Archiv časopisu Lesnická práce

Kateřina Ventrubová

Mezivládní vyjednávací výbor (INC) pro právně závaznou dohodu o lesích v Evropě po strastiplných začátcích v souvislosti se zapojením dalších složek Organizace Spojených národů (OSN) úspěšně zahájil své poslání. První zasedání INC se konalo v termínu od 27. února do 2. března 2012 v prostorách OSN ve Vídni.

Emil Cienciala

Postupující změny růstového prostředí si vynucují uplatnění vhodné lesnické adaptační strategie a využití potenciálního příspěvku lesa a lesnictví ke zmírnění (mitigaci) těchto změn. To je námětem Klíčové akce (KA) 6 Národního lesnického programu (NLP) II. Tento text podává informace o postupu rozpracování jednotlivých opatření a navrhovaná doporučení KA 6, která byla schválena koordinační radou v rámci nepříliš efektivního projednávání celého NLP II.

Anketa Lesnické práce

Jako pokračování tématu lesnického školství oslovila redakce Lesnické práce představitele škol a fakult s žádostí o jejich hodnocení současného stavu lesnického školství a spolupráce s lesnickým provozem.

Rozhovor s Evou Mockovou, ředitelkou divize Mimoň VLS ČR, s.p., a Stanislavem Zvolánkem, vedoucím výrobního útvaru.

První z avizovaných rozhovorů o jednotlivých divizích státního podniku Vojenské lesy a statky se uskutečnil v Mimoňi.

Rozhovor s Františkem Vomočilem, předsedou představenstva ADP a jednatelem Stora Enso v ČR a Patrikem Mlynářem, výkonným ředitelem ADP

Asociace dřevozpracujících podniků (ADP) byla založena v lednu 2011. Sdružuje klíčové zpracovatele dříví v ČR, kteří dosahují ročního obratu přes 30 miliard korun při pořezu téměř 9 mil. m3 a zaměstnávají okolo 2,7 tisíc pracovníků.

Předseda představenstva a výkonný ředitel ADP v přímém rozhovoru mluví o situaci lesnicko-dřevařského komplexu i možnostech zlepšení jeho složité situace.

Rozhovor se Svatoplukem Sýkorou, generálním ředitelem Lesů ČR

Svatopluk Sýkora se stal generálním ředitelem Lesů ČR na počátku roku 2009 a v čele státního podniku působí druhé nejdelší časové období. Jeho působení je charakterizováno skokovým nárůstem zisku státního podniku, poměrně nekompromisní vyjednávací politikou směrem k partnerům podniku i některými problematickými kauzami, které byly v březnu tohoto roku z velké části shrnuty ve zprávě NKÚ.

Po téměř třech letech dostala redakce Lesnické práce možnost položit přímo Svatopluku Sýkorovi otázky na téma hospodaření podniku, lesnický tendr a jeho budoucí změny nebo na spolupráci s akademickou sférou.

Anketa v LP 3/2012 „Lesnické školy očima provozu“ nevyzněla jako oslavná óda, a protože představitelé školství určitě namítnou, že stav vůbec není tristní, ale naopak (podle přísloví „Každá liška...“), je na místě otázka, zda hodnocení respondentů je důsledkem jejich blbé nálady, frustrace z akutní lesnické krize, či zda odpovídá realitě. Aby mohl být jakýkoliv problém řešen, musí být analyzován, a přitom je nezbytné jej přesně pojmenovat. A v tom je první potíž, protože soudobá rétorika si dá záležet na tom, aby jednoznačné termíny byly zamlženy novotvarem. Tak už nemáme krizi, ale strukturální nerovnováhu; není inflace, ale hodnotové rozvolnění; a nevznikají kůrovcové kalamity, protože to jsou disturbance. V terminologickém zmatení pak uniká, že to, co se nazývá krizí, je jejím příznakem. Nesetkáváme se tedy s jednotlivými krizemi: dluhovou, veřejných financí, lesnictví, sociálních služeb, financování školství atd., protože to vše jsou dílčí projevy celkové krize euroamerické civilizace, ve které se jediným kritériem staly peníze, a jejich přerozdělovaní odvíjející se od tempa růstu HDP. Růst HDP je modlou, které se podřizuje vše. Ale co se stane, když vzroste cena ropy? No přece se zvýší HDP! A do HDP se promítají i činnosti, které bohatství společnosti nezvyšují – třeba reklama a daňové poradenství (to dokonce bohatství společnosti snižuje). Reálné hodnoty a reálné peníze se tak mění na fiktivní. Vlády se tváří ustaraně a vyhlašují hesla o úsporách, ale nikdy se nedotknou největších penězovodů, protože každá vláda potřebuje „něco“ rozdávat, aby si udržela okruh svých příznivců. Obskurní přerozdělování na úrovni obce, kraje, státu, EU, OSN atd. tak bude pokračovat. Stát přitom nemá kde brát, protože sám nepodniká, velké podniky mu utekly do daňových rájů, a tak zbývá inkasovat daně jen od drobných podnikatelů a gážistů. Zvyšování DPH je pak další z mála cest. Byrokratizace přerozdělování čím dál hubenější produkce pokračuje a dosahuje úrovně, kdy je sporné, zda ještě žijeme v „market economy“ či v nějaké formě „command economy“. Státy i mezinárodní instituce nadále rozdělují prostřednictvím obskurních dotací něco, na co si už dlouho půjčují, a žijí v iluzi, že se růst ekonomiky vrátí a dluhy „se zaplatí“.