Archiv časopisu Lesnická práce

Ladislav Půlpán, Pavel Hubený

Základní principy integrované ochrany lesa proti kůrovcům coby dominantním kalamitním škůdcům převážně smrkových porostů jsou známy již více než 100 let. Díky tomu se ve všech případech, kdy jsou tyto principy beze zbytku dodržovány, daří udržovat kůrovce v základním, případně zvýšeném stavu, a to zejména v labilních hospodářských porostech.

Petr Zahradník

Problémy Národního parku Šumava – to není jen ochrana lesa před lýkožroutem smrkovým. Má to mnohem širší dopady – sociální, ekonomické, politické. A na ně se často zapomíná. Přitom jak se říká, vše souvisí se vším. Následující příspěvek se některé tyto souvislosti snaží objasnit.

Anketa Lesnické práce

Národní park Šumava oslavil v roce 2011 dvacetileté výročí. Za tuto dobu došlo k mnohým změnám v přístupu k šumavským ekosystémům, které po orkánu Kyrill vyústily ve velkoplošnou kůrovcovou kalamitu. Diskuse o dalším osudu Šumavy se nyní koncentrují v přípravě zákona, plánu péče a s tím související zonací. Zatím ale vše nasvědčuje tomu, že hledání konsensu umožňující vytvoření dlouhodobé strategie v péči o náš největší národní park je stále velmi složité.

V anketě Lesnické práce jsme požádali respondenty o zhodnocení dosavadní existence a pohled na budoucnost Národního parku Šumava.

- Co vás vedlo k rozhodnutí přijmout post ředitele NP Šumava?

Předně můj celoživotní zájem o Šumavu, která byla pro mne jako Plzeňana prvním pohořím, které jsem v životě poznal a kam jsem se z mnoha světových pohoří před dvanácti lety trvale uchýlil s přáním, aby byla mým pohořím posledním. Po deseti letech působení v Radě NP Šumava jsem podlehl těm, kteří mne přesvědčovali o způsobilosti k rozhodnutí, na které se mne ptáte. Největší vliv na mne měli ti, které potkávám při toulkách Šumavou a s nimiž sdílím stísněné pocity z jejího současného stavu.

Rozhovor s Jiřím Mánkem

Jedním z prvních kroků ministra životního prostředí Tomáše Chalupy bylo jmenování Jana Stráského ředitelem Správy NP a CHKO Šumava. Tento zkušený manažer, který vedl dvě ministerstva, krátce také vládu a dlouhodobě působil v Radě NP Šumava si do svého týmu vybral jako náměstka Jiřího Mánka – absolventa Přírodovědecké fakulty UK, který má zkušenosti nejen s chodem Správy NP a CHKO Šumava, ale i s vědou a výzkumem a oblastí komunikace.

Jan Stráský přebíral Šumavu v situaci rozsáhlé kůrovcové kalamity provázené názorovými rozkoly, protesty lesníků i obcí. Zda se po letech chaotických změn strategií nakládání s šumavskými ekosystémy podaří přinést na Šumavu racionální uvažování a nalézt konsensus hlavních legitimních zájmů, lze jen těžko předjímat. I přesto, že se intenzivně připravuje zákon o NP Šumava.

Zajímavé informace o současné situaci na Šumavě, o ochraně lesa, legislativě a dalších tématech přinášíme v rozhovorech s Janem Stráským a Jiřím Mánkem.

Vážení čtenáři Lesnické práce,

vycházející číslo měsíčníku je věnováno vývoji v Národním parku Šumava. Jako lesník z prostředí s dlouhodobou rodinnou tradicí v prostředí Vysočiny nechci hodnotit 20 let dosavadní existence NP, ani jak by měl vypadat v budoucnosti v detailu. To mi umožňuje dívat se na často kontroverzní dění okolo NP s určitým odstupem. Na druhé straně je mojí povinností z pozice našeho zájmového sdružení SVOL se zajímat a pomáhat při řešení problémů našich členů, kteří mají své majetky jak v NP, tak v jeho okolí. Na celkové výměře NP se podílí nestátní vlastníci cca 12 %, z toho nejrozsáhlejšími lesními majetky jsou lesy měst Kašperských Hor, Volar a Rejštejna, dále participují i další obecní a privátní vlastníci lesů. Jednání s těmito vlastníky ze strany NP po restituci lesních majetků z pozice síly vyústilo v rozhodnutí zastupitelstev města Kašperské Hory a Volary vystoupit z hlediska obav ze znehodnocení svého majetku z NP. Poškozování majetků nestátních lesů (a nejen jejich) kůrovcem vylétávajícím z tzv. bezzásahových území NP v majetku státu je prokázanou skutečností (šetření ÚHÚL 2009–2010).