Archiv časopisu Lesnická práce

Rozsáhlé pěstování smrku ve střední Evropě mimo svůj přirozený areál přineslo lesnímu hospodářství v posledních dvou stoletích na jedné straně mnoho užitku, na druhé straně četné problémy. Jeho původní přirozený areál byl mnohem menší a vyskytoval se izolovaně v horských masivech alpské, hercynské, karpatské, rhodopské a ilyrské oblasti. Na nevhodných stanovištích umělých kultur pozbyl smrk svou přirozenou rezistenci a stal se málo odolný vůči různým škodlivým činitelům abiotickým a biotickým. V posledních desetiletích přibyl další škodlivý činitel - průmyslové imise. Současný stav lesů diskutovaný z pohledu možných negativních faktorů (zejména globální změny klimatu) představují další velká rizika pro smrkové monokultury v nižších vegetačních stupních. Proto celoevropská diskuse o nové orientaci lesnictví ve smyslu jeho setrvalého vývoje byla přijata jako základní strategický cíl.

V rámci řešení projektu programu GEF Biodiverzita bylo jedním z cílů zpracovat podklad pro základní hodnocení možnosti zatěžovat lesní biom činnostmi umožňujícími trvale udržitelný rozvoj regionu Krkonoše v souladu s požadavky na ochranu biodiverzity a přírodních hodnot daného územního celku.

ICP Forests (Mezinárodní kooperativní program pro sledování a vyhodnocování vlivu znečištění ovzduší na lesy) je program Evropské hospodářské komise při OSN, naplňující cíle Konvence o dálkovém, hranice států překračujícím přenosu látek znečišťujících ovzduší.

Za účasti Hanse Petera Stihla, šéfa nadnárodního koncernu STIHL, který je předním světovým výrobcem malé lesní a zemědělské techniky, bylo v pátek 27. srpna 1999 v Modřicích u Brna slavnostně otevřeno nové distribuční centrum firmy Andreas STIHL pro Českou republiku. Tato osmdesátimiliónová investice vyjadřuje nejen pevnou pozici firmy STIHL na tuzemském trhu, ale také důvěru významné osobnosti německého hospodářského a politického života - Hanse Petera Stihla - v překonání současných těžkostí českého hospodářství.

Zalesňování vhodným sadebním materiálem je předpokladem pro následný zdárný rozvoj kultur a celých porostů. Při rozhodování o tom, zda použít prostokořenné či krytokořenné sazenice hraje roli mnoho faktorů, přičemž jedním z nich jsou vlastnosti jednotlivých technologií a jejich vliv na pěstovanou dřevinu. V tuzemských podmínkách je jednou z již tradičních technologií metoda pěstování obalovaných sazenic v rašelinocelulózových kelímcích (dále RCK). Tato metoda se u nás používá již více než tři desítky let a výsledky vypovídají o její rozšířenosti. V poslední době se hovoří o uplatnění novější technologie pro pěstování krytokořenných semenáčků, a to pomocí lisovaných rašelinových tablet z produkce firmy Jiffy. Tato metoda není zatím v ČR rozšířená, proto je v současné době předmětem podrobnějšího výzkumu, který se týká deformací kořenového systému a vlastností vypěstovaných semenáčků. O tom, jaký názor mají čeští školkaři a lesníci na výše popsané technologie jsme se zajeli zeptat a podívat přímo do terénu.

Protože ve dnech 8.-9. října pořádá Pro silva bohemica a Národní park Podyjí seminář, věnovaný významu a funkci mrtvého dřeva, dovolujeme si nabídnout tento a následující článek jako příspěvek do diskuse (pozn. red.)

Jedním z bodů, kde mívají lesníci a ekologové rozdílný názor, je výskyt odumřelých stromů, tj. mrtvého dřeva v lese. Z ekonomického hlediska je ponechávání takového dřeva v lese nežádoucí. Výjimkou jsou stromy, u nichž by se za zpracované a prodané dřevo získalo méně, než by činily výrobní náklady. I takové stromy se ale někdy zpracovávají s poukazem na nutnou čistotu lesa. Ekologové naproti tomu propagují ponechávání mrtvého dřeva v lese co nejvíce. Je pravda, že se plní také tzv. mimoprodukční funkce a že mrtvé dřevo v tomto směru hraje určitou roli.

V současné době je nejrozšířenějším způsobem přejímky dřevní hmoty objemová přejímka. Tato tradiční metoda má však řadu negativních vlastností, které lze odstranit jejím nahrazením váhovou přejímkou dřeva především u méně cenných sortimentů využívaných k výrobě deskových materiálů, dřevotřísek, celulózy aj. O projektu nezávislé přejímky dřeva využívající váhovou metodu jsme psali v LP 7/98. Protože uplynul více než rok od jeho spuštění, je možné provést zhodnocení a posoudit získané zkušenosti.

V roce 1970 byl na generální konferenci UNESCO vyhlášen racionálně koncipovaný mezivládní program ekologické spolupráce v celosvětovém měřítku. Dostal jméno Man and the Biosphere (MAB - Člověk a biosféra). Pojem biosféra se rychle stal běžným termínem přírodovědců, politiků a sociologů. Světová síť biosférických rezervací (BR) začala vznikat pod patronací UNESCO v programu MAB v roce 1976 a po 20 letech byla reprezentována již 337 rezervacemi v 82 zemích. Cílem tohoto náročného mezinárodního programu bylo zachování, záchrana a trvale udržitelné využívání “vzorků” základních ekosystémů na Zemi jako biologické rezervy (což je přesnější překlad anglického výrazu reserve, který není chápán s tak výraznou ochranářskou náplní jako u nás!) pro celé lidstvo.

Letos uplývá půl století od smrti profesionálního lesníka, přírodovědce, lovce a čelného představitele federální lesní služby (US Forest Service), který vnímal od dětství stráveného na březích Mississippi les šířeji než jako pouhý porost dřevin. Stal se nejen prvním vysokoškolským učitelem péče o zvěř (game management, vzdáleně opisované jako myslivost), ale také krajinným ekologem dříve, než se toto označení vžilo, průkopníkem praktické ochrany přírody, hlubokým myslitelem a především autorem klasické a dodnes podnětné etiky Země, která rozšiřuje chápání morálky jednotlivce jako člena společenství vzájemně závislých částí z rodiny, přátel, národa na půdu, vodstva, rostliny a živočichy (což Leopold, který svou etiku formuloval dříve, než vznikl pojem “ekosystém”, souhrnně označoval jako Zemi).