Jesenické horské hole, horní hranice lesa a kosodřevina
Ivan Musil
V dávných dobách pokrýval les či prales naprostou většinu našeho území jako konečný, klimaxový typ přirozeného vývoje přírody a její vegetace. Dosvědčuje to i skutečnost, že člověkem opuštěné území i dnes zarůstá postupně dřevinami – nejprve těmi světlomilnými, pionýrskými – až se plocha, dříve či později, stává opět plnohodnotným lesem. Bezlesé zůstávaly a zůstávají – vedle vodních ploch – pouze malé enklávy stepní, rašeliništní a skalnaté – a také alpinská bezlesí vyšších horských poloh, kde les již (dlouhodobě) existovat nemůže především z důvodů klimatických.