosti zajíci, trpělivě chystáme i bažantovi, který na většině území přežívá jen ve vypouštěcích voliérách otevírajících se těsně poté, co je obstoupí myslivci.