Oči
Od samého začátku dobře vím, že se dopustím provinění proti myslivecké mluvě. Přesto budu tvrdit, že pes má oči. Ne světla, jak by se při popisu loveckého psa slušelo, ale oči. Moudré, hluboké a chápající. Vím to! Dívám se do nich teď více než kdykoliv před tím, navzdory tomu, že mi už asi nerozumí tak jako dřív. Na klíně mám naši čtrnáctiletou jezevčici. Dodnes má typickou hlavu se vším všudy tak, jak se na každého „drsňáka“ sluší, jen oči se dívají neznámo kam. Přesto je mi jejich pohled blízký a rozumím mu. Je v nich pokora, bezbřehá věrnost a přitom neotřesitelná jistota, že si každé pohlazení, kterých teď má od všech členů rodiny víc než kdy předtím, již dávno zasloužila.